Re: struny?
Napsal: 13.08.2009 1:02
Je to průměr struny v palcích, tedy .012" = dvanáct tisícin palce, .012-.053 je průměr nejtenčí a nejtlustší struny. Ty dvanáctky jsou tvrdé dost, tenčí podle toho, jak ti to bude vyhovovat. Já bych to viděl tak, že si skočíš pro nějaké šmejdy 11ky, třeba Olympia, DADI nebo GorStrings (možná radši od Gorčíka - GorStrings, např. Sirius, nebo fosforbronzové DADI, jestli se dělají jako 11ky, ty Olympie jsou strašné), případně pokud chceš slušný zvuk tak D'Addario 85/15 American bronze. Pak uvidíš, jestli je v pohodě umáčkneš (volejbal ti v tomhle moc nepomůže), kdyžtak to budeš ještě chvíli zkoušet a pak si dojdeš pro desítky. Pokud zjistíš, že ti jedenáctky vyhovují, není co řešit, pak si můžeš koupit ty elixíry. Ale je zbytečné kupovat drahé struny když nevíš jestli ti vůbec bude vyhovovat tloušťka kterou si koupíš. A pak je sundávat a kupovat nové kvůli tomu, že je neumáčkneš nebo ti uhýbají pod rukama, to není zrovna příjemné. Nejdřív na levných strunách zjisti, jaká tloušťka je pro tebe vhodná (to nezjistíš dřív, než se ti vytvoří mozoly na bříškách prstů) a pak podle toho kup lepší struny. Kup si takové struny, na které vydržíš hrát aspoň půl hodiny v kuse bez problémů.
Materiály:
80/20 - nejměkčí bronz, má velmi výrazný, jasný a zvonivý zvuk, ale nemá výdrž - brzy se opotřebuje.
85/15 - American bronze, o něco kulatější a teplejší barva zvuku, vydrží déle, můj oblíbený, i když střídám 85/15 a fosforový, mám radši "kulatější" zvuk.
Fosforový bronz - odolný, ale ne tak jasně znějící - fajn věc na domácí hraní, na blues a k pivu, tak rychle se neopotřebuje (85/15 mám ohrané za jednu nebo dvě propité noci, přece jen se do toho pod vlivem docela řeže) a tak jasně nezvoní, zvuk mi přijde spíš takový "dřevěný".
Mosaz - tepelně upravenou mosaz používá snad jen Gorčík na strunách Sirius, má to poměrně jasný, hezky zvonivý zvuk, ale vydrží to zhruba tolik, kolik to stojí - jsou to oblíbené struny k táboráku, jsou levné a zní dobře a po návratu z čundru jsou zralé na vyhození.
Stříbřené něco - taktéž od Gorčíka, .010 Alfa, .011 Resonet a .012 Rekord - struny s výrazným spíše perkusivním zvukem, nemají moc výrazné výšky a zvuk je nepatrně podobný banju. Používají se hlavně na country a bluegrass, ale nejsou špatné ani na folk a na pivní hraní, zvuk je čitelnější než u zvonivějších strun.
Nikl, poniklovaná ocel, nerez - struny na elektriku, z akustik vhodné pro jazzové kytary ("gibsonky") a kytary osazené magnetickým snímačem.
Tlustší struna = pevnější zvuk, ale dobře znějí i poměrně tenké, záleží na kytaře. Ze začátku je daleko důležitější pohodlí při hraní.
Tenčí struny sice mívají větší rozkmit, ale dvanáctky či třináctky (.013 už je celkem prasárna) na smrkových předních deskách mají ten důvod, že do smrku se musíš trochu opřít aby se pořádně rozezněl. Prostě je lepší na hlasitější hraní, takže moje odpověď zní: Ne, dohmat by měl být na kytaře stejný pro všechny tloušťky strun, tlustší ale dávají možnost více zabrat. Ze začátku ale stejně nebudeš řešit jak z toho vymáčknout víc zvuku, to spíš jak ty struny nepřervat.
Materiály:
80/20 - nejměkčí bronz, má velmi výrazný, jasný a zvonivý zvuk, ale nemá výdrž - brzy se opotřebuje.
85/15 - American bronze, o něco kulatější a teplejší barva zvuku, vydrží déle, můj oblíbený, i když střídám 85/15 a fosforový, mám radši "kulatější" zvuk.
Fosforový bronz - odolný, ale ne tak jasně znějící - fajn věc na domácí hraní, na blues a k pivu, tak rychle se neopotřebuje (85/15 mám ohrané za jednu nebo dvě propité noci, přece jen se do toho pod vlivem docela řeže) a tak jasně nezvoní, zvuk mi přijde spíš takový "dřevěný".
Mosaz - tepelně upravenou mosaz používá snad jen Gorčík na strunách Sirius, má to poměrně jasný, hezky zvonivý zvuk, ale vydrží to zhruba tolik, kolik to stojí - jsou to oblíbené struny k táboráku, jsou levné a zní dobře a po návratu z čundru jsou zralé na vyhození.
Stříbřené něco - taktéž od Gorčíka, .010 Alfa, .011 Resonet a .012 Rekord - struny s výrazným spíše perkusivním zvukem, nemají moc výrazné výšky a zvuk je nepatrně podobný banju. Používají se hlavně na country a bluegrass, ale nejsou špatné ani na folk a na pivní hraní, zvuk je čitelnější než u zvonivějších strun.
Nikl, poniklovaná ocel, nerez - struny na elektriku, z akustik vhodné pro jazzové kytary ("gibsonky") a kytary osazené magnetickým snímačem.
Tlustší struna = pevnější zvuk, ale dobře znějí i poměrně tenké, záleží na kytaře. Ze začátku je daleko důležitější pohodlí při hraní.
Tenčí struny sice mívají větší rozkmit, ale dvanáctky či třináctky (.013 už je celkem prasárna) na smrkových předních deskách mají ten důvod, že do smrku se musíš trochu opřít aby se pořádně rozezněl. Prostě je lepší na hlasitější hraní, takže moje odpověď zní: Ne, dohmat by měl být na kytaře stejný pro všechny tloušťky strun, tlustší ale dávají možnost více zabrat. Ze začátku ale stejně nebudeš řešit jak z toho vymáčknout víc zvuku, to spíš jak ty struny nepřervat.