Re: Dream Theater
Napsal: 13.09.2013 2:25
DT - DT 
Připadá mi že většina lidí kteří příspívají k novému albu.. jakoby DT předtím neznali. Už tím že absolutně nové skladby,přirovnáváte ke starým.. hloupost. Díky tomu se dostávám k názvu alba a jeho coveru. DT prošli změnou.. natočilo se album a odjelo turné s novým bubeníkem. DT berou Manginiho jako novej element v tvorbě.. chemie se změnila už kvůli tomu že odešel právě bubeník kterej jak víte je hnací stroj kapely. Navíc.. odešel PORTNOY..(hovado)
a srdce kapely. DT se rozhodli pro self titled-album protože nejspíš cítí že je něco jinak. Nevím co máte proti coveru alba. Je to aůbum s názvem Dream Theater.. co je na obalu potřeba víc???
The Enemy Inside - Za poslední dobu nejtvrdší singl. Petrucciho sedma řeže co může (Mark V se snaží ale zvuk z Glass Prison to není). Ten hlavní riff je jak z hororu ale naprosto v souladu s melodií celýho songu.. přirovnání k Panic Attack mi připadá absolutně mimo(krom té energie). Melodická pasáž je naprosto vyrovnaná krom Myunga který jde pořádně slyšet až při Ruddesově sole v Along for a ride.. (které je okopírování se vším všudy Beneath the surface) ale na to řeč příjde. LaBrie není ve výškách což mi absolutně nevadí a vážím si toho že dokázal udělat vokální linku tak chytlavou a melodickou i v nižších polohách. Souhra Rudesse a Petrucci je moc pěkná. Petrucci zas všem ukázal jak pořádně využít Wah-wah efekt (4:50-5:10) .. a neříkejte že ne. Dobré solo je u Petrucciho standartem a ani v prvním singlu nezklamal. Celkově mi první singl udělal na nové album chutě.. už kvůli Manginimu kterej sice v mixu kterej každej kritizuje ..není slyšet tak jak by měl.. ale jeho práce za bicíma je narozdíl od Portnoye naprosto jiná. Portnoy si potrpěl na kudrlinky kde mohl. Mangini je víc týmovej hráč kterej tvoří perličky až když cítí že tam mají být.Jeho práce s hajtkama a činelama je užasná. Portnoy to sázel všude.. ale nahraditelnej(bohužel už kvůli práci s kopákem) není.
Along for a ride - Nevím kdo z váš čekal že DT pustí ven dva singly. Po prvním poslechu rozpačitost. Song je balada celou svou duší.. kdybych chtěl srovnávat tak řeknu : s porovnáním k Hollow Years absolutně nechytatelná.. ale tady je nějáký srovnávání uplně bezvýznamné. DT začínají prostě začínají znovu.. Když jsem song poslouchal víc a víc začal jsem v něm nacházet plno věcí který jsou právě uplně nové. Než se k tomu dostanu je třeba říct že mix alba je hodně zvláštní něco mi v něm strašně nesedí. Doufejme že je to jen koprese díky youtube a soundcloudu.. že ve finální verzi na placce album bude znít aspoň trochu víc ..přírodněji. Song má velkou podobnost s Beneath the surface po více poslechnutí spíše mix BCSL x Images and Words. Po začátečním intru kde Petrucciho vybrnkávání ukáže obraz celého songu nastává Labrieho zpěv který mi dává jistotu toho že na živo bude song lepší než originál.. me-e me-e mečení ..(viz. DVD Chaos in Motion) mi začínalo kazit celkovej dojem z DT naživo
. Při výbuchu (1:20) se song změní v klasiku Progressu ve stylu DT. Nedává mi to ale pořád cítím z tvorby něco nového co ukáže až celé album. Petrucci si s rozvinutím melodie sloky pohraje víc než dost. Následně nechá song plynout svým tempem ale stále je potřeba všímat si Manginiho práce ..díky mixu.. jakoby za tím vším. Od 2:27 začíná moment DA DA DA DA DA DA DADATADADA.. což se songu dělá dýchací mašinu ALE.. jsem zklamenej z Rudesse !!! Co to jako má být to solo? Hodil náladu a atmosféru songu uplně do háje stejně jako v Beneath the surface. Jak zvuk tak i složení sola je hrozné.nehodí se 
! Nechápu proč tam nemohl střihnout čistej klavír jako třeba Blind Faith ??? Jestli má potřebu experimentovat tak prosíme néé v baladách. Celkově mi to kazí dojem z celýho songu.. solo zní jak kdyby přiletělo z Marsu. Spravení chutě nabízí Myung kterej znovu ukazuje jak basa může melodicky lítat kde chce.
Netroufám si říct že oba singly něják nastínily finální tvář celého alba. DT mají určitě esa v rukávu jak novou instrumentálkou tak dalším 20-cti minutovým epickým mordorem. Na řadu má přijít orchestr i opravdu tvrdé riffy. Texty nehodnotím,rád si je dám dohromady až s celým albem.. třešnička na novém albu bude Petrucciho těžká sedmistrunka na kterou se opravdu těším a Myunguv text v jednom ze songu. Myslím že dostaneme klasické DT album v novém kabátě se špetkou něčeho sladkého a čerstvého.
Připadá mi že většina lidí kteří příspívají k novému albu.. jakoby DT předtím neznali. Už tím že absolutně nové skladby,přirovnáváte ke starým.. hloupost. Díky tomu se dostávám k názvu alba a jeho coveru. DT prošli změnou.. natočilo se album a odjelo turné s novým bubeníkem. DT berou Manginiho jako novej element v tvorbě.. chemie se změnila už kvůli tomu že odešel právě bubeník kterej jak víte je hnací stroj kapely. Navíc.. odešel PORTNOY..(hovado)
a srdce kapely. DT se rozhodli pro self titled-album protože nejspíš cítí že je něco jinak. Nevím co máte proti coveru alba. Je to aůbum s názvem Dream Theater.. co je na obalu potřeba víc??? The Enemy Inside - Za poslední dobu nejtvrdší singl. Petrucciho sedma řeže co může (Mark V se snaží ale zvuk z Glass Prison to není). Ten hlavní riff je jak z hororu ale naprosto v souladu s melodií celýho songu.. přirovnání k Panic Attack mi připadá absolutně mimo(krom té energie). Melodická pasáž je naprosto vyrovnaná krom Myunga který jde pořádně slyšet až při Ruddesově sole v Along for a ride.. (které je okopírování se vším všudy Beneath the surface) ale na to řeč příjde. LaBrie není ve výškách což mi absolutně nevadí a vážím si toho že dokázal udělat vokální linku tak chytlavou a melodickou i v nižších polohách. Souhra Rudesse a Petrucci je moc pěkná. Petrucci zas všem ukázal jak pořádně využít Wah-wah efekt (4:50-5:10) .. a neříkejte že ne. Dobré solo je u Petrucciho standartem a ani v prvním singlu nezklamal. Celkově mi první singl udělal na nové album chutě.. už kvůli Manginimu kterej sice v mixu kterej každej kritizuje ..není slyšet tak jak by měl.. ale jeho práce za bicíma je narozdíl od Portnoye naprosto jiná. Portnoy si potrpěl na kudrlinky kde mohl. Mangini je víc týmovej hráč kterej tvoří perličky až když cítí že tam mají být.Jeho práce s hajtkama a činelama je užasná. Portnoy to sázel všude.. ale nahraditelnej(bohužel už kvůli práci s kopákem) není.
Along for a ride - Nevím kdo z váš čekal že DT pustí ven dva singly. Po prvním poslechu rozpačitost. Song je balada celou svou duší.. kdybych chtěl srovnávat tak řeknu : s porovnáním k Hollow Years absolutně nechytatelná.. ale tady je nějáký srovnávání uplně bezvýznamné. DT začínají prostě začínají znovu.. Když jsem song poslouchal víc a víc začal jsem v něm nacházet plno věcí který jsou právě uplně nové. Než se k tomu dostanu je třeba říct že mix alba je hodně zvláštní něco mi v něm strašně nesedí. Doufejme že je to jen koprese díky youtube a soundcloudu.. že ve finální verzi na placce album bude znít aspoň trochu víc ..přírodněji. Song má velkou podobnost s Beneath the surface po více poslechnutí spíše mix BCSL x Images and Words. Po začátečním intru kde Petrucciho vybrnkávání ukáže obraz celého songu nastává Labrieho zpěv který mi dává jistotu toho že na živo bude song lepší než originál.. me-e me-e mečení ..(viz. DVD Chaos in Motion) mi začínalo kazit celkovej dojem z DT naživo
. Při výbuchu (1:20) se song změní v klasiku Progressu ve stylu DT. Nedává mi to ale pořád cítím z tvorby něco nového co ukáže až celé album. Petrucci si s rozvinutím melodie sloky pohraje víc než dost. Následně nechá song plynout svým tempem ale stále je potřeba všímat si Manginiho práce ..díky mixu.. jakoby za tím vším. Od 2:27 začíná moment DA DA DA DA DA DA DADATADADA.. což se songu dělá dýchací mašinu ALE.. jsem zklamenej z Rudesse !!! Co to jako má být to solo? Hodil náladu a atmosféru songu uplně do háje stejně jako v Beneath the surface. Jak zvuk tak i složení sola je hrozné.nehodí se ! Nechápu proč tam nemohl střihnout čistej klavír jako třeba Blind Faith ??? Jestli má potřebu experimentovat tak prosíme néé v baladách. Celkově mi to kazí dojem z celýho songu.. solo zní jak kdyby přiletělo z Marsu. Spravení chutě nabízí Myung kterej znovu ukazuje jak basa může melodicky lítat kde chce. Netroufám si říct že oba singly něják nastínily finální tvář celého alba. DT mají určitě esa v rukávu jak novou instrumentálkou tak dalším 20-cti minutovým epickým mordorem. Na řadu má přijít orchestr i opravdu tvrdé riffy. Texty nehodnotím,rád si je dám dohromady až s celým albem.. třešnička na novém albu bude Petrucciho těžká sedmistrunka na kterou se opravdu těším a Myunguv text v jednom ze songu. Myslím že dostaneme klasické DT album v novém kabátě se špetkou něčeho sladkého a čerstvého.
