Hudební fórum

Nikde jsem na svůj dotaz nenašel odpověď, tak se s ním obracím tady na odborníky. Pořád mi vrtá hlavou, proč se vyrábějí různé tvrdosti plátků, když se ze začátku daří nejlépe rozeznít plátky měkké. Je to jenom v tom, že čím člověk hraje lépe a déle, tím používá tvrdšího plátku? Nebo to má nějaký vliv na barvy tónů
vycházejících z nástroje? Někde jsem se dočetl, že jazzoví hráčí používají zpravidla plátky měkké, ale proč tam už nebylo. A ještě jedna otázečka, můžu si střídáním plátků různé tvrdosti zničit nátisk? Omlouvám se za své hloupé dotazy a předem děkuji za jakoukoli odpověď.

Zlatá střední cesta - Vandoren 3, nátisk si nezníčíš střídáním tvrdosti plátků pokud hraješ pravidelně (denně) a pokud už máš alespoň něco nahráno (cca 2 roky?). A zjednodušeně řečeno - měkký plátek = měkký a méně výrazný tón a naopak...

Děkuji

Tvrdost je dost individuální. Záleží to na nástroji, hubici, nátisku, na tom jak dlouho hraješ. Pokud se takhle ptáš, tak usuzuji, že začínáš = volil bych jistě měkčí plátky. NEvál bych se začínat POD tvrdostí 2, správně cvičil nátisk. Pokud už Ti přijde, že je plátek moc měkký a ufouknul bys víc, tak jít do tvrdšího (nevím jak teďka, ale ještě před pár roky Vandoren půlky nevyráběl, kupoval jsem Ricco). Rozhodně se nehnat za vysokou tvrdostí - může dojít i ke zničneí nátisku a přeučit je to fest těžké. Taky jsem se ze začátku znal na tvrdší plátky a pak se vracel na 2 nebo 2,5 které mi přišly univerzálnější.
Pokud už hraješ déle, tak pak se dá říct, že na jazzové hraní může být lepší měkčí plátek a na klasické, technické věci tvrdší. Ale je to individuální věc. Chce to hrát, zkoušet tvrdost, hrát, hrát a hrát...