Máme ráno po koncertě. Ještě jsem trošku nahluchlý, tak jak to bývá zvykem snad u každého koncertu. Pokusíme se Vám, které to třeba i zajímá, nastínit jak probíhala celá akce.
Začátek byl trošku zdlouhavě nudný. S velkým napětím jsme dorazily do Výravy už okolo 7 hodiny. Začátek byl plánován na osmou, tak jsme chtěli chytit dobré místa na parkování i na "parketu". Jenže nakonec bylo ohlášeno, že předkapela
TURBO začne hrát až kolem 21:00. Dvou hodinové čekání mě opravdu nenadchlo, no což. Padlo něco okolo třičtvrtě na 9 a "parket" se zaplnil nenasytnými fanoušky. A je to tady, Turbo nastoupilo ve své sestavě:
Petr „Bob“ Šťastný – baskytara, Martin Lau – klávesy, Jiří Lang – bicí, Míra Chrástka – zpěv, el. kytara.
Míra rozjel své okouzlující, syrové, kytarové riffy, které nenechají člověka v klidu. Jirka do toho dělal svou práci jak nejlépe umí. Ten kopák mu jel neuvěřitelně. Turbo hrálo do čtvrt na jedenáct. Celý dav pořádně rozproudili a rozezpívali.
Přišel čas něco kolem půl jedenácté, plus mínus pár minut. Na podiu se začali objevovat členové
SMOKIE. Vyběhli postupně za sebou všichni:
Mick McConnell - zpěv, sól. kytara, Martin Bullard – klávesy, Terry Uttley - zpěv, bas. kytara, Mike Craft - sól. zpěv, doprovodná kytara, Steve Pinnell – bicí.
Celou šou rozjíždí písní
Something´s been making me blue. Dav se znovu rozzpívává, jsou vidět vztyčené ruce k obloze a kolíbání. Když při písni
Lay back in the arms of someone Mick zazpívá:
Lay back in the arms of someone
Oh I know you think that's too high for yu
Oh Czech Republic, I would die for you!!!
Rozjede se šílenství, všichni pískají, tleskají, hulákají. Celá kapela jede v neuvěřitelném tempu. Skoro žádné pauzy. Mick střídá kytary během písní (technik pokaždé řádně otře znovu naladí a poté zase podá). Mají snad jen dvě nebo tři pauzy, kdy pronesou pár slov. Zazněly tu dále písně jako
Mexican girl, Wild wild angels, If you think you know how to love me, Don´t play your r´n´r to me, Oh Carol, I´ll meet you at midnight, Living next door to Alice. Při poslední písni
Living next door to Alice se celá kapela představí a bubeník Steve vytáhne Českou vlajku a mává sní nad hlavou. Poté ji rozloží přes bicí, Smokie dohraje píseň a loučí se s publikem. Ukloní se, mávají, děkují a tak jako diváci i oni se usmívají blaženým úsměvem.
Podle mého názoru byla celá akce vydařená a jsem opravdu rád, že jsem si nenechal tuhle dvojku T+S ujít.
