Ivan.ps píše: strukturované cvičení...mohol by si byť konkrétnejší...?
Možná jsem se špatně vyjádřil. Jedná se o velmi efektivní memorizaci (což je jen první fáze učení se skladby). Chci se v této oblasti zlepšit (naučit se rychle se učit) a tak se v současnosti učím lehké skladby, zato ve větším množství.
Využívám metodu, kterou na
pianostreetu zpopularizoval učitel hry na piáno jménem Bernhard. Asi to ale není jeho vynález. Bernhard má velmi chytré názory a postřehy, uvedený odkaz odkazuje na rozcestník na diskuze, kde je vysvětluje. Má na Pianosteetu i Pianoworldu mnoho následovníků, možná by si mohli říkat Bernhardisté
Co se týká memorizace, Bernhard doporučuje, aby se student naučil zpaměti aspoň 20 nových skladeb ročně. Někteří učitelé chtějí po žácích, aby každý týden předvedli naučenou novou skladbu. Pro srovnání, profesionální pianisté mívají repertoár kolem 500 skladeb, Richter měl repertoár více než 1500. Právě široký záběr vede k rychlejšímu zlepšování, než když se někdo naučí třeba jen 10 skladeb ročně (viz diskuze
zde).
Tak vysoké množství skladeb vyžaduje efektivní učení, a zde je k němu klíč: doporučuje rozdělit si cvičení na maximálně 20-minutové jednotky a v každé se učit jen velmi malý kus jedné skladby. Nejdůležitější je správně určit velikost toho kusu, začátečníci si typicky berou příliš velký, pak efektivita rychle klesá. Doporučuje pravidlo 7 přehrání: zvolit kus tak velký, aby ho byl člověk schopný sám (zpaměti) zahrát po 7 přehráních. V extrémních případech to můžou být třeba jen 2 takty.
Po 20 minutách cvičení už daný kousek ten den vůbec necvičí, cvičí ostatní kousky, kousek zopakuje příští den, pokud mu jde velmi dobře, může ho spojit se sousedním do většího kousku (který použije taky na 20 min. cvičení). Takto spojuje, až zahraje dohromady celou skladbu. Těch 20 minut není povinných, pokud něco umí dříve, tak jde rovnou na další kousek. Dobře je to vysvětleno
v tomto threadu.
Zajímavé také je, že doporučuje skladby, které člověk už umí, zapomenout a po nějaké době se je naučit znovu. Po několika takových přeučeních (jdou mnohem snadněji než původní učení) prý dosáhne stavu, že skladbu už nikdy nezapomene, nemusí ji "udržovat".
Metodu jsem vyzkoušel na lehkých skladbách a učil jsem se řádově rychleji, než když jsem předtím přehrával vetší kus skladby dokola, dokud jsem se ho nenaučil. Dokonce si myslím, že když se skladbu naučím Bernhardovou metodou, umím ji lépe, nejen rychleji. Jen to chce opravdu dělit skladbu na hodně malé kousky, které člověk "udrží najednou v hlavě", abych při cvičení vůbec nemusel vzpomínat, jak dál.