Hudební fórum

jeleniste píše:Tak jestli to nebyl fyzikářka

Výtvarkářka... Aha, že já se divím, že

martina72:
Já si teda myslím, že tehdy umělo zpívat víc lidí než dneska.
zbytek nebudu rozmazávat, to co píšeš není tak úplně pravda
LTH

Wohma píše:Je velkym omylem kapel, ze v odposlechu ma vsechno znit tak, jak to zni i ven. Do odposlechu ma jit jen to nejpotrebnejsi (pokud nejde o in-ear), jinak pak neni slyset vubec nic (a na vine jsou casto muzikanti, kteri tam chteji mit vsechno a pak se to na podiu bije) a zpetne to kazi i zvuk ven.
A spatnych zvukaru je samozrejme hodne, i kdyz mnohem min, nez si lidi mysli. Pokud nejaky chytrak prijde, osoli svuj zesilovac naplno a nehodla se o hlasitosti bavit, tak s tim zvukar uz nic neudela. To je jen jeden z prikladu. Dalsi muze byt treba zpevak, ktery trva na svem mikrofonu, ktery stoji za prd, pripadne hodne spatna sada bicich.
A jeste posledni vec - pokud kapela nehraje perfektne sehrane, tak zvuk nebude NIKDY dobry a neni to vinou zvukare.

S tím se nedá nic než souhlasit!

Před několika dny jsem se tady na fórum po dlouhé době přihlásil a docela čumím, kolik příspěvků ta má otázka ohledně zničeného koncertu vyvolala. Dotaz jsem zadal v roce 2011, za tu dobu jsem odehrál s onou kapelou vícero akcí a dospěl k názoru, že jak se úroveň ozvučení liší klub od klubu, je potřeba se coby kapela připravit na tzv. krizové situace.

To znamená, že přijedete do klubu, kde se zvukař tváří jak z marsu, z odposlechu není slyšet nic a vypadá to, že se to zcela jistě během koncertu nezlepší. Ještě před těma dvěma lety jsme z toho byli zoufalí, hraní nás nebavilo a šlo to během koncertu docela poznat. Nyní volíme alternativu, že když nastane taková krizová situace, nasadíme lehčí songy a taky takové, které máme nejvíce zajeté a nepouštíme se do větších experimentů. V našem případě tedy neopouštíme akordy C,D a G

Naprosto souhlasím s těmi co píší, že je potřeba se koncertně "vyhrát", to znamená nabrat zkušenosti častým koncertováním a připravit se na všechno. A taky mají pravdu ti co tvrdí, že je třeba trvat na dostatečné zvukové zkoušce a né čekat, že se to během koncertu nějak "spraví".

Zajímavé téma. V srpnu minulého roku jsme otvírali folkový festival v jedné díře u Litomyšle, začínali jsme tuším už v 7, přičemž na místo jsme se dostali cca 20 minut předtím (hrozný provoz, navíc jsme neplánovaně vyrazili později, než jsme chtěli...), na zvukovku jsme měli 10 minut, což je moře času (zvučíme cello, violu, kytaru a zpěv, většinou není problém). Všechno se zdálo být v pohodě, ale během koncertu mi nějak záhadně začala mizet z odposlechu kytara a cellistce naopak přibývat. Jak to dopadlo, tušíte - totální rozhození tempa, neměl jsem se čeho držet a oční kontakt nestačil, museli jsme vypadat jak banda nesehraných nýmandů. Navíc cellistka byla zvučena mikrákem, který zřejmě neměl kardioidní charakteristiku, a jak jí z odposlechu šla kytara hlasitěji a hlasitěji, začínalo to vazbit. Fakt paráda, zvukař měl kutloch docela daleko od pódia na to, abych viděl, jestli tam chrápe na mixu anebo jen tak z p*dele šibuje šavlema. Fakt jsem byl rád, že náš set měl mrzkých 30 minut.
Na nějakém dřívějším koncertu jsem zas musel co chvíli žádat zvukaře, aby mi ubral na výškách, moc to řezalo. Měl jsem dojem, jakoby zlomyslně během songu nenápadně vrátil potenciometr do výchozí polohy, abych ho zas musel prosit, aby mi prokázal tu službu na život a na smrt a výšky mi stáhl...
Naproti tomu, potkal jsem i několik výborných zvukařů. Např. zvukař z pražského klubu Rybanaruby (nevím, jestli tam ještě dělá, bylo to cca před 2 lety) byl tak nesmírně sympatický a ochotný, že si lepší spolupráci mezi zvukařem a muzikantem neumím představit. Kdyby takových bylo víc...většinou mám čest spíš s brouky Pytlíky, kteří mojí viole říkají "housle", přestože hodnou část zvukovky hraju na céčku.

Rocky_MK píše:Navíc cellistka byla zvučena mikrákem, který zřejmě neměl kardioidní charakteristiku, a jak jí z odposlechu šla kytara hlasitěji a hlasitěji, začínalo to vazbit. Fakt paráda, zvukař měl kutloch docela daleko od pódia na to, abych viděl, jestli tam chrápe na mixu anebo jen tak z p*dele šibuje šavlema.

Zvukař většinou nemá šanci poznat, jak to vypadá na pódiu, dokud mu nedáš jasné znamení kolik čeho chceš ubrat, nebo přidat. Stačí jednoduché gesto, nebo mezi skladbami přímo neřekneš svůj požadavek do mikrofonu. Pokud je to slušné a rychlé, divákovi to nevadí.

Hlasitost kytary v odposlechu se sama nezvýšila, to musel udělat zvukař. Buď do toho nechtě drbnul anebo pohnul s něčím jiným než chtěl. Po písničce jsme to samozřejmě řekli a pak to už bylo OK...

To si musíte napsat do rideru, že 10 minut je zbytečně moc...

Taky je třeba mít na paměti, že odposlechy nejsou úplně nezávislé na tom, co jde ven. Příslušný AUX pro odposlech je sice PRE, tedy před FADEREM, ale až za GAINem a většinou i korekcemi. Pak se snadno stane, že něco z odposlechu zmizí - při krátké zvukovce se to sice nastaví, ale po zahájení produkce se zjistí, že daný nástroj jde ven až příliš. Faderem se musí hodně dolů, což je pro práci nevýhodné a tak se ubere na GAINu, aby se pracovní poloha Faderu posunula na svojí obvyklou pozici. Zvukař se nemusí ale poté již trefit novým nastavením (přidáním) AUXu, aby útlum Gainu takto přesně vykompenzoval. No a samozřejmě to platí i obráceně. Spustí celé těleso, nějaký nástroj zaniká, Fader je až moc "nahoře" a tak se Gain o kousek přidá. Někdy to bohužel doprovodí i rozhouknutí.
Podobně i hýbání s korekcemi má vliv na odposlech. Když je moc výšek v PA, zvukař to sice do sálu vyrovná, ale v odposlechu jich může být nedostatek. A naopak. Musí se to pak vyrovnat na ekvalizéru v odposlechové cestě.
Samozřejmě, pokud je samostatný FOH a MON mix, pak tato nectnost odpadá. U analogu zpravidla, u digitálu to tak vždy být nemusí - např. když dvě mixážní konsole ovládají společný procesor, pak je Gain též společný.