Hudební fórum

Vyvařují se struny, na kterých jsou nánosy špíny, potu a zbytky kůže. Ne rezavé dráty, na těch už není co zachraňovat, ty patří do popelnice.
Já čistím struny průběžně Dunlopem, takže vyvařování nepraktikuji. Při mém hraní (jednou týdně zkouška s kapelou, párkrát týdně doma pocvičím) mi vydrží klidně i rok a pak je z principu vyměním, i když s nimi ještě nemám žádný problém.

rewerw píše:. Ještě stojí za zmínku že mám Fender JB MIM s původními snímači u kterých pozoruju velký vliv stáří strun na výsledný zvuk.

Tuhle zkušenost mám také, některé snímače nevytáhnou z nástroje to, co v něm doopravdy je, potom se častěji mění struny. Jinak to praktikuji podobně jako Hendrek: Jednou za rok natáhnu novou sadu a zásadně nic nevyvařuju,

Hendrek píše:Vyvařují se struny, na kterých jsou nánosy špíny, potu a zbytky kůže. Ne rezavé dráty, na těch už není co zachraňovat, ty patří do popelnice.
Já čistím struny průběžně Dunlopem, takže vyvařování nepraktikuji. Při mém hraní (jednou týdně zkouška s kapelou, párkrát týdně doma pocvičím) mi vydrží klidně i rok a pak je z principu vyměním, i když s nimi ještě nemám žádný problém.

Je to asi věc velice subjektivní Tahám nové struny tak jednou za 3-4 měsíce a namáčím je do lihu 1-2x. Struny se odmastí a pustí ze sebe bordýlek. Takové dlouhé intervaly jako 1rok jsou na mě moc. Teda aspoň na hlavním nástroji.

Přesně tak, každý ať praktikuje to, co mu nejlíp svědčí a mění struny dle svých potřeb. Jen jsem chtěl říct, že vyvařovat REZAVÉ struny nemá smysl.

Hendrek píše:Přesně tak, každý ať praktikuje to, co mu nejlíp svědčí a mění struny dle svých potřeb. Jen jsem chtěl říct, že vyvařovat REZAVÉ struny nemá smysl.

To určitě nemá A jsem rád že mě se tenhle problém dlouhodobě vyhýbá ať už na kytarách nebo basách.

Rezavějící struny svědčí o lecčems. Jenda věc je skladování a provoz kytary, dále technologie výroby strun, dále materiál samotný. Každopádně rez znamená destrukci povrchové vrstvy a někdy i dokonce masivu (a jděme dál - struna je sendvič - minimálně tři vrstvy). Párkrát si to člověk zkusí, hrát na staré struny. Zadřené úlomky oxidovaného kovu do bříšek prstů - výsledek: záněty bříšek s tím, že to neoperovatelné, ty třísky jsou tak malé a je jich tam moc, že ... neuchopitelno, nevytahatelno, degradace poctivým hraním generovaných mozolů, nový začátek, vopruz. A pauza vhkraní, než to vyhnisá a tělo to vyloučí. Rozhodně to nestojí za to. Já to vidím tak, že čím dražší a čím novější (po týdnu hraní usedlé) struny, tím "víc adidas".

Je to nouzovka. Nic víc. Když jsem ještě hrál na kytaru, tak jsem to dělal, když vůbec nebyly prachy. Ve vodě s jarem, ale údržba strun tím fastfretem hned po dohrání se ukázala jako lepší nápad. Míň práce s motáním.