AntaresX9 píše:Jo. Protože když budeš mít u kobyly jen ten jednoduchej(single-coil) tak při vyšším zkreslení bude děsně brumit.
Nemusí. Mezipolohy jsou u stratů bezbrumové. Jde o jinou věc, a to o zažitý stereotyp, že na metal musí mít snímač mlo výšek, pokud možno žádný twang, hodně středů a dost basů, aby bylo co ořezávat na EQ, aby to v kapele neznělo jako totální bordel. A ostatně metal se dá hrát i na samotný singláč, ten brum není tak strašný, pokud neschopnost nastavit si dobrý zvuk ekvalizérem nedoháníš zbytečným gainem. Ale ke klasickému metalovému zvuku, jako má každý, skutečně patří humbucker, navíc je podstatně méně práce s tím, aby to znělo dobře.
Rozhodně si ty věci kupuj osobně a na krámě si je vyzkoušej. Spolubydla šetřil podobným způsobem jako ty (na čemž v principu není nic špatného) a byl rád, že jsme spolu jeli do Kytar a tam jsme si zkusili washburnovské setové kombíčko - ten zkreslený kanál se naprosto nedal poslouchat. Kytaru si pečlivě prohlédni, nebo s sebou spíš ber někoho zkušeného.
Z těch čtyř kytar zadání splňují všechny, vyber si podle vlastního ucha a oka.
A pozor na mýty a psychologické triky výrobců.
Pokud kytara není seřízená, není to vada - neznamená to, že seřídit nejde; v továrně je obvykle neseřizují.
Pokud nedrží ladění, není to chyba kytary, ale těch, kteří na ni v rychlosti jen tak halabala namotali nějaké struny.
Tremolo jako u Stratocasteru se při používání nerozlaďuje, pokud se dobře seřídí, tedy není nutné se mu vyhýbat - může být i výhodou.
Vybírej podle zpracování a zvuku, ne podle sustainu (je dost závislý na strunách a téměř každá elektrika ho má dost dlouhý).
Barva nemá vliv na zvuk a pohodlí při hraní, a kytara není šperk, slouží k hraní.
Metalový vzhled neznamená automaticky dobrou kytaru.
"XY Signature" se do češtiny překládá jako "zbytečně drahý krám vzhledově podobný nástroji, který XY používá".