Jak byl náš stát ještě nezkaženej západem (západ se taky ještě nestihl úplně zkazit.. tím zkažením myslím naprostou tuctovost a potřebu líbit se) tak tu mohli zazářit takovým zvláštním (anti)socialistickým způsobem bigbeatoví umělci jako Marta Kubišová, Václav Neckář, Petr Novák, Yvona Přenosilová a další... Waldemar Matuška vlastně této generaci prvních bigbeaťáku ( 1967 - 1969 ) o několit let předcházel. Pro porovnání, Waldemar získal Zlaté slavíky v letech 1962 a 1967, Marta Kubišová v letech 1967, 1968 a 1969...
Já jsem ta léta nezažil, ale mám pocit, že až každý z nich (osobností z 68) odejde (zesne), tak Česká republika (Československo) ztratí podstatnou část své historie a kultury.. už dnes to nikdo nedovede napodobit.. Jak wikxzen poznamenal, dnes hudbě chybí takové ikony jaké byly v té době, a navíc myslím že když se o to někdo pokouší, tak vzhledem k rozmanitosti hudebních proudů (multikulturnosti) ani nemůže uspět, a když uspěje tak ne na dlouho, a když na dlouho tak jen u menší skupiny lidí
, a když ne u malé skupiny lidí tak to nezajímá rádia a když ta zajímá rádia tak je bohužel kvalita nízko. Někam jsme se posunuli, je tu řada dobrých kapel, ale prostě to nemá směr a koule, protože v té době všichni jeli jedním směrem (big beat, rockec) a mělo to jistou existenciální message.
Waldemar, i když by mu někdo mohl vytknout že je povrchní a jeho písničky jsou zábavové, filmové a nemají hloubku.. je podle mně blíž tomu co se z hudby vyvinulo v letech 67-69, a to období podle mně bylo fantastické (kubišová, boom skvělých bigbeatových kapel), než to co tu je dnes - asi jde o formu přednesu která byla hodně kultivovaná, nehrálo se na rychlost, mělo to melodii a určitý řád, z té hudby na mě sálá takový rozkvět který se přenášel i na člověka..
Pro mně je Waldemar tedy součástí chuti minulosti, někdo kdo měl kouzlo a osobitost, někdo kdo tu byl a zpíval předtím, než hudba v československu dosáhla na svůj předčasně utlý vrchol, zdegenerovala, v 89 se osvobodila a vstřebala najednou všechen mišmaš z svobodných zemí západního světa. Tj je pro mně součástí jakési vybudované kontinuity, která vznikala pozvolna po 2.světové válce z hnoje socialismu a kterou ten samý hnůj zasypal když byla v nejlepším
. Netuším jestli se z dnešní hudby může vyvinout podobná kontinuita a zda hudbu čeká v blízké/vzdálenější budoucnosti neco podobně krásného co jí potkalo v 68
) 
)
.