Napsal: 20.06.2007 11:52
Tak taky jeste teda doplnim udaje... Uz je mi 32, s kytarou jsem zacal nekdy v sestnacti. Ani ve snu by me predtim nenapadlo, ze bych na ni nekdy dokazal hrat, vzdycky me spis lakal klavir, hudbu jsem mel rad obecne, ale nikdy jsem se k nicemu nedostal bliz nez jen jako posluchac. Kdyz jsme se prestehovali z Tabora na Moravu (otec vojak), tak jsem tam zustal sam jak kul v plote, samozrejme se mi tam nechtelo a nemel jsem to tam rad. Spoluzacka z Tabora mi tehdy venoval jentak spanelku, a protoze novi spoluzaci na gymplu meli dole zkusebnu a vsichni poslouchali rockec, a hravali tam, tak jsem travil doma cas tim, ze jsem se ucil akordy... jednoho dne uz mi to celkem slo, coz byla motivace a tak jsem se ucil a ucil, odposlouchaval skladby, hral na pujcenou elektriku, pak hral s klukama ve zkusebne, kupoval prvni Muzikusy, no a protoze me nasi nikdy moc v nicem nepodporovali, a brigady tenkrat nebyly jako dneska, tak jsem si holt prvni kytarku udelal sam. Ochotna pani z hudebnin mi sehnala za pet stovek krk z Horovic, okopiroval jsem si u ni nejaky stratovsky telo, zmeril menzuru, koupil nejlevnejsi kobylku a snimace, a kytara byla na svete. Na tu jsem hral dlouho, i nejakej ten koncertik jsem s ni odehral. Pak casem prisli dalsi kousky... A i nejaky ty zkresovadla, apod. Ale chtel jsem mit i origos koupenou kytaru, tak jsem mel nejakou dobu potom Squiera, tehdy stal nejlevnejsi 6-7 litru. Skola skoncila, zkouseni taky, tak uz jsme hrali jen s druhym kytaristou v garazi nase oblibene Alice in Chains, Pearl Jam, Faith No More a podobny ptakoviny... Pak jsem mel nejakou dobu pauzu, zase se mi zastesklo po kytare, tak jsem udelal dalsi, pak zas neco koupil, prodal, zase udelal... atd.petrpeter píše:rasomaso píše:Tak teď se přidám já.
Je mi 18 let, bydlím v paneláku v Praze a hraju od 15ti. Kapelu nemám, spíš si jen tak brnkám pro potěšení. První věc co sem se naučil byla Smoke on the water na jednu strunua hned potom nothing else matters (je ten základ vybrnkávání a pár akordů). Pak sem hrál a poslouchal hodně Nirvanu, ale ta mi časem přišla trochu jednoduchá. Ne jako že bych si dával na kytaru s přehledem kompletní repertoár, ale ta muzika (i když dobrá) byla tak trochu neuspokojující co se týče hry a už se mi to tak nějak oposlouchalo. Zapátral jsem a brzo našel kapely jako Soundgarden, Alice in chains, Smashing pumpkins nebo Rage against the machine a začal je hrát. Později jsem si taky oblíbil Red Hoty (hlavně ty starší desky) a asi tak před půl rokem jsem zakotvil u Hendrixe. Fakt hroznej zásek. Když sem to (Voodoo child slight return) poprvý slyšel v rádiu, což bylo asi před tím půl rokem, tak sem už tušil, že to bude Hendrix a jen sem tak jako čuměl
no a když to potvrdil i moderátor, tak sem si začal shánět kompletní diskografii a hrát to, nebo se o to pokoušet. Zatim mám kolem 25 alb a stále nejsem u konce (Áááááááááá
). A divil bych se kdyby ste to dočetli až sem...
EDIT: Já sem taky Martinv Praze v panelaku bydlim taky...... a na Alice in Chains, a obecne muzice Seattlu jsem vyrostl (pred nejakymi uz cca 15ti lety
)
Ted jsem skoncil u Dream Theater kvuli dokonale kompozicni stavbe jako u vazne hudby, kterou posloucham taky rad.... - dovedete si predstavit ten narez, Vivaldiho Summer na nekolik kytar?
Na ty morave me naucili poslouchat kytarovou hudbu, naucili me zajimat se o muziku, zacinal jsem na tehdy popularnich Guns n´roses, pak Seattle muzika, pak jsem se nejak zpetne dopracoval ke Quuensryche, az k Zeppelinum, a az ke klasicky hudbe, mimo to jsem samozrejme poslouchal vsechny kytary co stali za to, az jsem ted nakonec diky nasemu byvalymu bubenikovi zakotvil u tech Dream Theater.
Mam rad kompozicne slozitou hudbu, ne neco co vas po prvnim poslechu chytne, a po tricatym poslechu mate chut vyhodit CD z okna, protoze ty tri opakujici se akordy vam uz lezou krkem
Rad posloucham neco, co mi pri kazdym dalsim poslechu odhali neco novyho, ceho jsem si predtim nevsiml, a postupne tomu prichazim na kloub.... Proto mam rad i klasickou hudbu.
Ted jsem sam, uz pres tri roky v Praze, s neprijemnym nervosvalovym onemocnenim ktery mi obratilo zivot vzhuru nohama, takze nekdy ani ty blby prsty neposlouchaji jak by meli a to docela nastve, kdyz si jeden den hraju Petrucciho riffy jakoby nic a druhy den se prstama trefuju vsude jinde jen ne na struny
Nikdy jsem ale neprestal touzit hrat a snit o tom, zase si zahrat s klukama jako driv ve zkusebne, citit tu atmosferu plnou decibelu.... je to proste parada. Docela zavidim vsem tem dnesnim mladejm klukum jaky maji moznosti, a jak je vsechno dostupny a levny. Skoro kazdej chodi k nejakymu uciteli, taby se stahujou vesele z netu, atd... Pred 15ti lety to tak nebylo. To se holt vzal walkman, a poslouchlao se stale dokola, dokud se to clovek nenaucil zahrat - riffy, techniky, apod. Aspon to byla dobra skola na usi. Bubenik mi vzdycky rikal ze jsem magor
15minut pred koncertem jsem ciziho klavesaka ucil po zpameti neco z Faith No More, nasel jsem si to na kytare a pak to prevedl na klavir... Sranda no, byly to hezky casy.A co se tyce toho klaviru, ktery me vzdycky uchvacoval a nechapal jsem jak nekdo muze hrat kazdou rukou neco jinyho, tak jsem i sam sebe o nekolik let pozdeji prekvapil, jak dokaze silna motivace a chut neco umet zahrat, donutit cloveka naucit se to. Mel jsem pritelkyni z konzervatore a meli doma klavir. Za mesic jsem se podle not a nazpamet naucil Mesicni sonatu od Beethovena (ne uplne celou, neco pres pulku), coz bylo pro me vzdycky nepochopitelny a nedostazitelny...
Prozcival jsem to snad vic nez sam Beethoven Pro me je hudba proste emoce. Netouzim hrat xxx tonu za sekundu na kytaru a vsechny mozny techniky, nezatracuju Vai, Satrianiho, a podobny, ale neoslovuje me superrychlost a predvadeni dokonalosti vsech moznych technik hry na kytaru.
Touzim spis zahrat neco co vzbuzuje emoce, jako songy co posloucham... I kdyz, Petrucci se taky nekdy dost predvadi, ale vzhledem k tomu ze celou muziku sklada on s bubenikem, za obcasne pomoci klavesaka, promijim mu to :
(beztak je to reinkarnovanej Chopin, akorat s kytarou )Hodne se mi libi i melancholicky silne emotivni Muse, Radiohead, apod... proste posloucham vsechy kytary. Isaac Albeniz je taky nadhera (spanela).
No ty woe, to je prispevek...
....jmenuju se Marian je mi 16 let chodim na Gympl v Kadani, hraju cca 10 let na housle ale posledni dobou uz me to moc nebralo zacal jsem hledat neco noveho, o prazdninach jsem sel na paradni brigadu (14 tisic za mesic) kamos me vzal na zkousku jeho kamose kamose kterej ma metalovou skupinu....stravil jsem tam cely den ( v te dobe jsem jeste poslouchal hip-hop) po ceste domu sem si pak rukou cinkal s klicema o kalhoty a rikal si ze si jendou tu kytaru koupim...prisel jsem domu a poslechl si tatovo cd od black sabbath....par mesicu jsem rikal rodicum ze bych chtel elektrickou kytaru na Vanoce...ale kytara si ke mne cestu nasla sama. Koupil jsem jetou ibanezku grx170 a na Vanoce jsem ji s kombem dostal. Hraju teda pul roku a od ty doby hraju kazdy den nejmin 3 hodiny a kdyz to nejde a uceni je fakt moc tak si aspon tu jednu hodinku vecer najdu. Jako prvni jsem se naucil smells like teen spirit od nirvany. Ted me predevsim ucarovalo solo ze sweet child o mine......... POchybuju ze to nekdo budete cist 
....
Tak nějak to v tom potom akorát dělá bordel... Jsou tady dvě stránky sice dobrýho pokecu, ale takovýho kterej sem nepatří...
