Hudební fórum

Mám dotaz, který se hodně od ostatních liší.
Je mi 38 let a chtěl bych hrát na nylonku takové ty klasičtější, časem snad i modernější instrumentální skladby. Na zpěv se necítím
Nerad bych ale udělal chybu. Mám dojem, že se učím pouze zpaměti, co hrát pravou a co levou rukou a vše mi dost dlouho trvá, druhej den si nic nepamatuji a musím hledat noty znovu, kde je mám hrát. Přitom bych např. toho Carcassiho hrál velmi rád! (op.60).
Jak se dá posoudit, zdali mé hraní je k něčemu, zdali to není jen cvičení paměti, koncentrace a pevné vůle?
Díky!
Tau

Co to znamená "hledat noty znovu"?
Vypadá to, že jsi začal rovnou hrát asi složitější věci. Postupoval bych od lehkých věcí (nejlépe si najdi nějakou školu) ke složitějším. A dál nepostupuj, dokud ty cvičení/etudy nedáš pořádně. Cílem je se naučit nepřemýšlet nad notami a automaticky vědět, kde tóny na hmatníku jsou. Časem dáš i ty etudy od Carcassiho.

Jestere, díky!
To "hledat znovu" je to, když je nota na papíře a já zapomenu, kde jí mám držet na hmatníku. Nechám si to třeba i vysvětlit a stejně to pak zapomenu. Asi bych měl hrát denně. A tak 20 minut minimálně, co?
Jinak již jsem hrál zpaměti i toto např. http://www.youtube.com/watch?v=RylnNMUN7mY
Jednodušší už asi neexistujou:)
Prostě se bojím, že nemám nadání, a ty hodiny práce přetavím v ukázku a každej mě s tím vyžene. Že to nezní vůbec dobře.
I metronom mám. Bez něj to nejde občas. Ale ani do jeho tikání se mi nedaří moc trefovat.
Zavidím Vám, co hrajete!

Já bych se zeptal, proč to vlastně děláš. Chceš to hrát, protože tě to baví a chceš to umět nebo to chceš hrát, abys to mohl někde prezentovat? Pokud tě to baví, tak hraní denně je samozřejmost. Já beru kytaru do ruky, kdykoliv to jde. Občas je problém to zkloubit se zaměstnáním a s rodinou, ale když chceš, tak si ten čas uděláš. A těch 20 minut je tak na rozhýbání prstů. Začni na jednodušších věcech, uč se vybrnkávat táborákový písničky. Díky jednoduchým akordům získáš přehled o tónech na hmatníku, když o tom začneš trochu přemýšlet a to ti pak pomůže i v tý klasice.

Taky jsem tak uvažoval-. Chci to, baví mě to, občas bych to někde ukázal, ale to až za dlouho:)
Přijde mi to ale zábavnější než jen něco poslouchat, je to překonávání sebe sama.
Akordy jsem hrával kdysi, mám k těm táborákovejm vztah krajně chladnej, proto chci jen tu klasiku, bez zpěvu.

No, jak tu říkají ostatní... za začátku vůbec není na škodu naučit se akordy (víc něž hodně etud a preludií lze vnímat akordicky obzvlášť od Carcassiho, Gullianiho, apod.). Nauč se i vybrnkávat. Pak se věnuj hraní jednodušších melodií a pomalu si přibírej složitější věci.

Konec konců to video, co postuješ je pár rozloženejch akordů v první poloze.

J.J. : Ahá, takže akordy už rozložené nějak snad zahrát umím:) Také od Štěpána Raka jsem hrál něco snadného z Minutových sól.

Samotau píše:J.J. : Ahá, takže akordy už rozložené nějak snad zahrát umím:) Také od Štěpána Raka jsem hrál něco snadného z Minutových sól.

Ahá, já začínám třímat podezření, že si z nás děláš p..el. Něco snadného od Štěpána Raka, když zapomínáš tóny na hmatníku, to ti fakt nesežeru.

To né, nedělám. Asi neznáš Svit luny, to je kraťoučké a snadné, od pana Raka... Za mnoho opakování se to přeci jen naučím, ale za tejden, když to nehraju, zase mám v hlavě prázdno:(

Už ty vyjelo nahoru téma Hraní bez sluchu - to si musím prostudovat, tak jsem to mohl asi také pojmenovat. Jo, kdysi jsem to tady četl, ale připomenu si (zvláště nové) příspěvky v tom vlákně.
Děkuji.

Uč se prostě hrát z not. Pak to nezapomeneš. Ale chce to trpělivost.

Myslíš to tak, že si mám v hlavě pamatovat jaký tam jsou noty a ne JEN to, že se mi druhej prst posune tam a tam?

Ne. Prostě hraješ z not/listu - vidíš notu a automaticky víš, kam sáhnout. Nemusíš se tak učit nic nazpaměť.

Aha. Dík.
Musím tedy hrát věci pomalejší, kde není moc not v jednom taktu, jinak se to nedá stíhat číst, když se navíc jedná o III. a hned zase IX. polohu...
Jak se dívám např. na Youtube, tak všichni hrajou zpaměti...

No když se učíš číst, tak taky nečteš rovnou Odyssea od Joyce, ale začínáš postupně od slabik. Prostě musíš postupně od jednoduchých věcí k těm těžším. Časem si vše zafixuješ. Ze začátku se hraje vše jenom v první poloze.
Hraní zpaměti samozřejmě ničemu nebrání.
No asi by bylo jednodušší to probrat osobně.

Díky! To už snad chápu.

Tohle je dobrej kousek pro mou kytaru:)
Ode to Joy: http://www.youtube.com/watch?v=xCqWgN6zDaw

"Talent na kytaru", to je něco jako talent na sánskrt Pokud ovšem hovoříme o hudebním nadání, tak to skutečné se projeví až po zvládnutí alespoň základní techniky hry, kam orientace na hmatníku dozajista patří. Až posléze. se začnou projevovat individuální odlišnosti, jako schopnost improvisace, schopnost správné interpretace a také schopnost interpretace vlastní. Nic to ovšem nemění na faktu, že technicky poměrně obstojně může hrát i člověk poměrně hluchý a poměrně nenadaný. Znal jsem dámu, která si ani po absolutoriu konzervatoře, nebyla schopna rozumně naladit...

Všechno se dá nacvičit.. od improvizace až po sluch... dokonce i kreativita se dá cvičit..

Kreativně vycvičenej robůtek Něco jako asertivita

Jester píše:Ne. Prostě hraješ z not/listu - vidíš notu a automaticky víš, kam sáhnout. Nemusíš se tak učit nic nazpaměť.

Hlavně člověk má vědět, jak ta skladba zní. Postupem času, jak se cvičí, se v hlavě zafixuje, že když se zahraje tohle, zní to takto. Člověk pak může hrát podle sluchu nebo podle paměti.

Noty jsou dobré jen na začátku, aby člověk zjistil, jak se to hraje. Jakmile ví, co se v té skladbě objevuje, musí to slyšet i v hlavě a umět hrát bez not před sebou. Filharmonici sice před sebou noty mají, ale to neznamená, že bez nich by to nezahráli...