Hudební fórum

Našel jsem docela zajímavý video ohledně vyhrávání kytar. http://www.youtube.com/watch?v=MPh9_gFH ... re=related Co na to říkáte?

je to tak, taky mam takove zkusenosti, ze zacatku nova kytara moc nehraje v porovnani s tim, jak se rozehraje, kdyz nani hrajes, kdyz ji das k repraku tak se taky rozehraje... jeste to ale urcite zavisi i na teplote a vlhkosti, nebo ja kdyz necham kytaru doma a za tyden se vratim, tak nekdy hraje jak akustika a nekdy se ji moc nechce, je to veda..

Docela mě zaujalo i to, jak říkal, že občas slyší kytaru, která má nádhernej zvuk,a le když si pak na ni zahraje on, tak už to tak dobrý není. Že je "zvyklá" na určitý hraní (přirovnával to tam k akordům G,C,D), ale jak se na ni zahraje jinak, (zase přirovnání akord F), tak nezní. Zajímalo by mě, jestli se tohle týká jen drahých celomasivů, nebo to funguje u všech kytar.

Mé postřehy za 20 let hraní, sežizování a zkoumání:

1. Kytara hraje v průběhu let jinak. Subjektivně má měkčí výšky a barevnější středy.

2.Cedrová deska se rozehraje rychleji a u kytary s kovovými strunami je do 15ti let po ní, protože udělá za kobylkou vlnu a je po dobrém zvuku. Kvalitní smrk by měl vydržet jednu generaci. Mimo dlabaných jazzových kytar se nepočítá s tím, že by měla kytara životnost, jako třeba housle. I velmi drahé klasické kytary jdou po 50ti letech do muzea.

3.Překližková kytara se časem nezlepšuje, naopak. Jediné, co se na ní může rozehrát je max. krk.

4.Kytaru jde, na rozdíl od žešťových nástrojů, málokdy špatným hraním zkazit. Když někdo dlouhodobě neladí na trubku, je po ní, nový majitel ji nepřinutí hrát dobře. Kytara je v tomto ohledu blbuvzdorná.

5.Vlky a jiné problémy s vyrovnaností tónu se rozehráváním zhoršují.

6.Dávat kytaru před bedny je blbost. Dovedete si představit, jaký akustický tlak byste museli na nástroj vyvinout, aby ji rozkmital jako když je vybuzená drnknutím? Pokud někomu hřmí v obýváku 1000 W bedny, má šanci

7.Uretanové a akrylátové laky celý proces brzdí.

8.Kvalitní nástroj hraje i nový.

podle mě se to týká všech kytar a všech hudebních nástrojů. Jsou lidé, kterým hraje, na co sáhnou. Znám kytaristu z romské kapely, kterému všechny elektriky hrají jako Stratocaster. Je to úhozem, vibrátem, ohýbáním.....tón si nosíme s sebou. Nástroj pomůže nebo ne. U perkusí jde o ještě markantnější jev. Conguero Giovanni Hidalgo má vždy zvuk jasanových cong a to i ve chvílili, kdy má půjčené nástroje z dubu nebo laminátu. Je to naprosto neuvěřitelné.

kip píše:Docela mě zaujalo i to, jak říkal, že občas slyší kytaru, která má nádhernej zvuk,a le když si pak na ni zahraje on, tak už to tak dobrý není. Že je "zvyklá" na určitý hraní (přirovnával to tam k akordům G,C,D), ale jak se na ni zahraje jinak, (zase přirovnání akord F), tak nezní. Zajímalo by mě, jestli se tohle týká jen drahých celomasivů, nebo to funguje u všech kytar.

Možná je to jen moje psychická úchylka, ale nerad půjčuju svojí kytaru (polomasivní smrk) cizím lidem, protože když ji dostanu nazpět, tak mi její zvuk trhá uši a trvá mi přibližně půl hodiny než se zase přizpůsobí mýmu držení a sluchu. Mimochodem není to způsobeno odlukou od kytarym protože, když leží doma v kufru třeba čtrnáct dní, tak se s ní hned ztotožním, ale běda, kdyby si ji mezitím někdo půjčil

PS: Úplně nejhorší je, když jí půjčím přítulkyni a ona na ní hraje svým způsobem, tedy že si ji položí do klína a mačká tóny zeshora jako na dobro. Když mi jí vrátí, tak bych kytaru nejradši roztřískal

charliealpha píše:Možná je to jen moje psychická úchylka, ale nerad půjčuju svojí kytaru (polomasivní smrk) cizím lidem, protože když ji dostanu nazpět, tak mi její zvuk trhá uši a trvá mi přibližně půl hodiny než se zase přizpůsobí mýmu držení a sluchu. Mimochodem není to způsobeno odlukou od kytarym protože, když leží doma v kufru třeba čtrnáct dní, tak se s ní hned ztotožním, ale běda, kdyby si ji mezitím někdo půjčil

Tomu se říká psychoakustika - moje to občas dělá taky, a občas se mi mstí za pití