Nevím nevím, sedmu možná tak na numetalové hučení, ale záleží na vkusu - já mám radši když si ty spodky bere basa a kytara do toho neleze, zůstává to zvukově přehledné a dá se do toho nasekat daleko víc než klasická numetalová instrumentální struktura, která vypadá asi takto:
jednoduchý, ale hustopřísně nízko položený hlavní riff - osmiakordové mydlení a ksichtění se (blič blije a vypadá že umře, basák metá šiškou) - opět pár taktů hlavní riff - pár hustopřísných arpeggií jako sólo, protože se neobjevila žádná pořádná melodie - opět hlavní riff - strašně protahovaný konec.
Mně přijde, že tak nízký rozsah u kytary omezuje melodičnost a hlavně harmonickou strukturu, protože to pak musí zůstat strašně jednoduché, aby se to neslévalo. A tam právě nastupuje ta honba za nejtvrdším zvukem, protože pokud mi hrdost (nebo snaha předvést se s hračkou, kterou zase tolik lidí nemá) nedovolí hrát výš než na 3 nejtlustších strunách, a mám je podladěné do G (sedmistrunka plandavá), nezahraju toho zase tolik, abych ohromoval svým hráčským uměním. Tak musím ohromovat "nekompromisním", "drzým", "hutným", "dravým" a vůbec strašně cool, in, trendy, svěžím a free zvukem. Stejně nemusím nic umět, jenom se musím hodně podepisovat do památníků, vypadat tak, aby si mě aspoň někdo pamatoval, a sekat pět powerchordů. A pokud jsem v kapele jako první (melodický) kytarista, musím umět čtyři arpeggia sweepem, protože to je základ každého hustopřísného sóla - stejně se to všechno může hrát jenom v jedné tónině = nejníž, co to jenom půjde.
Za mě normální šestistrunka, ale spíš asi superstrat (tj. HB nebo dva, 24-pražcový krk a podle chuti buď FR nebo nějaký pohodlný a pevný hardtail). Aspoň jeden SC by se na tom ale hodil. Pro mě by třeba byla ideální nějaká rohatá potvora s H-S-H, rozepínáním obou HB, Floyd Rose nebo Schallerem, a pořádně rohatým tělem. Typická ibanezka. Pokud něco fendrovic, tak asi Double Fat Strat, nejspíš s floydem. Nebo Showmaster, ale to už asi nepovažuješ za strata, co?
edit: když tak koukám na toho Squiera, dalo by se to zahrát i na něj, přece jen to 2-point tremolo chodí lépe než původní vintage style, a krková mezipoloha by moc sajrajtu pochytat neměla, ovšem humbuckerový zvuk z toho nebude, což těm HSSkám trochu ubírá na variabilitě. Ale to je zase záležitost vkusu, i to HSSko má tolik možností zapojení že se nedají využít bez podobně šíleného systému přepínání jako na Jaguarech, ovšem ještě podstatně složitějšího.