Hudební fórum

Nevím jestli jsem takové pako a prostě se mi nepodařilo najít topic o Claptonovi, nebo se stala snad ještě horší věc, že tady ještě není...
Mám ke Claptonovi velký citový vztah, protože právě on byl hudebník, díky kterému jsem se začal zajímat (dá se říci objevil) hudbu. Doteď je to pro mě jeden z nejoblíbenějších interpretů... Ať už jeho starší, nebo novější tvorba, všechno jsou to perfektní sofistikované kousky. Je úžasný "citový" kytarista na akustickou, a ještě ještě lepší, na elektrickou kytaru...
Jak vy tohoto, už vysloužilého, velikána vidíte?
A jaké názory máte na nové album? Dle mě je to perfektní oddech...

''Clapton is God''

No čekal jsem vřelejší ohlasy...
Nemá tady cenu tedy vést monolog o tom, co se mi líbí a nelíbí, protože by to stejně očividně někoho nezajímalo... Třeba se někdo časem chytí...

Ono je těžký o něm diskutovat, je to prostě jeden z nejlepších kytaristů, každej ho má rád, co k tomu dodat Osobně sem od něj neslyšel všechny sólový alba, nejradši mám Laylu and... od Derek and Dominos a pak Blind Faith, Cream... četl jsem i jeho vlastní biografii (autografii?). Nejoblíbenější písnička? předělávka After Midnight nebo něco ze zmiňovanýho alba od DaD.

weselow píše:... četl jsem i jeho vlastní biografii (autografii?)

Autobiografii Jeden z nejlepších životopisů, co jsem kdy četl...

Jinak co říct ke Claptonovi jako kytaristovi? To snad nejde vyjádřit jinak než oním

Nero-fakt je ta knížka tak zajímavá a čtivá?

Mě bavila hodně. Koupil jsem ji loni tátovi k Vánocům, on z ní byl dost nadšený, pak jsem si ji uzmul k sobě, a četla se parádně.

Ono "Clapton Is God" jsem zapomněl dodat na závěr

Nero: Děkuju za doplnění a uprav mi prosimtě tu citaci tak jak sem jí napsal

Taky jsem četl autobiografii. Je to fakt pěkná knížka.. Ve srovnání třeba s "biografií" Pink Floyd od Masona se čte mnohem líp (možná díky tomu, že je psaná nespisovně a místy až sprostě).
Clapton je ale podle mě dost diskutabilní osoba a možná ač se na něj teď díváme jako na boha, svého času (řekl bych asi od půlky 60. do půlky 70., kdy absolvoval první pobyty v léčebnách ) byl vnímán jako naprostý bluesový fanatik, který spoustu ostatních hudebníků odsuzoval (třeba Led Zeppelin, Beatles).
Ale co.. Nemění to nic na tom, že jeho hudební tvorba sahá do nebeských výšin a často i do orgasmálních hloubek.. A jako jeden z nejlepších kytaristů má nejednoho následovníka (mě nevyjímaje)..
Pokaždé mě dostane svým coverem písně Have You Ever Loved a Woman...

nic lepšího neznám,vždycky si říkám,čím to je,že se mi ta jeho muzika tak zaryla do vědomí,hrajem od něj starý věci od Cream i nový,taky mam jeho knihu,zrovna ji čtu,koupil jsem Blackie,je to něco!,bohužel asi mladý hrajou něco jinýho,ale pokaždý ,když začnu hrát se vnitřně nějak upokojim a prožívám si to a zároven ty mladý,co s náma hrajou koukají a zkoušejí to hrát a říkají,že hrajou stejné tony ,ale mě to prý zní jinak,tak trpělivě vysvětluju,Celkem je málo lidí,co by tuhle hudbu hrálo,což je škoda,ale nevzdávám to!

Clapton je bůh!!

Tu autobiografii doporucuji, spolu s Oldfieldem ta nejlepsi co jsem cetl

http://musicserver.cz/clanek/32003/Eric ... lym-setem/

Počítám, že to bude stejnej nářez jako předchozí dvě Crossroads

Přesně tak, Claptonova autobiografie je snad nejlepší hudební knížka, co jsem četl. (nebylo jich tak moc, ještě Some Kind Of Monster, Pink Floyd od Masona a Těžší než nebe)...
Rád bych se podíval na jeho koncert, ale bohužel to už asi nedopadne...
Jinak, po více posleších nového alba jsem si ho opravdu oblíbil na takový "relax", ideální jako kulisa při učení a takové hezké uklidnění...

Clapton je pro mě synonymem mých začátků na elektriku a tedy srdcovka:) Ačkoli mi dalo dost práce oprostit se od bluesových licků, protože jsem takový styl hraní prostě mít nechtěl, ale tedy dalo to strašný práce a nevím, jestli se mi to úplně podařilo

Jinak ale mám Erica opravdu rád. Jako kytarista je inspirativní, neuvěřitelně přesvědčivý a v jeho hře je takové to "mojo" co nejde popsat slovy, ale cítím, že tam je

Cream už mě tolik nefrčí, (glorifikovaná Wheels of Fire mě nikdy nechytla, zatímco Disreali Gears jsou fakt bomba), Blind Faith silně můžu a po letech se mi z Dereka začíná i líbit ta zatrolená Layla.

A z jeho sólovek. 461 Ocean Boulevard je jeho nejlepší deska, Just One Night je fenomenální živák a From the Cradle je jedna z mých nejoblíbenějších blues-rockových desek. Slovutný Unplugged mám už příliš ohrán na to, abych ho nějak soudil a jinak je jeho diskografie velice solidní. V zásadě mě žádnou deskou nikdy extra nezklamal a drží si velice solidní úroveň, ačkoli mi přijde, že od těch 60. let tak nějak drnká furt to samé a uskočit (např. prazvláštní deska Pilgrim) se mu příliš nedaří. Poslední deska budiž důkazem, že Eric je konstatně dobrý, nějaké invenční skopičiny ale těžko čekat. Prostě blues-rock a pohoda. Nic víc, nic míň

Tak jsem ještě dodatečně k Vánocům dostal Erica Claptona v roce 88 v Tokyu, kde hraje mimo jiné i s Markem Knopflerem... Řeknu vám paráda. Největší zážitek byl asi cigareta, co měl zastrčenou na hlavě kytary při Layle...
Jinak je to celé perfektní, nejvíc jsem asi ocenil Lay down sally, kde si to Knopfler moc užívá...

fixja-však na jeho customshopu Blackie je to na hlavě ohořelý přesně jako na originálu od Ericových cigár
http://www.fender.com/features/blackie/ ... _home.html

panedge píše:fixja-však na jeho customshopu Blackie je to na hlavě ohořelý přesně jako na originálu od Ericových cigár
http://www.fender.com/features/blackie/ ... _home.html

No vidíš to, pěkné...
Nikdy jsem si toho nevšiml, mám ho hodně naposlouchaného, ale DVD jsem celé doposud neviděl žádné a u těch pár videí na youtube jsem na cigarety nikdy nenarazil...

Tak co? Už jste slyšeli to jeho nevé album Clapton? Je velice diskutabilní u kritiků.
Mě osobně se líbí, už jen z toho důvodu, že Claptna mám rád a ty některé "nové" skladby jsou posazeny jo jazzu. Nemluvně o srdcervoucím Autumn Leaves od Kosmy:) Pěkné no....

Eric tak nějak definoval elektrickou "bílou" bluesovou kytaru na albu s Johnem Mayallem a Bluesbreakers. To je naprostá smršť. Podruhé se vytáhl s Cream - první a nejspíš i nejlepší superkapela. To co předváděli s Bakerem a Brucem v triu mi hlava nebere. Disreali Gears i Wheels of Fire jsou skvělou syntézou jazzu, blues, rocku a muzikanství nejvyšší třídy. Blind Faith mě trochu minuli. Pak Derek and the Dominos - zase pecka jak hrom, kytarové výměny názorů s Duanem Allmanem jsou lahůdka. Další kariéra byla asi dost ovlivněná chlastem, ale i tak jednou za čas přišel s něčím skvělým. Že by mě, ale chytlo celý album to ne. Naplno to zase rozjel začátkem devadesátých let: Unplugged a From the Cradle jsou krásné desky, muzika od srdce a plná radosti. Od té doby zase sází solidní desky, nicméně chybí tomu ta síla výše jmenovaných alb. Je to takový na jistotu, jak kdyby se mu už nechtělo pořádně to rozbalit.

Co se týká hry na kytaru: Eric je melodik s rychlými prsty Dokáže vydolovat svůj zvuk z čehokoliv: z LP na Beanu, z SG nebo ES-335 na albech s Cream, ze strata kdykoliv později. Vždycky je to jeho zvuk, dá se poznat po pár tónech.

Prostě: Clapton is God!