Něco nejde udělat z ničeho, Hendrix měl dost inspirace - ať už prvotní bluesmany/ jazzmany, swingové hráče, tak i své starší součastníky - namátkou - BB King, znatelně Albert King, Little Richard, Chuck Berry i Eric Clapton (sám to nepřímo přiznává
) a opravdu dost dalších.
Je třeba poslouchat hudbu, ale taky o ní přemejšlet a přemejšlet o ní nejen po kytarový stránce, ale jako hudebník. Taky je třeba mít notnou dávku sebekritiky a trpělivosti.
K improvizaci: 1. cvič techniku
2. zkus si zazpívat kousek(takt) melodie a pak jí najít na hmatníku, to je klasika. Co si vzpomínám, tak to provozuje třeba Eric Clapton, BB King si svou kytarou taky normálně povídá. To je u blues a u Hendrixe dost charakteristický - zazpívá se věta a kytarista může zpěv kopírovat, rozvést, atd. (Všechno to najdeš v Red house z Woodstocku, ale taky u Steve R Vaughana, Garryho Moore a u spousty dalších)
3. dávej si u cvičení improvizace každé dva takty pauzu na "nadechnutí" (steve morse) + omez se třeba jen na určitou část hmatníku, nebo na počet strun. Nebo si řekneš: dneska nebudu vůbec bendovat, slidovat, cokoli. Pomůže ti to přemejšlet o hraní jinak, dostaneš se ze zaběhnutej cestiček.
4. Můj nejoblíbenější přístup jde ale přes rytmus. Přestože je to prvotní základ hudby, tak na rytmus spousta lidí zapomíná. Základní pomůcka: Vyťukej "něco" (takt, půl taktu) rytmicky zajímavýho, pokud ti to nepůjde, tak se nech inspirovat třeba bicíma, basovou linkou a nebo i zpěvem (potvrdil mi to Paul Gilbert v jednom svém videu z GuitarCentra). Na to "něco" se pak snaž navlíknout melodickou linku (třeba jen v pentatonice). Pokud budeš mít snahu a trpělivost, tak ti vzniknou dost zajímavý a pro tebe neotřelý licky, ale hlavně ti to obráceně posílí rytmický vnímání melodie. (Al di meola to taky používá, takže to není jen můj výmysl).
Tahle metoda se spíš hodí pro skladbu, ale pro trénink improvizace je více než vhodná, zvlášť do jazzrocku, fusion.
Mimochodem je zajímavý, že bubeníci, v jazzu především, stavěj sóla opačně...inspirujou se melodií a stavbou skladby.
5. Improvizace není o tom, aby tvoje hraní znělo "hustě", ale abys vyjádřil tvoje pocity, myšlenky a emoce (ale zas člověk nemůže vyjadřovat myšlenku hraním prázdný struny jednu minutu). To dělá improvizaci tak sexy, pokud to člověk umí. Mimo jiné doporučuju pročíst absolutně všechno od Steveho Vaie, protože ten na tohle má dosti neotřelé metody, které jsou úžasné (hlavně při jejich studiu vidíš víc do jeho hraní a skládání).
6. Nežeň se dopředu, pokud na to nemáš, tak netlač na pilu, protože pak to bude vypadat nepřesně a když je něco nepřesný, tak to zní složitě a blbě.
7. Nezapomínej na akordy a na harmonii, snaž se mít co největší arzenál výrazovejch prostředků.
Sorry za chyby. Snad ti to pomůže.
