Hudební fórum

zdravim,
na jsem hrála zhruba 5 let, na španělku, ale převážně klasickou hudbu, různý otrocký vybrnkávačky apod. technicky pohodička problém je ten, že co mam napsaný zahraju perfektně, ale když chci něco trochu svýho tragédie.
nemáte nějaký rady jak se naučit improvizovat, nebo si třeba jen domyslet akordy k písničce nebo vytvořit k ní nějaký sólíčko? nechci už být závislá na blbejch tabech

uz se to tady toho hodne resilo, skus se podivat do funkci hledat....... neco sem ti nasel http://forum.kytary.cz/viewtopic.php?t=3559

já mám ten problém že svýho nemůžu vymyslet vůbec nic. maximálně "vylepšim" něco co vymyslel už někdo jinej, ale to spíš proto aby se mi to líp hrálo a nebylo to tak těžký jen večer když lehnu do postele tak mě občas napadaj krásný kytarový linky, ale jelikož je noc a pode mnou (na palandách samozřejmě) spí ségra, tak fakt nemůžu ke kytaře sednout a nějak si to zaznamenat..a ve dne to dohromady nedám je to asi o fantazii, která je vrozená- prostě je a nebo neni..jinak o tý improvizaci ještě..asi pomůžou pentatoniky, ale to jen co jsem tu viděl na fóru, já tomu ještě nehovim

Kamoš je skvělý improizátor.....má to ze zušky - je to tím že zná tu teorii, pentatonika, stupnice apod. Uvidíš, u mě to trochu funguje...

KIWI píše:Kamoš je skvělý improizátor.....má to ze zušky - je to tím že zná tu teorii, pentatonika, stupnice apod. Uvidíš, u mě to trochu funguje...

kámoš je taky skvělej improvizátor, a do zušky nikdy nechodil- samouk jak vyšitej. pamatuju si třeba že jednou ve škole (do školy jsme kytary tahali často) hrál nádherně a do toho pískal, jindy úplně super blues, vymejšlí i texty..ale (a to se týká muziky, texty si zapisuje) vždycky to zapomene...a tim mě hrozně s**e, protože to je nehorázný jaký nádhernosti on už vymyslel, zahrál a vzápětí zapomněl.

taky bych řekla že je to o fantazii. Když se soustředim a hraju podle stupnic, tak to celkem ladí a netrhá to uši, ale že by to bylo zrovna ňák líbivý... to teda ne. zase myslim, že hudební sluch mam vcelku slušnej, jen prostě neumim nic vymyslet (nebo už to někdo vymyslel přede mnou : ) no ale štve mi to, tak se snažim poohlídnout po ňákejch fíglech. taky bych chtěla jen tak sednou ke kytaře a hrát co mě napadne, ale mě bohužel nic nenapadá

SunLady píše:taky bych chtěla jen tak sednou ke kytaře a hrát co mě napadne, ale mě bohužel nic nenapadá

předělat to do mužskýho rodu a podepsal bych se pod to. takhle to mám úplně stejně..i když ty světlý chvilky v noci v posteli..ale stejně pochybuju že bych byl schopnej to "za tepla" přehrát a ještě zaznamenat. takže mám prostě smůlu

Nechtěl jsem říct že je to všechno jen o znalosti teorie, ale rozhodně to dost pomáhá a možná se to naučíš rychleji.

KIWI píše:Nechtěl jsem říct že je to všechno jen o znalosti teorie, ale rozhodně to dost pomáhá a možná se to naučíš rychleji.

to věřím že to rozšíří obzory nebo "otevře dveře" taky se do teorie chci pustit, pokud ze mě nepoteče horem dolem teorie z vysoký školy

ja s vymyšlením nemam problemy........ nevim jak to dělam ale porád vymyslim nove a nove melodie, akorat sou to melodie na par sekund a nejak to neumim spojovat dohromady

kdyz mam svetly chvilky v postely tak si to zabroukam a nahraju do telefonu a rano si to pustim...

Žádný stupnice (tj i pentatoniky) nemají vliv na to jestli dokážeš jamovat.
Jednoznačně k tomu musíš mít trošku vlohy a vytrvalost. To samo nikdy nepřijde. Výborný je se sejít s někým ¨kdo hraje a ty se mu budeš plynule zkoušet dostávat do rytmu ať už prstovým nebo jiným stylem.
Člověk navíc musí ztratit trochu zábrany. No a čím člověk ztrácí zábrany?? Trocha něčeho tekutýho dobrýho nebo něco popotáhneš ale u toho já se vždycky spíš přidusil

jenda píše:Žádný stupnice (tj i pentatoniky) nemají vliv na to jestli dokážeš jamovat.
Jednoznačně k tomu musíš mít trošku vlohy a vytrvalost. To samo nikdy nepřijde. Výborný je se sejít s někým ¨kdo hraje a ty se mu budeš plynule zkoušet dostávat do rytmu ať už prstovým nebo jiným stylem.
Člověk navíc musí ztratit trochu zábrany. No a čím člověk ztrácí zábrany?? Trocha něčeho tekutýho dobrýho nebo něco popotáhneš ale u toho já se vždycky spíš přidusil

jasně tekutý dobrý tě naučí improvizovat
V jamování to taky musí ladit víš? A právě tahle teorie apod. ti pomůže vědět kde to bude ladit...

KIWI píše:

jenda píše:Žádný stupnice (tj i pentatoniky) nemají vliv na to jestli dokážeš jamovat.
Jednoznačně k tomu musíš mít trošku vlohy a vytrvalost. To samo nikdy nepřijde. Výborný je se sejít s někým ¨kdo hraje a ty se mu budeš plynule zkoušet dostávat do rytmu ať už prstovým nebo jiným stylem.
Člověk navíc musí ztratit trochu zábrany. No a čím člověk ztrácí zábrany?? Trocha něčeho tekutýho dobrýho nebo něco popotáhneš ale u toho já se vždycky spíš přidusil

jasně tekutý dobrý tě naučí improvizovat
V jamování to taky musí ladit víš? A právě tahle teorie apod. ti pomůže vědět kde to bude ladit...

prdlajz, musíš to slyšet, myslíš, že budeš mít čäs přemýšlet jestli je to G dur či snad v mollech. Protože jestli je to v mollech tak pro tvou info je tam další x variant v jakých stupnicích aiolská, frygická, dorská, lokrycká apod
Zkrátka teorie je dobrá věc ale to že člověk ví jak jdou po sobě tetrachordy nic ještě neznamená. Krom toho jamovat znamená, že každý hráč navazuje na druhého ne ve stupnici ale modeluje rytmem, technikou hry apod¨.

jenda píše: prdlajz, musíš to slyšet, myslíš, že budeš mít čäs přemýšlet jestli je to G dur či snad v mollech. Protože jestli je to v mollech tak pro tvou info je tam další x variant v jakých stupnicích aiolská, frygická, dorská, lokrycká apod
Zkrátka teorie je dobrá věc ale to že člověk ví jak jdou po sobě tetrachordy nic ještě neznamená. Krom toho jamovat znamená, že každý hráč navazuje na druhého ne ve stupnici ale modeluje rytmem, technikou hry apod¨.

nenavazuje na něj ve stupnici, to je pravda - tedy: ne ve stupnici, nýbrž v tónině... jen s teorií se to samozřejmě nedá, chce to tuny praxe. ale tuny praxe se se znalostí teorie získají mnohem snáz než bez ní. (můžu se naučit řešení dvaceti kvadratických rovnic jako básničku, ale díky nechci - rychlejší a snazší pro mě bude pochopit, jak se ty rovnice řeší, a pak to spočítat... )

jana píše:

jenda píše: prdlajz, musíš to slyšet, myslíš, že budeš mít čäs přemýšlet jestli je to G dur či snad v mollech. Protože jestli je to v mollech tak pro tvou info je tam další x variant v jakých stupnicích aiolská, frygická, dorská, lokrycká
nenavazuje na něj ve stupnici, to je pravda - tedy: ne ve stupnici, nýbrž v tónině... jen s teorií se to samozřejmě nedá, chce to tuny praxe. ale tuny praxe se se znalostí teorie získají mnohem snáz než bez ní. (můžu se naučit řešení dvaceti kvadratických rovnic jako básničku, ale díky nechci - rychlejší a snazší pro mě bude pochopit, jak se ty rovnice řeší, a pak to spočítat... )

Jano nemůžu s tebou uplně souhlasit. Souhlasím s tím, že mnohdy odříkaná teorie je důležitá. Je a velmi, člověk se naučí již objevené.
Ale my se tady bavíme o improvizaci o jamování. Ne o doprovodu. Doprovod skutečně chce teorii a znalost alespon toniny. I když mnohdy na podiu se hraje umyslně v různých toninách pomocí kapodastru. Zni to někdy líbivě.
Ale improvizace - jamování chceš li je výsadou fantazie. Samozřejmě to vyžaduje výborné zvládnutí nástroje. Mistři v jamu jsou bluesmani. Jeden hraje bluesové solo skončí a na toto naváže další. Ovšem to jestli naváže tou samou toninou tedy ve stejné stupnici není podmínkou. Navíc někdo může navázat "beglajtem" někdo hraje prstama - tam má stupnice asi největší využití, někdo hraje slide. Takže když Kiwi tvrdí, že na jamování musíš umět stupnice tak já říkám, že je to kravina. Na jam stačí pár akordu např. bluesová dvanáctka. kterou navážu a budu si toho užívat než mě někdo odstřelí dalším solkem.

"No, musíš to slyšet"... Docela jste mě tu při pondělním ránu rozesmáli. Jsou-li mezi vámi takoví muzikanti, kteří při hraní přesní ví, jak který tón zní, aniž by šáhli do strun, pak chápu. To se to jamuje. My ostatní ovšem musíme drtit stupnice, mody, obraty akordů, abychom si mohli alespoň trošku brnknout s mistry... Jendův způsob jamovaní jde použít v případě, že se hrajou jednoduché, známé, případně předpokládatelné fláky. A stejně si myslím, že i tam se prsty člověka, jehož hraní není podepřeno znalostmi teorie (uváděné při improvizaci do praxe), ubírají vyšlapanými cestičkami a že po půlhodině poslouchání takové "improvizace" by člověk prohlásil, že to zní všechno stejně. Nevím, rád bych se v této věci spletl, ale improvizace je podle mne vyšší level kde bez znalostí člověk může maximálně paběrkovat. Teprve až se teorie propojí s praxí, otevřou se dveře a člověk místo omílání svých nejlepších natrénovaných rychloběhů začne při improvizaci vyjadřovat své emoce a komunikovat prostřednictvím svého nástroje s ostatními spoluhráči.

Honza Žamboch píše:"No, musíš to slyšet"... Docela jste mě tu při pondělním ránu rozesmáli. Jsou-li mezi vámi takoví muzikanti, kteří při hraní přesní ví, jak který tón zní, aniž by šáhli do strun, pak chápu. To se to jamuje. My ostatní ovšem musíme drtit stupnice, mody, obraty akordů, abychom si mohli alespoň trošku brnknout s mistry... Jendův způsob jamovaní jde použít v případě, že se hrajou jednoduché, známé, případně předpokládatelné fláky. A stejně si myslím, že i tam se prsty člověka, jehož hraní není podepřeno znalostmi teorie (uváděné při improvizaci do praxe), ubírají vyšlapanými cestičkami a že po půlhodině poslouchání takové "improvizace" by člověk prohlásil, že to zní všechno stejně. Nevím, rád bych se v této věci spletl, ale improvizace je podle mne vyšší level kde bez znalostí člověk může maximálně paběrkovat. Teprve až se teorie propojí s praxí, otevřou se dveře a člověk místo omílání svých nejlepších natrénovaných rychloběhů začne při improvizaci vyjadřovat své emoce a komunikovat prostřednictvím svého nástroje s ostatními spoluhráči.

vysilujici prispevek ale hodne pravdivy, ale myslim si ze clovek ktery nezna aspon castecne stupnice, a nebo presne nevi ktery ton na hmatniku sedi ke konkretnimu doprovodu nema sanci slusne improvizovat, pokud teda nemluvime o cloveku ktery ma absolutni sluch a vynikajici smysl pro hudbu ktery jak si tu rekl vi jak ton zni jeste nez ho zahraje. ale takovych lidi je velmi malo bych rekl

takže základem je asi naučit se pořádně ty stupnice. a pak už si u konkrétního songu zjistit v jaký tónině se hraje a držet se tónů dané stupnice? pak by to nemělo být vyloženě falešný. a je lepší držet se pentatoniky, nebo normálních stupnic? protože pochybuju, že by dost songů bylo napsaných zrovna v pentatonice.
já myslim, že se mezi námi najdou tací co hrajou skvěle bez jakékoliv znalosti teorie, ale to jsou světlý výjimky, třeba 1 ze 100 a to nám fandim a taky je za tím na 100% hodně dřiny.

Honza Žamboch píše:"No, musíš to slyšet"... Docela jste mě tu při pondělním ránu rozesmáli. Jsou-li mezi vámi takoví muzikanti, kteří při hraní přesní ví, jak který tón zní, aniž by šáhli do strun, pak chápu. To se to jamuje. My ostatní ovšem musíme drtit stupnice, mody, obraty akordů, abychom si mohli alespoň trošku brnknout s mistry... Jendův způsob jamovaní jde použít v případě, že se hrajou jednoduché, známé, případně předpokládatelné fláky. A stejně si myslím, že i tam se prsty člověka, jehož hraní není podepřeno znalostmi teorie (uváděné při improvizaci do praxe), ubírají vyšlapanými cestičkami a že po půlhodině poslouchání takové "improvizace" by člověk prohlásil, že to zní všechno stejně. Nevím, rád bych se v této věci spletl, ale improvizace je podle mne vyšší level kde bez znalostí člověk může maximálně paběrkovat. Teprve až se teorie propojí s praxí, otevřou se dveře a člověk místo omílání svých nejlepších natrénovaných rychloběhů začne při improvizaci vyjadřovat své emoce a komunikovat prostřednictvím svého nástroje s ostatními spoluhráči.

Honzo ale to co jsem napsal bylo míněno tak, že člověk musí vnímat rytmus. Já jsem napsal, že člověk musí znát teorii. Ale na druhou stranu tvrdit, že bez teorie stupnic to nejde je nesmysl. Jestli někdo chce improvizovat pak s tím musí začít a někam se dobrat. A ne si říct, naučím se stupnice a budu umět improvizovat. Jenom mluvit o tom nestačí.
Mysli si o mém názoru co chceš, já stupnice znám přesto si netroufnu tvrdit, že dokážu improvizovat na 100%.