Fantastický zážitek

místy jsem fakt nemohl uvěřit, co před sebou vidím (ať už z několika málo metrů Tosina Abasiho, nebo z asi dvou metrů Paula Wagonera z BTBAM

) a co slyším:
Doyle hráli poměrně slušně energicky, dávali do toho maximum, ale hudba jako taková mě nebavila - jiný tah na bránu to podle mně nemá. Plus stage presence (spíše absence

) frontmana mě fakt dostávala
AAL jsem očekával s napětím a musím říct, že výkon mé očekávání silně předčil. U každé písničky jsem se tvářil jako dítě o vánocích (Nero může potvrdit, nejednou jsem se na něj nevěřícně otáčel

) a oproti albu jsem si VELMI užil i zvuk

Dvě osmičky v drop E, AxeFX Ultra... včechno skvěle sladěné a čitelné. Wave of Babies jsem z hlavy nemohl dostat hodně dlouho a nová píseň mě perfektně navnadila na nové CD
PS: zahráli i CAFO... doufal jsem v to, zakřičel jsem si o to a na konci jsem se dočkal
BTBAM mám velmi rád a byl jsem zvědavý na nové tracky. Vyhnul jsem se i poslechu singlu, proto pro mě byly dva nové tracky o přibližné minutáži po deseti minutách naprosto novým zážitkem. Je to nářez jako dřív a oceňuju přidání více "avantgardních" momentů

Setlist byl vyloženě nacpaný perfektním materiálem (Selkies:Endless Obsession, White Walls, Viridian, Prequel to Sequel, polovina alba Great Misdirect plus zmiňovaný velmi překvapivý Smells Like Teen Spirit

) a celá kapela šlapala vpodstatě bezchybně! Některé momenty byly opravdu neuvěřitelné - intenzita hudby BTBAM je nesporná. Jediné, co mi trochu vadilo, byly určité potíže se zvukem - na stage v klidnějších chvílích něco hluboce rezonovalo. Malá moucha na jinak perfektní show
s radostí jsem si domů také dovezl nějaký ten merchandising a uznale smekám klobouk (podobný, jako měl Tosin ke svému obvyklému "golfovému outfitu"

), protože Pražské Rock Café zažilo hudební smršť světové třídy.
PS: kluby těmto kapelám opravdu sluší