Hudební fórum

Zdravim hraju asi pul roku umim par pisnicek tak 5 ale at je hraju jak dlouho chci nemam je na jistotu. Nevite cim se ta jistota buduje? fakt me to stve . Stupnice a tak nic podobnyho nehraju tak poradte pls. Mejte se a diky

Jistota se buduje casem, cvicenim (hranim) a pochopenim hudby Podle me nema cenu jen bezhlave prehravat z not nebo tabulatur, snaz se pochopit a vsaknout do sebe souvislosti, vnimat strukturu songu.. Po pul roce nemuzes cekat ze budes mit ve hrani jistotu, hra na hudebni nastroj je beh na dlouhou trat a co je na tom nejzajimavejsi, cil je vzdycky v nedohlednu.. Rozsir si obzory, zkus tech pet songu opustit a hrat dalsi, vstrebavej dovednosti a pak se k nim vrat, mozna te to pak prijemne prekvapi.

Jistotu vybuduješ tak maximálně hraním, časem to přijde. Kromě toho jen tak někdo podle mě nemůže říct že si je vždycky 100% jistej, to jsou už spíš profíci.

ja myslim ze ani profici nejsou 100 jisti...proste se snaz hodne hrat, jina rada snad neexistuje

Párkrát si každej song přehraj a pak zhasni světla a hraj potmě, získáš jistotu a orientaci na hmatníku jako nikdy před tím...

Farrell píše:Jistota se buduje casem, cvicenim (hranim) a pochopenim hudby Podle me nema cenu jen bezhlave prehravat z not nebo tabulatur, snaz se pochopit a vsaknout do sebe souvislosti, vnimat strukturu songu.. Po pul roce nemuzes cekat ze budes mit ve hrani jistotu, hra na hudebni nastroj je beh na dlouhou trat a co je na tom nejzajimavejsi, cil je vzdycky v nedohlednu.. Rozsir si obzory, zkus tech pet songu opustit a hrat dalsi, vstrebavej dovednosti a pak se k nim vrat, mozna te to pak prijemne prekvapi.

TO já teda mám ten cíl téměř před sebou. Jde o to, že když hraju na španělu a pořádně se uvolním, tak dokážu hrát tak, jak je jinak pro mě nemožný. S takovou elegancí a jistotou, že mě to až snad štve
Protože abych se tak dobře uvolnil, to musím být v hodně dobrém rozpoložení (nejlépe k večere nebo v noci) a navíc a co je horší, hraju strašně potichu. Takže je to prakticky k ničemu, protože jak zaberu, tak už je tak těžký se uvolnit a je to v díře.
Každopádně se snažím každý den stím něco udělat, hlavní je pomalu a procítěně.

Už jsem zjistil, že půl hodina pořádnéh otréninku dá člověku 20X víc, než když to budu hrát 2 hodiny dokolečka.
Tím chci říct, že u kytary je důležitý kromě času i vůle, jedno bez druhýho nemá kýžený efekt

jistotu získáš až hrou s lidima, teda až ti přestanou nadávat

taky bych přidal že když hraješ nějakej song od známe(oblíbené) kapely je dobrý ho mít na poslouchanej
naučíš se nějaký části ale jsou ti na houby když nevíš jak jdou po sobě

Tohle tu snad jeste nepadlo...
Hraj s originalem (vstup do komba, hi-fi, comp atd.)
Zlepsi to vnimani rytmu, tempa, dynamiky, melodie i celkoveho povedomi o songu...

Tak tady k tomu bych se pridala at nezakladam nove tema.. hraju asi rok a kdyz mam hrat pred nekym tak sem hrozne nejista a delam chyby.. kdyz si hraju sama pro sebe tak hraju bez chyb ale jak mam pak nekomu zahrat tak zacnu byt nervozni a pak to vypada ze nic neumim.

Hraj častěji před lidmi, čím víc, tím líp
Ideální mi přijde najít někoho k sobě, přeci jen dvě kytary se dobře doplňujou a líp se zamaskujou chyby
Ne, fakt je to jen o zvyk, přesněji o to, že časem dojdeš k tomu, že ty chyby tolik neřešíš a jak se nesoustředíš na to, abys je nedělala, neděláš jich tolik. Je to taková trošku magie. Já jdu na stage s tím, že už jsem posral takovejch věcí, že mě jedna navíc nerozhodí, a dokud lidi skákaj dva metry do výšky, přijde mi zbytečný zabývat se tím, jestli něco umím nebo ne...
U mě tenhle přístup funguje. Přesto předpokládám, že jiní poradí lépe...

Bettty píše:Tak tady k tomu bych se pridala at nezakladam nove tema.. hraju asi rok a kdyz mam hrat pred nekym tak sem hrozne nejista a delam chyby.. kdyz si hraju sama pro sebe tak hraju bez chyb ale jak mam pak nekomu zahrat tak zacnu byt nervozni a pak to vypada ze nic neumim.

Musíš se do toho více ponořit. Nehraj před lidmi, tak jak by jsi sama nehrála. Když si hraješ sama stojíš jak prkno, nebo děláš tolik "blbostí" co u toho jde? Pokud ano, dělej je i před lidmi. Buď přirozená, nevnímej jak se na tebe koukají, vnímej samotnou hudbu.
Poslední rada co mě napadá, začínej na někom kdo tě zná nejlépe rodiče sourozenci. Před nimi se shodit nemůžeš, pak postupně příbuzní a přátelé. Tím si také postupně zvykneš.

O to se vzdycky snazim.. nevnimat ostatni.. ale kdyz udelam nejakou mensi chybu tak nad tim zacnu moc premyslet a pak delam jednu chybu za druhou.. ale asi to chce ten trenink. vic hrat pred lidma a casem si zvyknu

Bettty píše:Tak tady k tomu bych se pridala at nezakladam nove tema.. hraju asi rok a kdyz mam hrat pred nekym tak sem hrozne nejista a delam chyby.. kdyz si hraju sama pro sebe tak hraju bez chyb ale jak mam pak nekomu zahrat tak zacnu byt nervozni a pak to vypada ze nic neumim.

S tím jsem měl taky trochu problém, časem to zmizí. Když hraju před nějakým lajkem, tak si řikám, že si toho ani nevšim, muzikant chybu pochopí, tak jsem udělal chybu, no a co? Navíc podle mě hudba není zrovna exaktní věda Rozhodně neni na místě přestat hrát, koukat kolem sebe, jestli si toho někdo všim nebo se snažit chybu zamaskovat smíchem, lepší je se soustředit na to, co budeš hrát dál...

certofoc píše:ja myslim ze ani profici nejsou 100 jisti...proste se snaz hodne hrat, jina rada snad neexistuje

Já si myslim, že když někdo omílá nějakej riff 20 let, tak už si při něm jistej bude... a někdo může vypadat jako 100% jistej hlavně pokud nikdy nehraje to, co už předtim nezkoušel někde bez publika s kapelou

Je to jako se vším, pokud něco děláš v klidu, bez stresu, např. s výhodou domácího prostředí, je to vždy lepší než pod tlakem - a lidi okolo samozřejmě tlak vytvářejí Zrovna včera jsem byl na party, kde jsem hrál, asi 17 lidí tam bylo. A samozřejmě jsem věděl, že hraju 70-80% z toho, co jsem schopen zahrát v klidu. Vnímal jsem chyby, ale to bylo vše, nenechal jsem se tím vyvést z rovnováhy a hlavně, z rytmu Nakonec ti lidi říkali, jak strašně jsem se zlepšil za poslední 4 měsíce, že je to až k neuvěření A všichni jsme byli v pohodě. A o tom to je.

To samé na hodině. Hraju hůř než doma - prostě snaha se cení ale přemíra snahy trestá. Ale důležité je, že vnímáš, že se postupně zlepšuješ. A i když to třeba málokdy bude před někým na 100% (občas se to povede ), tak se to vyvíjí a to je dobře Postupně si na okolí, posluchače zvykneš, budeš se míň stresovat a výkon se bude blížit těm 100%

Bettty píše:O to se vzdycky snazim.. nevnimat ostatni.. ale kdyz udelam nejakou mensi chybu tak nad tim zacnu moc premyslet a pak delam jednu chybu za druhou.. ale asi to chce ten trenink. vic hrat pred lidma a casem si zvyknu

Tak nepřemýšlej, ciť a hraj! Síla člověka a profesionálů nespočívá v tom, že by nikdy neškobrtli nebo neupadli - ale že vždycky vstali!

Nepřemýšlej nad minulostí. To je přítěž. Důležité je jen to co je teď, jen přítomný okamžik. To platí nejen nad hudbou ale i v životě. Říká se kdo to pochopí, ten už nepotřebuje chápat nic jiného. - Nad minulostí můžeš přemýšlet až budeš sama, a nebudeš mít co dělat. Ale poučit se z ní, ne se s ní trápit.

Doporucuju se nahravat, clovek casto zjisti ze dela chyby tam kde si mysli ze je nedela.

Anvil píše:Je to jako se vším, pokud něco děláš v klidu, bez stresu, např. s výhodou domácího prostředí, je to vždy lepší než pod tlakem - a lidi okolo samozřejmě tlak vytvářejí Zrovna včera jsem byl na party, kde jsem hrál, asi 17 lidí tam bylo. A samozřejmě jsem věděl, že hraju 70-80% z toho, co jsem schopen zahrát v klidu. Vnímal jsem chyby, ale to bylo vše, nenechal jsem se tím vyvést z rovnováhy a hlavně, z rytmu Nakonec ti lidi říkali, jak strašně jsem se zlepšil za poslední 4 měsíce, že je to až k neuvěření A všichni jsme byli v pohodě. A o tom to je.

To samé na hodině. Hraju hůř než doma - prostě snaha se cení ale přemíra snahy trestá. Ale důležité je, že vnímáš, že se postupně zlepšuješ. A i když to třeba málokdy bude před někým na 100% (občas se to povede ), tak se to vyvíjí a to je dobře Postupně si na okolí, posluchače zvykneš, budeš se míň stresovat a výkon se bude blížit těm 100%

Nesouhlasím
S dobrým publikem ze sebe dáš i 110%, ale je fakt, že je to o zvyk, musíš pochopit, že to není jak na fotbale, kde tě všichni drezurujou, ať to tam zavěsíš, tady se prostě lidi bavěj, a ty s nima...
Dneska jdem hrát prvně do klubu, kde nebude náš kotel skalních fans, tak se podělím o zkušenost...

Tak jistota se dá dosti naučit...

Nejlepší na to je, opravdu dokonale se naučit tu písničku z hlavy. Nejlepší je, když ji načteš, rozdělit si ji na části a ty cvičit po taktech po zpátku. Je to i logické...

Když totiž začneš cvičit, máš spoustu elánu a postupně ti dochází, takže třeba začátek zahraješ perfektně a konec zmrvíš. Tak je to i při cvičení. Ze začátku máš spoustu energie, ale někdy už třeba ani nemáš sílu cvičit dál, a tak v půli písničky přestaneš.

Další možností je hrát jen jeden hlas (jedná-li se o polyfonii), ale do ruky brát celý hmaty. Když to zvládneš, není na škodu si k tomu i zpívat (resp. broukat) melodii, co nehraješ. Taky není na škodu hrát celou písičku a k tomu si počítat a vždy zvýraznit drouhou a čtvrtou dobu, první a třetí,... To je důležité hlavně pro rychlé vybrnkávání všemi prsty, protože pak každý prst ví, co má hrát.

Dalším důležitým předpokladem je dokonale znát tu písničku (to ale neznamená umět ji perfektně zahrát z hlavy, ale vybavit si, jak zní).

A pak je dobře naučit se nějakej prstoklad a ten striktně dodržovat vždy, když cvičíš... už mě asi nic nenapadá...

pehve píše:jistotu získáš až hrou s lidima, teda až ti přestanou nadávat

Souhlas z praxe

Disasterpiece píše:Doporucuju se nahravat, clovek casto zjisti ze dela chyby tam kde si mysli ze je nedela.

Souhlasim, taky to tak dělám od doby, kdy jsem četl o Kurtovi, že to tak taky dělal (myslím že to teda byl kurt..).

Bettty píše:O to se vzdycky snazim.. nevnimat ostatni.. ale kdyz udelam nejakou mensi chybu tak nad tim zacnu moc premyslet a pak delam jednu chybu za druhou.. ale asi to chce ten trenink. vic hrat pred lidma a casem si zvyknu

Jestli znáš Randyho Rhoadse, tak ten prý po jedné chybě znervozněl a měl tendenci udělat chyb víc.. A vezmi si, že to byl skvěý kytarista.. Hodně lidí co znam nedokáže po chybě navázat na písničku.. Prostě zaimprovizovat, aby to nebylo tak nápadný.. Všechno to přijde časem, doporučuju ale trénovat i techniku a taková ta cvičení.