Hudební fórum

Možná se to tady nehodí,ale vážně by mě to zajímalo.
Na kytaru hraju a baví mě to.Ale nemám absolutní hudební sluch.Naladit bych ji bez ladičky nedokázala,a když něco uslyším nějakou melodii taky bych ji nedokázala zahrát. Ale když slyším někoho hrát falešně tak mi to trhá uši.
Chtěla bych se zeptat jestli nejsou nejaké cvičení jak ten sluch cvicit,jak poznat v jaké hloubce ho máte a podobně
Pech je že celá moje rodina hraje v rockových kapelách a všichni mají hudební lusch na jedničku s hvězdičkou.

Děkuju

Absolutní sluch moc lidí nemá a spousta z těch lidí, co ho nemá dokáže zahrát na kytaru melodii, kterou slyší nebo ji současně s kytarou umí zpívat. Je to o rozlišování intervalů podle sluchu a to nemá s absolutním sluchem nic společnýho. Mě to zatím moc nejde a melodie oposlouchávám a tvořím víceméně metodou pokus omyl, ale snažím se to cvičit. Cvičení na to, který mi poradil Standa Jelínek je, že si mám do úplně primitivního beglajtu zkusit zazpívat nějakou melodii a pak ji zkoušet hrát. Problém je v tom, že mě žádná smysluplná melodie většinou nenapadne. Taky se mi osvědčilo a to mi přijde ještě lepší. Pouštět si různou muziku a zkoušet bez přípravy (samozřejmě musím nejdřív vychytat tóninu) zahrát třeba jen ústřední melodii. Dost mi taky pomohlo hrát z hlavy melodie na foukačku, tam to člověk musí tak nějak trefovat podle ucha a po paměti a nevidí tam žádný přažce ani klávesy, takže jede fakt podle sluchu. Ale jak jsem psal na začátku, furt mi to moc nejde a než mi to Standa předvedl, jako když je to ta nejpřirozenější věc na světě, tak jsem ani moc nevěřil, že je to vůbec možný.

Taky si myslim,a co se týká melodií,tam je hold potřeba dobře znát hmatník a vedět kde co jak zní,což hodl přijde při tréninku po nějakym čase samo.Já taky určitě nemam absolutní,ale po nějaký době co hraju různý písničky už jsem získal jistej odhad.
A pak jen tak pro zajímavost,jakou melodii jsi zkoušel zahrát?

Nejlepší je něco, co běžně neposloucháš, takže třeba zapnout rádio a zkoušet melodie z rádia. Posledně jsem to, ale testoval na hudbě z pevnosti Boyard, se kterou tady chtěl někdo pomoci.

Podle mě... Pokud ti trhají falešné tóny uši, určitě nějaký sluch máš a už záleží jen na tobě, jak ho pocvičíš. Hra na nástroj a improvizace do melodií nebo jejich odposlouchávání je dobrý způsob.

Znám více než pár lidí, kteří ani ten falešný tón nepoznají - běžně třeba porotci ze Superstar.

Jak bylo řečeno, absolutní sluch má málokdo - a to ještě existují absolutní sluchy mnoha typů -, a co jsem slyšel, může to někdy být naškodu (problematičnost transpozicí ap.). Drtivá většina lidí, co hraje na nějaký nástroj amatérsky, má sluch jen relativní (což zjevně je i tvůj případ), tak bych byl v klidu.

Pokud jde o tvorbu melodií, to opravdu hodně záleží na člověku, já jsem třeba spíš takový teoreticky-konstruktérský typ, takže často pracuju s teorií, ono z toho často vylezou zajímavější věci než z "přirozené zpěvnosti", která je u většiny lidí založená na dost fádním korpusu hudby. A vezměme si Bacha - hehe.

Jde pouze a jedině o ty výše zmíněné intervaly, které jsou důležité pro tvorbu melodie, rozhodně není dobrý se něco učit matematicky, stupnicově a hrát stylem, že když šáhnu sem, tak to sice nebud emimo, ale nebude to taky zrovna ten ton co chci... nejlepší je kombinace obojího, čili mít povědomí o intervalech i stupnicích.

to lei
Já bych řekl, že ta teorie je v tomto případě spíš na škodu. Vem si třeba Beatles, jak krásně modulovali melodii. Např. Lennon v So This Is Christmas. To já bych, svázán teorií o melodii v jedné tónině, nenapsal. Ale možná to máš s tou teorií jinak, mnohem lépe než já.

Jester píše:to lei
Já bych řekl, že ta teorie je v tomto případě spíš na škodu. Vem si třeba Beatles, jak krásně modulovali melodii. Např. Lennon v So This Is Christmas. To já bych, svázán teorií o melodii v jedné tónině, nenapsal. Ale možná to máš s tou teorií jinak, mnohem lépe než já.

Držet se jen jedné tóniny je dost omezující a velmi často zbytečné.

No - já právě hovořím o komplexní teorii, která umožňuje pracovat PŘESVĚDČIVĚ s prostředky, které v běžném paradigmatu populární hudby, povětšinou omezeném na jedinou tóninu, znějí neotřele, "nezvykle". Zná-li člověk solidně třeba pozdněromantickou harmonii (alterace, vedlejší funkce, durmoll a molldur, medianty), modální hudbu nebo třeba "flexibilní diatoniku" a umí třeba takřka poslepu modulovat, má nadosmrti vystaráno, pokud chce občas ozvláštnit jinak dost monotónní bigbít nějakou tou chuťovkou.

Jinak řečeno, dobrý hudebník samozřejmě umí udělat nějaké ty "naschválnosti" instuitivně a obhájí si je, ale vědět o tom, jak se dají dělat a cíleně s tím pracovat, často vede ke slušným výsledkům. Většina velkých skladatelů byla v prvé řadě dobrými "techniky", kteří svou genialitu projevovali hlavně na úrovni tematicko-motivitické práce, na úrovni tektoniky.

lei píše:No - já právě hovořím o komplexní teorii, která umožňuje pracovat PŘESVĚDČIVĚ s prostředky, které v běžném paradigmatu populární hudby, povětšinou omezeném na jedinou tóninu, znějí neotřele, "nezvykle". Zná-li člověk solidně třeba pozdněromantickou harmonii (alterace, vedlejší funkce, durmoll a molldur, medianty), modální hudbu nebo třeba "flexibilní diatoniku" a umí třeba takřka poslepu modulovat, má nadosmrti vystaráno, pokud chce občas ozvláštnit jinak dost monotónní bigbít nějakou tou chuťovkou.

Jinak řečeno, dobrý hudebník samozřejmě umí udělat nějaké ty "naschválnosti" instuitivně a obhájí si je, ale vědět o tom, jak se dají dělat a cíleně s tím pracovat, často vede ke slušným výsledkům. Většina velkých skladatelů byla v prvé řadě dobrými "techniky", kteří svou genialitu projevovali hlavně na úrovni tematicko-motivitické práce, na úrovni tektoniky.

Je to takové učebnicově studené, ale souhlasím.

Profesní deformace

Na druhou stranu mi vzdycky prislo, ze jakykoli teoreticky ramec do velke miry svazuje. Da se to prirovnat i k takovemu castecne neteoretickemu prikladu - pokud se zacinajici kytarista nauci pentatoniky, tak moc dobre vi, ze existuji i jine toniny a misto, "kam sahnout", ale to rutinni cviceni pentatonik v nem vytvori jakysi navyk. Prirozene pak zacne sklouzavat do tech pentatonik, da se rict i podvedome. Samozrejme to je hodne zjednodusene, ale podle me to takto funguje u jakehokoli ramce, ve kterem clovek premysli. Pri dukladne znalosti teorie pak samozrejme lze i ciste teoreticky vyvozovat zajimave hudebni postupy, ale clovek musi tu teorii znat dukladne - nedostatecna znalost ho pak muze spise svazovat.

P.S.: Ja teorii vubec dukladne neznam, kdysi jako maly harant jsem ji mel celkem prostudovanou ze skoly, ale to je davno pryc, takze je treba to brat jen jako dalsi uhel pohledu - z naprosto jine strany nez treba ma lei. A rozhodne nechci nikoho zrazovat od uceni teorie, prave naopak, jen si myslim, ze je dulezite se v tom nenechat utopit a nenechat se nicim omezovat.

Wohma: No, já myslím, že člověk si takovou deformaci vytvoří bez jakýkoli znalosti, např. tím, že dokola hraje intervalově stejné riffy atd... Něco do sebe hluboko zaseje a pak se toho blbě zbavuje...

V současné době mám dost problém s tím, že sem přešel na jiné ladění (Fis namisto G struny) a vsechno je jinak, zazite intervaly jsou mi k nicemu, ale zase mas jakoby prazdou vyklizenou mistnost. Je to kazdopadne vic zajimavy nez problemovy

Docela bych souhlasil s tím, že polovičatá znalost teorie spíš svazuje. Proto taky píšu o solidních a komplexníxh znalostech. Není to samospásné, ale je to cesta, zejména pro ty, kteří jsou určitého, rozumovějšího zaměření.

Největší problém je tam, kde člověk nevládně ani zvláštním hudebním nadáním a vynalézavou intuicí (je ovšem nutno si uvědomit, že "intuice" je vždy založena na repertoáru hudby, který má dotyčný naposloucháno, a může být tudíž stejně tak podvázáno jako kterýkoli jiný zdroj tvořivosti), ani orientací v "technice", v teorii, popřípadě je nedouk. Co pak může vznikat?

ad teorie: dejte kytaru do ruky uplnemu novackovi a obcas se nestacite divit co ve sve "nevedomosti" vyloudi

já když jsem začal hrát na kytaru, taky jsem myslel že nemám vůbec sluch. Teď jak hraju, tak poznám když je rozladěno nebo mimo. Opravdu se to dá naučit jen hrát a cvičit

Já se přiznám (bude to teda velká ostuda), že když jsem chtěl začít hrát na kytaru, tak jsem si jí prostě koupil, první den na ní začal hrát něco z tabů, byl jsem docela spokojenej... a večer přišel táta, že si jí mám naladit

Po čase jsem začal sám poznávat, kde mi nesedí nějakej tón (rozladěná struna), dneska už si dokážu kytaru bez problémů relativně doladit, hodím si tam drop ladění podle ucha během několika vteřin. Celý song neoposlouchám, ale tóninu si na "sólování" v pentatonikách najdu, primitivní melodii taky. Prostě neměj strach, hraj a příjde to.

Dál co se týče tý diskusi o teorii... souhlasim, že mě moje nedoučená teorie svazuje, ty pentatoniky. Např. mám kámoše, kterej teorii vůbec nerozumí, umí prostě nějaký hmaty akordů a "skládá" na westernku docela zajímavý věci a já do toho ani neumim z patra sólovat, protože to prostě neni jako věc z rádia, kde si najdu tóninu a jedu.

McKozias píše:ad teorie: dejte kytaru do ruky uplnemu novackovi a obcas se nestacite divit co ve sve "nevedomosti" vyloudi

No minimalne do progresivnejsich stylu by neco podobneho rozhodne mohlo fungovat, samozrejme kdyz si to clovek v hlave trosku "zkvantizuje"

Ako moze teoria zvazovat? Teoria nie su pravidla, len opis nejakej hudby. Nic viac a nic menej. Najcastejsie sa vyucuje ta teoria, ktora opisuje europsku vaznu hudbu od konca 16. do zaciatku 20. storocia. No zas inak k niektorym veciam pristupuju jazzmeni, ktori maju tiez celkom vypracovanu teoriu (aj ked nie az tak). A zas na skladatelov ako Stockhausen, Boulez, Messiaen, Berio, Nono atd. nepasuje ani jedna z ''teorii'', alebo len velmi obmedzene. To iste plati pre kapely ako Deicide, Meshuggah, Death a pod.

Problem je len v tom, ze vela deciek sa nauci C dur a myslia si, ze toto je teoria a ze je to nieco, co treba dodrzat. Ibaze to nie je ani 0,0000000000001% z nej. Tak potom sa im nemozno cudovat, ze maju take divne nazory, ako ze teoria zvazuje. A modulacia je akoze nieco neobvykle? Duh?

Najlepsie to asi vystihol Bird: First learn the changes, then forget everything and play.