Hudební fórum

Čaute všichni,
(Omlouvám se předem za možná už zmiňované téma ve foru)Potřeboval bych pomoct, jsem samouk, učím se z netu, hraju už tak rok a potřeboval bych se naučit improvizovat, vůbec nevím jak začít tak jestli byste mi mohli napsat nějaké rady když vy jste začínali nebo něco co by mi pomohlo, díky

Nauč se základní teorii, poslouchej a zkoušej.

Hlavně naučit teorii. Improvizace není o hraní náhodných tónů. Většinou potřebuješ vědět, v jaké tónině je skladba, do které chceš improvizovat. Když znáš teorii, víš co můžeš hrát a co ne. Pak to hraješ

A pozor, pokud umíš teorie málo, bude tě to svádět k myšlence, že tě hrozně omezuje a že tam můžeš hrát i "zakázané" tóny a zní to živěji. Často nevzdělaný člověk považuje teorii za nepřítele přirozeného projevu. Ale to, že člověka pravidla harmonie omezují, je tím, že je nezná. Třeba dis v e moll. Pro někoho důkaz, že teorie není k ničemu, protože dis v e moll aiolské není, pro někoho důkaz, že melodické stupnice a drobná vybočení z tóniny ve prospěch dílčí harmonie a citlivého tónu fungují dokonale. Nenech se tím svázat; pokud víš, že někde něco zní lépe, ale zatím nechápeš proč, zjisti si příčinu - často je za tím užitečné pravidlo, které ti pomůže ozvláštnit projev a poskytne ti vodítko, když se vydáš za hranice sedmi tónů do oktávy.

Přesně jak říkal Woro, pokud teorii neznáš, budeš si myslet, že tě omezuje, pokud pochopíš jak spolu co souvisí, zjistíš, že ti to otvírá další a další možnosti...

Ale hlavně to chce hrát, a nahrávat si co hraješ... to by ti mělo pomoct eliminovat určité chyby... Zezačátku bych zkusil pentatoniky, a hlavně zatím nikam nespěchej a nepočítej s tím, že za půl roku budeš drtit sóla v 16tinách (možná jo, ale pravděpodobně ne v tónině).

A co hodně pomáhá... poslouchej co hrajou basáci v sólech... poslechni si třeba Victora Wootena, Marcuse Millera, Tal Wilkenfeld, Toma Kenneddyho, Anthonyho Jacksona, Richarda Bonu, Rondu Smith... zkoušej si je napodobovat... přijdeš tak na velmi zajímavé věci... ale samozřejmě zkus si k tomu studovat teorii, ať víš co a proč to hrajou

Po letech, co jsem pár lidí naučil hrát, znovu chodím na hodiny, abych se v improvizaci zlepšil, je to věčná cesta. Uč se vše, co ti tu radí, neuč se to sám, neslyšíš své chyby a špatné návyky a když Ti improvizace moc nepůjde, neřeš to, basista musí umět tvořit doprovod, spojit svou hrou sólistu s rytmikou, držet tempo, hrát dymanicky, mít hezký tón..............je mnoho dobrých basistů, kteří toho nikdy moc nenaimprovizovali. Každopádně mám radu od saxofonisty z Bigbandu Gustava Broma, ten nám řekl, že když zahrejeme tón falešně, tak hned ten vedle je ten správný

Jazzman píše:Po letech, co jsem pár lidí naučil hrát, znovu chodím na hodiny, abych se v improvizaci zlepšil, je to věčná cesta. Uč se vše, co ti tu radí, neuč se to sám, neslyšíš své chyby a špatné návyky a když Ti improvizace moc nepůjde, neřeš to, basista musí umět tvořit doprovod, spojit svou hrou sólistu s rytmikou, držet tempo, hrát dymanicky, mít hezký tón..............je mnoho dobrých basistů, kteří toho nikdy moc nenaimprovizovali. Každopádně mám radu od saxofonisty z Bigbandu Gustava Broma, ten nám řekl, že když zahrejeme tón falešně, tak hned ten vedle je ten správný

Pod toto bych se mohl podepsat, svatá pravda... až na toho Saxofonistu (Nebyl to Rosťa Fraš?), já jsem to slyšel z úst Vlastíka Šmídy.

Před časem jsem viděl dobré video od Jamey Aebersolda - Anyone can improvise. Určitě bude možné ho na internetu najít. Samozřejmě souhlasím s tou teorií. Pak taky myslím, že je dobré naučit se zazpívat všechny intervaly a hrát a současně zpívat improvizovanou melodii, aby se člověk nenechával strhnout k nějakým nesmyslným běhům po hmatníku. Hrát správné tóny ještě neznamená improvizovat. Pak je tu problém frázování, atd...

ok, takže se mám ze začátku našprtat teorii? a pak skoušet odposlouchávat a skoušet hrát, tak jo díky

Dělej všechno průběžně...

Maro píše:ok, takže se mám ze začátku našprtat teorii?

Teorie ti otevře spoustu možností, jak různé věci vyjádřit, získáš lepší představu proč zní něco tak jak to zní. Ale upřímně za skoro důležitější považuju cvičit ucho, aby rozpoznávalo intervaly a druhy akordů a abys byl schopen hrát a zpívat současně melodii - ze začátku samozřejmě nějakou jednoduchou.

Ale ty se nemusíš učit nic speciálního pro improvizaci, pro basový doprovod i sóla potřebuješ vědět totéž a to jsou především harmonické funkce. Jakou funkci má ve skladbě jaký akord a tóny v něm. Nepotřebuješ vědět, že hraješ tón E, ale že to je durová tercie tonálního akordu ve skladbě, napsané v C dur. Například v klasické hudbě a metalu se často k harmonii ani nedostaneš, vše se učí i uvažuje ve stupnicích a co vím, tak mimo skladatelů a klavíristů se jí nikdo neučí ( moje bývalá spoluhráčka, naše slavná houslitka se dvěma fakultami to třeba vůbec neuměla, na basu by hrát nemohla )

Za sebe můžu říct, že teorii jsem se nikdy nějak podrobně neučil. Hrál jsem sice dlouhý léta na různý dechový nástroje, takže jsem s ní přišel do styku, ale nepamatuju si z ní už téměř nic a myslim si, že neni nutný jí důkladně znát. Osobně jsem se učil (a pořád učim) improvizovat tak, že si prostě pustim nějakou skladbu a do toho něco přihrávám, což je postup, kterej bych ti (aspoň ze začátku) taky doporučil.

Pusť si něco, co znáš, co máš naposlouchaný, a do toho zkus hrát. Můžeš začít třeba tim, že budeš tu základní basovou linku nebo jenom nějaký noty hrát o oktávu nebo o kvintu vejš, tim nic nezkazíš a trochu si při tom osaháš, kde se můžeš pohybovat. Většinou prostě podle sluchu poznáš, co zní dobře a co ne. Ne pokaždý se trefíš, ale chybama se člověk učí.

Žaki píše:Můžeš začít třeba tim, že budeš tu základní basovou linku nebo jenom nějaký noty hrát o oktávu nebo o kvintu vejš

Tak to mu ale vystačí maximálně tak měsíc, pak už ho nebude bavit pořád dokola hrát ten tzv. "power chord" (základní tón, kvinta, oktáva). Když to bude dělat po sluchu metodami pokus omyl, tak dojde ke stejnému výsledku, jako kdyby šel přes teorii. Akorát mu to bude trvat 4x déle a dost toho vůbec nevykoumá.

Mohl bych doporučit http://www.freejamtracks.com/
Tam máš ke každé skladbě nějaký povídání, jako třeba v jaký je to tónině a co se tam vyplatí hrát a co tam zní dobře.

Jasně, proto píšu, že tohle je dobrý na začátek. Mně osobně to dost pomohlo, abych se zorientoval po hmatníku, což improvizaci dost ulehčí - když víš, kam máš (můžeš) skočit. Jinak samozřejmě nezpochybňuju, že teorií se to naučíš taky.

Zpívat si to, co hraješ je asi nejrychlejší cesta, jak se sžít s nástrojem, ale není to vůbec jednoduché, stejně jako hledání jednoduchých motivů a třeba lidovek na hmatníku nebo přehrávání r§zných tabulatur a cizích linek, dokud je nezačneš slyšet a stahovat podle sluchu.

Přihrávat do hotových skladeb je, naopak, snadné a je to ta nejlepší cesta do pekla. Přihráváním do hotové skladby vůbec nezjistíš, jestli to, co hraješ je k něčemu, max. slyšíš, jestli ladíš. Basista tvoří základ celé hudby, tady se neučíš tvořit nic. Zkus si pustit nějakou skladbu a zvlášť si nahrát, co do ní vymýšíš, sám uslyšíš.

Důležité je poslouchat naživo dobré basisty, třeb Filip Spálený hraje sóla tak, že pořád slyšíš, v jaké části skladby je. Dobrých basistů u nás už začíná byt celkem dost.

Jazzman píše: Přihrávat do hotových skladeb je, naopak, snadné a je to ta nejlepší cesta do pekla.

Naprostý souhlas, jenom to vytváří špatné automatismy, kterých se člověk pak obtížně zbavuje. Od Aebersolda, kterého jsem tu už zmiňoval, jsem někde četl, že je dobré si do nějakého podkladu (kterých je mimochodem třeba youtube plný, stačí zadat 'backing track') třeba 3x po sobě improvizaci jenom zazpívat, na instrument ani nesáhnout. A až na nějaký x-tý pokus zkusit něco podobného zahrát. Na nástroji se totiž často člověk dostane do fáze, kdy začnou hrát prsty, ale ne hlava.

hej tu teorii se ted pomalu čtu a trochu šprtám, ale vubec nevím o co tam jde, vubec si mi to nespojuje s improvizací ale tak uvidíme, možna s toho něco bude

možná to znamená, že bys neměl studovat sám