Hudební fórum

Django Django - Djnago Django
Pro mě možná nejzajímavější deska uplynulého roku. Moderně pojaté míchání rocku a psychedelie

Grizzly Bear - Shields
Další art-rocková deska. Yet Again je moje hymna uplynulého roku


Alt-J - Awesome Wave
Letošní vítězové britských Mercury Prize. Osobně bych dal asi přednost zmiňovaným Django Django, ale každopádně povedená deska

Ben Howard - Every Kingdom
Výborný kytarista. Deska co se moc dobře poslouchá. Na ostrovech vůbec vyšlo letos hodně kvalitní muziky

Rush - Clockwork Angels
Já už od interpretrů co se na hudební scéně pohybují přes 40 let příliš neočekávám. ale Rush mi ukázali, že pořád mají co říct, nápadů mají stále dost a dokážou i po tolika letech udělat skvělou rockovou nahrávku.

Lana Del Rey - Born To Die & Marina & The Diamonds - Electra heart
Dokážu ocenit dobrý pop a tyhle dvě interpretky prostě dobrý pop dělají a byl bych stokrát radši kdyby rádia preferovala je před zpěvačkami typu Lady Gaga a nevím co teď zrovna na Evropě 2 frčí.

John Mayer - Born And Raised
Tady mě Mayer trochu zklamal. Je to na mě moc country deska, příliš tam neukazuje svou hru na kytaru. Na druhou stranu tahle stripped down verse Queen of California je moc dobrá.


Sigur Rós - Valtari
Taky poměrně zklamání. Přijde mi to takové bez nápadů, jedna písnička jako druhá, nic výraznějšího, co by mne zaujalo.

John Frusciante - PBX Funicular Intaglio Zone
Tohle je pro mě největší zklamání zejména proto, že jsem na Johnovu novou desku vážně moc těšil a jsem velký fanoušek jeho sólové dráhy, ale tohle mě prostě žánrově naprosto minulo.

Vida, zrovna včera/dneska v noci jsem pustil od Lana Del Rey pustil asi 4 songy a byl jsem překvapenej tím že se to líbílo. Jinak rok 2012 byl zatraceně silnej a je toho ještě spousta co si musim pustit.

Wintersun - Time 1 - byl jsem překvapenej tou změnou k orchestraci, miň kytarové, ale nakonec se mi to album zalíbilo.

Katatonia - Dead End Kings - perfektní melancholické melodie, jako vždy krásný zpěv, trochu míň tvrzené, prostě vše co jsem od Katatoniků očekával bylo splněno.

Sylosis - Monolith - moderní tecnhický thrash metal s žánrovým přesahem, skvělé riffy, sola a epické momenty které v jejich hudbě objevují.

+na konci je skrytá skladba, na albu je tam před ní 10 minut ticha, zde je to výrazně zkráceno, ale myslím že tahle akustická část ukazuje potenciál že by se nemuseli držet jenom thrashingu http://www.youtube.com/watch?v=PU8m_yKKv2E
Gojira - L'Enfant Sauvage neskutečně nabušený album, titulní song je asi nejsilnější song co zatím složili a opět je v jejich muzice cítit posun.

Jeff Loomis - Plains Of Oblivion- asi největší změna je že už se objevili vokální hosté, jsou tam silně momenty, ale nepřipadá mi to tak silné jako Zero Order Phase

Periphery - Periphery II- miň djent, ale rozhodně to není na škodu (možná právě naopak), spousta hitů Sotelovo zpěv se oproti jedničce zlepšil, tohle album jsem v autě točil často.

Tremonti - All I Was takový thrashovější Alter Bridge. protože Markovo "rukopis" je lehce rozpoznatelnej. Ukázal se i jako zdatnej zpěvák, chytlavý riffy a sola jsou samozřejmost.

Slash - Apocalyptic Love - rock 'n' roll v nejčistší podobě, chytlavý songy, přidejte ještě skvělý vokál Mylese Kennedyho a máte skvělý album.

In Mourning - The Weight Of Oceans - progresivní death metal, no budu se opakovat, sousta silných monentů, riffů atd, pustě si třeba úvodní Colossus, její refrén jsem dlouho nemohl dostat z hlavy(a to v něm není čistej vokál), a pro ty co radši baladu s čistým zpěvem, těm doporučím Celestial Tear.


Alcest - Les Voyages De L'Âme muzika z jiného světa, Neigeho hudba má krásnou atmosféru, duši... vše je ještě umocněné to když jsem je viděl živě, to jsme nejednou jenom zavřel oči a nechal se unášet hudbou, rozhodně musíte slyšet

Primal Rock Rebellion - Awoken Broken jedno z největších překvapení roku, Smith udělal obroskej úkrok oproti Maidenům a pustil se to moderního metalu, vzal si na to i dost originálního zpěváka Goodmana, a já jsem unešenej, protože tohle je jedinečná muzika, taky jedno z alb který určitě zkuste pokud vás minulo.
http://vimeo.com/51212644
Parkway Drive - Atlas chytlavej metalcore, skvělé melodické i groovy momenty.

Accept - Stalingrad heavy metalová legenda je zpět, chytalavý riffy, sola zpěvy atd


A to jsou tu ještě skvělý alba co jsem slyšel jenom jedno a chystam se na to znovu abych měl jasnom nebo už je to dlouho co jsem slyšel např: Between The Buried And Me, Rush Kreator, Neurosis, Deathspell Omega, Anaal Nathrakh, Khonsu, Enslaved, Borknagar, Blut Aus Nord, Converge, Storm Corrosion, Ihsahn, Anathema, Meshuggah, Les Discrets(který jsou hodně Alcest)...uff no prostě silnej rok

.

Souhlas, Apocaliptic Love fakt povedené album.

Moje oblíbené z 2012 ale je:
Aerosmith - Music From Another Dimension
i když tou musíte dát pár poslechů než mu přídete na jádro.
Zajímavý songy:
Luv XXX
Legendary Child
Street Jesus
Lover Alot

Bob Dylan - Tempest - Bob je génius a posledních patnáct let jede jak splašenej rychlík.
Jack White - Blunderbuss - na co šáhne to se mu podaří. Tohle album je fajn.
Marsyas - V mýdlových bublinách - sice staré nahrávky, ale vyšly až letos


Moc jsem toho letos neslyšel...

EDIT: loni jsem toho moc neslyšel

Anathema - Weather Systems
Skvělé, víc k tomu nemám co říct

Bob Dylan - Tempest
Mistr se zase ukzázal, tohle album sice potřebuje více poslechů, ale jakmile se do něj člověk dostane, musí uznat, že Bob zraje jako víno.

Crippled Black Pheonix - (Mannikd) The Crafty Ape
Post-rockový superband, proti předchozím albům možná trošku ztratili na šťávě, ale pořád ukazují, že umí.

Devin Townsend - Epicloud
Pro ty, co znají Devinovy poslední výtvory, netřeba nijak blíže popisovat. A pro ty, co ne, to nemá smysl také, protože bez poslechnutí prostě nepochopí. Pak se už jen můžeme ptát, jestli to je génius, nebo totální blázen.

District 97 - Troubles With Machines
Podařené progrockové album, které sice žánrově nijak zásadně nevyčnívá, ale potěší.

Flying Colours - Flying Colours
Sice mi Portnoy poslední dobou spíš lezl na nervy a jeho snažení s Adrenaline Mob nijak moc neoceňuju, ale tady Morsem, Morsem a LaRuem to rozbalují opravdu parádně. Skvělý dřevní prog/hard rock.

Frequency Drift - Laid to Rest
Neznámá prog-rocková kapela, co určitě stojí za vyzkoušení.

Gazpacho - March of Ghosts
Po spíše rozpačitě přijaté Missa Atropos se těmto norským progerům zase podařilo nahrát album, od kterého jsem se nemohl odtrhnout.

Leonard Cohen - Old Ideas
Podobně jako Dylan, ani Cohen s věkem na svém kouzlu vůbec nic neztrácí. Doporučuju.

Mark Tremonti - All I Was
No, je to Tremonti, není to špatné, ale není to ani žádné nezapomenutelné album. Spíš se těším na další Alter Bridge.

Mars Volta - Nocturniquet
Po delší době relativně snadno stravitelné album, pomohlo mi vrátit se zpět k poslechu starších věcí téhle kapely.

Muse - 2nd Law
Rozhodně mě zaujalo výrazně víc než předchozí Resistance. Na to, jak šílené zprávy se kolem téhle desky točili před vydáním, se Muse docela vytáhli.

OSI - Fire Make Thunder
Docela jsem se na nové OSI těšil, ale nezdá se mi, že by přišli s čímkoli novým.

Pineapple Thief - All the Wars
Nemám co vytknout, tihle kluci si pořád drží vysoký standard.

RPWL - Beyond Man and Time
A naopak tihle Němci už asi trochu ztrácí na dechu... Škoda.

Rush - Clockwork Angels.
Jedno z nejlepších alb roku, po předchozích Snakes & Arrows ohromné pozitivní překvapení. Klobouk dolů!

Steve Hogarth & Richard Barbieri - Not Weapon but Hand
Kdo zná um těchto dvou pánů, je mu jasné, co od toho alba čekat. 100% výkon bez chyb, skvělá hudba.

Storm Corrosion - Storm Corrosion
Vzhledem k tomu, co Akerfeldt a Wilson poslední dobou dělají, není Storm Corrosion jakýmkoli překvapením. Sám se nejsem schopný rozhodnout, jestli se mi to líbí nebo ne. Hudba je to kvalitní, ale, ale...

Treshold - March of Progress
Už pár jejich desek mám dojem, že nastal čas, aby to zabalili.

Tak to by byl můj hudební rok... Vítězové jsou určitě Rush, Dylan, Cohen, Pineapple Thief a Flying Colours.

EDIT:
Ještě jsem zapomněl na Tiersennovo Skyline a Secret Symphony od Katie Meluy - oboje povedené desky s pohodovou muzikou.

Já jsem skoro nic neslyšel, a když jo, tak pouze na PC, což neberu jako relevantní poslech. Ale. Všechny tři desky, které jsem slyšel s datem zrodu 2012, nebyly špatné: Anathema, Dead Can Dance a dle mého nejlepší Rodrigo Y Gabriela Area 52.

U mě to jsou

Deftones - Koi no Yokan
Ač jsem je předtim nikdy moc neposlouchal tohle album mě šíleně chytlo. Žádný složitosti, písničky jak od podlahy tak pohodovky. Celkově mám z alba pocit takovýho devadesátkovýho metalu a celkově se to zvukově liší od čehokoli co jsem tenhle rok slyšel.


Periphery - Periphery II
U mě srdcovka. Nejdřív jsem to album nemusel ale pak jsem musel uznat to jak je oproti původnímu propracovanější a zvukově o něco vyzrálejší.

Glass Cloud - The Royal Thousand
Pro mě letos objev kterej se zařadil mezi moje oblíbený kapely. Post hardcore na osmistrunný kytary, zajímavý prolínání screamovanejch a normálních vokálů a celkově pěkná kompozice.


Gojira - L'Enfant Sauvage
Pro mě jedno z nejočekávánějších alb co tenhle rok vyšli a nezklamalo. Zvuk je zas někde jinde než na poslednim albu a skladby jsou zas o něco jiný což mám u Gojiry rád že si zachovává esenci ale skladatelsky se alba hezky lišej. Pokud někdo hledá pořádnej progresivní death metal tak tohle je ono.


Jeff Loomis - Plains of Oblivion
Jeff je prostě Jeff kdo zná tak ví a kdo ne tak je to tři čtvrtě hodiny prvotřídního progresivního shredu. Jedinou věc kterou bych tady zmínil je příjemný přidání vokálů k některejm písničkám a to hlavně od zpěvařky Christine Rhodes (backing vokál na písničce Dreaming Neon Black od Nevermore).


Soulfly - Enslaved
Tohle je pro mě nejlepší thrashový album minulýho roku (i když Kreator s Phantom Antichrist a Testament s Dark Roots of Earth jsou sakra blízko). Takovou energii jsem dlouho nezažil na jednom albu, prostě správná palba co dokáže rozpumpovat kotel (a myslim že velkou měrou se na tom podílí skvělá práce bicích od Soulfly skoro nečekaná).


Paul Gilbert - Vibrato

Pro mě další překvapení. Paul hodně zlehčil svoje skladby ale díky tomu je to takový svižnější a lehčí na poslech než klasický onanie (i když ty on má taky dobrý). Nicméně je vidět jeho zápal pro blues a já z toho někdy cejtim třeba i B.B. Kinga. Opravdu zajímavej kousek

Asi se najde i pár dalších alb co jsem pozapoměl ale tyhle jsou u mě top.

Earth - Angels of Darkness, Demons of Light II
- plynulé navázání na předchozí desku s římským ozn. "I". D. Carlson opět vyzývá posluchače k zastavení se a postupného ponoření do klidného spočinutí a to za doprovodu kytary, perkusí, basy a cella, jenž se zde oproti předchozímu "dílu" více rozvíjí, instrumentální záležitost
- deska (stejně jako předchozí) vyžadovala delší čas a nebylo možné si album oblíbit ihned po prvním poslechu, navíc je třeba si pro ní najít čas a náladu
- vrcholy: "A Multiplicity of Doors" a "The Rakehell"


Locrian - The Clearing & The Final Epoch
- temné album, drone/ambient/prvky metalu, noise, nejasné hlasy i zpěvy atd., deska vyšla původně na vinylu v přelomu 11/12 roku a to ve velmi omezeném nákladu, nyní ve formátu CD s bonusovým diskem The Final Epoch
- zhasnout, vypnout mozek a zcela se oddat temným zvukům, víc k tomu nemám co říci, každý to bude vnímat po svém
- vrcholy: "Chalk Point", "Augury in an Evaporating Tower", "Omega Vapors" a "On a Calcified Shore"


Locrian & Mamiffer - Bless Them That Curse You
- opět již výše popsané prvky jsou i na této desce, ale obohacené o styl formace Mamiffer, tj. křehké i neklidné klávesy a zpěv Faith Coloccia za doprovodu dalších netradičních nástrojů (mellotron, synthy, perkuse atd.)
- vrcholy: "In Fulminic Blaze", "Corpus Luteum" a "Metis/Amaranthine/The Emperor


Godspeed You! Black Emperor - Allelujah! Don't Bend Ascend
- po deseti či dvanácti letech vydalo toto uskupení ryze novou desku, je to opět v jejich stylu, akorát se dále posunuli v té běsnící "post-rockovině", celkově na mě album působí značně zlověstně/agresivně, jakoby veškerý nahromaděný hněv/tlak se snažili "narvat" do těch pouhých cca 55 min a to ještě po tolika letech, přesto očekávaná rozmanitost skladeb je i na této desce
- vrcholy: "Mladic" a "We Drift Like Worried Fire"


Mono - For My Parents
- další "post-rockovina", ovšem v té jemnější a citlivější formě, typická japonská preciznost, skladby procházejí vývojem "nahoru-dolu", jisté megalomanství, úzkost, melancholie i naivita, zkrátka Mono to zkoušejí opět ještě dál, celou deskou je cítit zvláštní atmosféra
- vrcholy: "Legend", "Dream Oddysey" a "A Quiet Place (Together We Go)"


High On Fire - De Vermis Mysteriis
- stoner metal atd., tvrdé album tříčlenné formace, s osobitým ikdyž ne lehce přijatelným zvukem, Matt Pike oproti poslední desce "Snakes for the Divine" se vrací k zvuku desek "Blessed Black Wings" a "Death Is This Communion", tj. špinavý, chlupatý a drásající zvuk, ke skladbě "Fertile Green" je docela povedený videoklip
- vrcholy: "Serums of Liao", "Samsara", "Spiritual Rites" a "King of Days"


Isis - Temporal
- Isis vydali kompilaci demonahrávek, b-sides, remixů a pár nevydaných skladeb na dvou CD a jako bonus k tomu přidali DVD disk se všemi videoklipy, jak už to bývá běžné: pro svátečního posluchače nezajímavá kompilace, s dalšími volně stažitelnými extra bonusy v mp3 formátu se jedná o kompilaci s 20 skladbami, videoklipy jsou vítané, ve solidní obrazové a zvukové kvalitě
- vrcholy: "Threshold of Transformation (demo)", "Grey Divide (demo)", "Way Through Woven Branches" a "Pliable Foe"


Mark Lanegan Band - Blues Funeral
- syrové líbivé album, tradičně zachmuřený M. Lanegan, album má potemnělou atmosféru, kterou provází Markův charakteristický hlas, korunní princ grunge scény se nadále proměňuje v jakéhosi barda sedícího u budoucího hrobu a ještě si k sobě přitáhl vynikající muzikanty, deska vskutku působí melancholickou až pohřební atmosférou
- vrcholy: "The Gravedigger's Song", "Gray Goes Grey", "Leviathan" a "Tiny Grain Of Truth"


OM - Advaitic Songs
- hypnotické album, jehož základem jsou bicí a baskytara, a navrh k tomu, klávesy, violy, cella, flétny jako dokres, zvukově natáhlé plochy, jeden z příkladů toho, kdy se dovede z minima udělat maximum
- vrcholy: "State of Non-Return", "Sinai" a "Haqq al-Yaqin"

Se přiznám, že vůbec nemám přehled a že se vždycky těším na toto vlákno a rozšiřuji si pak svoje hudební obzory až zpětně.
Jediné co mě doposud v r.2012 zaujalo jsou poslední DEAD CAN DANCE a RUSH

huxd píše:se vždycky těším na toto vlákno a rozšiřuji si pak svoje hudební obzory až zpětně.

Nápodobně - i když se snažím nová alba sledovat, vždy mi něco zajímavého uteče.

Jack White – Blunderbuss
Už jsme doma – Pohádek ze Zapotřebí znovuudělání fortelné

Ne Obliviscaris - Portal of I
Skvělý Progressive Black/Death s nádhernýma ambientníma vsuvkama


The Faceless - Autotheism
Od posledního alba lehce zjemnili, zprogresivněli přidali čisté vokály, různé samply a pro Death Metal nezvyklé nástroje


Periphery - Periphery II:This Time It's Personal
Příjemný zabavný MathCore/Djent


Wintersun - Time 1
Pro někoho možná příliš "přeepičtělé" a příliš mnoho orchestrací, ale jinak je to krásný uklidňující Melo-Death


Rings of Saturn - Dingir
Ano, album oficiálně vyšlo až dnes, ale jeho officiální stream už je nějaký ten pátek volně ke stažení.
Od Embryonic Anomaly, jenž bylo nekontrolavanou přetechnizovanou všedrtící smrští s uhrančivou vesmírnou/apokalyptickou atmosférou, celkem zmoudřeli, přidali melodie a trochu to celé umírnili


Spustu alb si musim ještě pořádně poslechnout např. BTBAM, Enslaved, Kreator, Spawn of Possession atd.

Ještě bych doplnil jedno album, které se mi moc líbí:
Fontanelle - Vitamin F
- těžko škatulkovat, je tam jazz, funk, rock atd., album s podařenými skladbami, hned úvodní "Watermelon Hands" mě nadchla a rychle jsem si to album oblíbil
- velmi překvapivé bylo zjištění, kdo že se to za albem skrývá (muzikanti od temných Sunn O))), Wolves in the Throne Room, Earth atd.)
- vrcholy: "Watermelon Hands", "The Adjacent Possible", "Traumaturge" a "Ataxia"

AntaresX9 píše:
Paul Gilbert - Vibrato

Pro mě další překvapení...Opravdu zajímavej kousek
.

Súhlasím, u mňa jednoznačne Album roku 2012 je Paulovo VIBRATO

wikxzen píše:Ještě bych doplnil jedno album, které se mi moc líbí:
Fontanelle - Vitamin F
- těžko škatulkovat, je tam jazz, funk, rock atd., album s podařenými skladbami, hned úvodní "Watermelon Hands" mě nadchla a rychle jsem si to album oblíbil
- velmi překvapivé bylo zjištění, kdo že se to za albem skrývá (muzikanti od temných Sunn O))), Wolves in the Throne Room, Earth atd.)
- vrcholy: "Watermelon Hands", "The Adjacent Possible", "Traumaturge" a "Ataxia"

Hodně mi to připomíná On the Corner sessions od Milese Davise, dobrý.

Ještě jsem zapoměl na projekt Mestis Javiera Reyese (Animals as Leaders) a jeho album Basal Ganglia. Velice příjemná věc opravdu doporučuju

Ještě jsem zapomněl: Antimatter - Fear Of A Unique Identity

Antimatter vydali nové album? Sakryš, to mě zcela minulo - díky za připomenutí!

Antimatter parádní hudba. Dík za tip

Dohrává mi tu Antimatter a je to opravdu skvělé. Jinak ještě doplním Triggerfinger - All This Dancin' Around (skvělý jednoduchý stoner rock) a Royal Republic - Save the Nation (garage rock s neuvěřitelným množstvím energie).