Jednoho krásného letního dne, se náš kytarista před zkouškou, u odpolední kávy v altánku zasnil, jak jako mladí hráli přes „lampák“ Tesla music 70, jako box používali dřevěné šasi z TV, osazené repráky, vybrakovanými ze všeho, co hrálo, a tak vzniknul ten nápad… Nápad vrátit jej zpět do mladých let. Zanedlouho po tomto, z jeho četných vyprávění už byl na cestě dvacetikilový balíček s první Music 70, zanedlouho po něm další, naprosto stejný, ale v podstatně lepším kosmetickém a mechanickém stavu. A o něco déle se mě podařilo výhodně sehnat i Music 130, ale kvůli značné hmotnosti a představě přenášení tohoto nemobilního monstra jsem se zesilovače radši zbavil. Zde je fotka všech tří kousků . . .
Z prvního zesilovače zůstaly snad jen trafa a hliníková mřížka krytu. Vnitřní šasi na kterém bylo vše našroubované bylo natolik zdeformované, že se hodilo tak možná do sběrny… U druhého zesilovače, po prvním bližším zkoumání, hlavně tom zvukovém, bylo nad slunce jasné, že socialistické germaniové tranzistory, alias generátory šumu a brumu, musí pryč. Také nánosy original vintage prachu a špíny šly pryč.
Proběhl kompletní repas koncového stupně a jeho opětovné seřízení dle servisního manuálu. Vyměněno za nové bylo snad opravdu vše. Naprosto všechny součástky, patice všech elektronek, kompletní kabeláž, dokonce je nový DPS magického oka, protože ten původní je nepochopitelně proč, asi tak na 3x větším DPS, než je ten nový. Magické oko jsme chtěli zachovat, coby poznávací znamení původu zesilovače.
Původní je jen šasi, síťové a výstupní trafo, DPS usměrňovacích diod, DPS předzesilovače s invertorem a DPS předpětí koncových EL34. Filtrační elektrolyty byly též nahrazeny novými, značky Nippon Chemi-Con – jako všechny ostatní. Tyto elyty jsou umístěny na jednom kusu DPS který je přidělán na původní místo elektrolytů. Protože původní preamp je k ničemu tak byl nový jediná schůdná varianta, po amputaci starého modulárního šumítka. Původní záměr předzesilovače měl být Marshall JCM 800, ke kterému jsem objednal součástky a dokonce skoro navrhnul DPS.
Pak, jakási umělcova pauza, která trvala necelý rok, během kterého jsem parkrát zkoušel čistě koncový zesilovač, již bez brumu, šumu, krásný, čistý zvuk. Později jsme zjistili, že tato konstrukce ubírá výškám, holt to není turbo hifi systém, ale kytarový zesilovač
Mezitím se párkrát kytarista zmínil, historku zopakoval, a tak začalo hryzat svědomí… Po bližším zkoumání komerčních zesilovačů jsme objevili Ameriku, a sice že jeden kanál je fajn, ale lampový drive, je lampový drive. A tak se začal do „projektu“ přimíchávat Míra. Kvůli averzi, vůči Marshallu, začal hledat jinou cestu. Jako první v pořadí byla Rivera R-55. Ojedinělý zvuk byl velkým lákadlem, ale absence totožného a hlavně čitelného schématu tento předzesilovač odsunul někam do rohu. Pak pátrání po Voxech, které byly nakonec přejity s ledovým klidem. Nakonec se několik nezávislých tázaných shodlo na nějakém tweedovém Fenderu. A tak následovaly hodiny u youtube a poslouchání demo videí, srovnávání. Jasný ortel byl: Blues deluxe. V jednoduchosti je krása, a tak s chutí do toho. Sám Luboš Andršt informoval, že jsou veškerá schémata přímo na stránkách výrobce, a tak už nic nebránilo pokračování. Nové schéma, nové součástky, nové lampy, to vše, pokud možno napasovat do prostoru původního preampu v music 70. Návrh desky byl sám o sobě celkem snadný, bylo potřeba vyřešit přepínání čistého/zkresleného kanálu, a tak i tady je kousek polovodiče, který dřepí pěkně v rohu, a tak tvoří samostatnou část ovládání. Na tuto přepínací logiku jsem zvolil klasickou 4017 v potřebném zapojení. Krmení této srandy je vzato ze žhavícího napětí, které je usměrněno, vyfiltrováno a 7805 stabilizováno… Výroba DPS byla v pohodě (ještě že ta fotocesta existuje…). Následovalo vrtání děr, pilování na přesné rozměry atd., následně osazení, kontrola a prvotní zapnutí. A ono prd
Při návrhu jsem si jaksi trošku neuvědomil že patice elektronek budou zapájeny obráceně, takže jsou plošky na DPS vůči pinům patice zrcadlově otočený. Mno co, nedá se svítit. Proběhla jakási korekce a přezapojení, po které zesilovač již ožil a fungoval jak má. Zde jsou nějaké fotky:
Ještě bylo potřeba upravit šasi zesilovače, aby se tam vše vešlo. Každá troška prostoru se hodí, když člověk zjistí, že bude potřeba zepředu jeden potenciometr navíc, dva vstupy, vypínač, kontrolka (musí být ), následně přepínač kanálů a přepínač „bright“, jehož funkce, je tak trochu záhadou. Jak začaly součástky množstevně kynout, bylo potřeba důkladné rozvržení a maximální využití prostoru kterého začínalo být opravdu málo. Nebylo mi moc dobře, a tak jsem nainstaloval program a začal vše, postupně modelovat. Komplet celé šasi, včetně jemných detailů, veškeré součástky, které budou použity, aby člověk mohl vystředit díry, srovnat hranu na hranu atp. Asi takhle nějak to vypadá:
Součástky nebyl problém umístit, jen bylo nutné šasi lehce prořezat, tím pádem dle mého zbožného přání komplet celé odstrojit. Vyříznutí bylo jen dalším plivnutím do moře, horší už to bylo s předrátováním. Když je všecko modrý a všecko to vede jedním směrem…a je toho hodně, není to jednoduchý. Nakonec i s tímhle se dá úspěšně bojovat, a tak měl dorazit na zkoušku brácha, aby otestoval zvuk. Samozřejmě, když se má něco pokazit, tak se to pokazí. Po zapnutí se konec začal okamžitě vazbit. Po x hodinách kontrol jsem přišel na přehozený vývody zpětnovazebního vinutí u výstupního trafa… Už máme za sebou první amatérskou zkoušku trsátkem na prázdné struny, zkoušky kanálů, vypadá to, že by to mohlo být ok… Ale není. Při přepínání kanálů ta bestie nehorázně lupe. Problém často řešený, v našem případě vyřešený dodatečným mutovacím obvodem, který při přepínání kanálů na malou chvilku uzemní vstup koncového zesilovače. Obvod je vskutku jednoduchý, ale i přesto dostal svůj malý DPS.
Takže nám to už hraje…
Ale brumí. Zemní smyčky. Na řadu přichází několik hodin laborování a metoda pokus-omyl. Nakonec eliminováno, na přijatelnou a takřka neslyšitelnou mez… Teď přišla taková ta třešnička na dortu. Všechno to dopasovat atd… Šasi vyřezané, namodelované, součástky taktéž. No, modelování mě docela bavilo, ale štvalo mě, že to komp trochu hůř snášel. Požadavky a polohy dílů byly jasný, a tak se jednalo víceméně o estetiku. Nemám s tím moc zkušenosti, a tak sem postupně zpracoval, dle svého nejlepšího uvážení přední panel 1:1 tisk, vystřižení, přiložení, zjištění chyb, úprava modelu, tisk…atd…
Zadní, to už bylo horší. Člověk se tam neměl moc čeho chytit, a tak občas vařil z vody. Ano, vymstilo se, ale pilník a vrtačka pomohly. Už předem bylo jasný že panely budou z kartáčovaného nerezu. Takže stačilo najít firmu, která by to pomocí laseru vše vyřezala. Mno, uplynul týden a vyřezaný nerezový panely byly doma.
Zbývají popisky, aneb gravírování laserem. Pokud se budete o gravírování laserem zajímat, máte prakticky dvě možnosti. Nakreslit vše v Corelu, nebo najít firmu, kde netuší, kolik času budou potřebovat, na převedení dxf formátů, na grafiku Corel. Po několika neúspěšných pokusech, se mi podařilo najít firmu, která neví, kolik času bude potřeba, a tak…dxf bere Po půl dni dovolené je vše hotové, konečně…
Našroubování masek panelů už je jen kosmetika, zadní panel jakbysmet. No, šasi nám tím nakynulo o 1mm. Bohužel, soudruzi pracovali přesně, a tak se nevejde pod kryty. Pár minut, kombinačky a je to. Po tom všem piplání už jsem to dělal trochu se vztekem. Mezitím kosmetika, jako zapojení poťáků, přepínačů, kontrolek a přidrátování zadního panelu.
Ještě odnést a odvézt na zkoušku. 07.04.2012, 14h, premiéra na zkoušce dopadla dobře, jen je potřeba dořešit footswitch a bude to total finito. Jako reprobox jsme pořídili prázdný reprobox pro 12“ reproduktor. Nakonec byl osazen reproduktorem Celestion Classic Lead 80, který nám dle zkušeností ostatních přišel jako nejvhodnější. Kvanta obětovaných času, takhle v paneláku, po večerech jsou docela zábava, a tak přemýšlíme, co budem dělat, protože je nám na jednu stranu líto, že děťátko odrostlo a opustilo rodiče.
Ještě jeden vzkaz všudypřítomným rýpalům a chytrákům: Celý zes jsme dělali spíše pro potěšení kytaristy, také z radosti z vykonané práce, která se, troufám si říct povedla. Kytarista nadmíru spokojen, což je hlavní. Jo, pro sběratele Tesla výrobků to asi bude nepřekousnutelný, ale nám šlo o funkčnost, která JE!
Loučí se: Jan Drábek - Konstrukce, elektronika, zapojení, návrhy elektroniky¨
Mirek Škvor – provedení, mechanické úpravy, návrhy šasi
Oba – nekonečné hodiny laborování, metodou vylučovací, nebo pokusu a omylu, zvukové laborování.
snad. ale pokud tam není rozdíl tak by byl jednodušší mark II c+ je více popsaný. A nebo jestli máte nějaké schema na lehčí aparát dvoukanal s libovým metalovým zvukem 
ale ani ten engel by nemusel být špatný.