Hudební fórum

tak jsme v tématu o improvizaci narazili na jednu škaredou věc: tréma.

máte taky? a pokud, jak s ní bojujete?

pokud ne, tak jak to sakra děláte???

Já jsem od přírody klidnej člověk, takový věci zvládám v pohodě.
Teď jsem měl první koncert v sobotu a byl jsem uplně normál v poho.

Trému mám vždycky, jde o to jak se člověk cítí.. když jsou lidi v pohodě, je to v klidu.. horší to je když jen tak zíraj.. Jinak to chce odehrát pár koncertů a ono se to časem poddá, hodně mi pomáhá mít nacvičený třeba i sóla, když improvizuju, začinam se dost potit.. Takže tak..

No ještě jsem nehrál před fakt hodně lidma (to přijde až na podzim a hlavně příští léto) ale na veřejnosti mi nedělá problém hrát...ani improvizovat

kdoví jak to dopadne před více lidma, pak určitě napíšu kdybych změnil názor

Trémou nějak netrpim, nemam důvod.

No já celkem jo. Ještě před prázdninama jsme byli se třídou na Slapech kalit, a já tam bral samozřejmě kytaru. No tak sme se usadili a já dostal nápad že jí vytáhnu, tak sem začal hrát ale, všichni mě pozorovali a bylo tam mnohem víc chyb než obvykle a začly se mi potit ruce - a to nesnášim, pak to hrozně klouže a blbě se mi mačkaj struny. No doba pokročila a po první flašce vína už sem hrál v pohodě věci který sem měl naučený a bez chyb (teda bez chyb z trémy ). Pak doba pokročila ještě víc a už sme se tam jen tak váleli, takže mi vůbec nedělalo problém improvizovat a hrát věci co sem si jen tak různě vymejšlel a dokonce mi to i ladilo a docela šlo, a to improvizace není zrovna moje silná stránka - netušim nějaký pentatoniky nebo co, tak se nikdy netrefuju (nebo tak 50% úspěšnost ). Prostě abych byl schopnej hrát před lidma, tak na ně musim bejt zvyklej že mě pozorujou, nebo že na mě všichni prostě necivěj. A nebo změním psychický stav.

No.. vystupeni na verjnosti za sebou moc nemam. Ale trema tam bola, sice nie taka trema ako pred dolezitou skuskou v skole, ale ina trema - taka kombinovana s nadsenim A ta trema opadla po prvych tonoch, ktore som zahral. Potom som si to uz uzival Teda niezeby som hral tak suverenne a bez chyb, ale bavilo ma to.

Kdyz sem hral na prvnim koncerte v zivote, tak sem 5 minut predtim neudrzel flasku s pitim jak sem byl vyklepanej. V prvni pisnicce sem se sotva trefoval do strun. Pak se to jaks taks dalo. No a postupem casu se to zlepsuje. Ted sem mel v patek koncert a to sem si uzival. Lidi kalili, takze trema nikde, aji kdyz sem se obcas netrefil, tak sem zaimprovizoval a hotovo

Jako hodně pomůže když víš že ty písničky máš secvičený a nebo že víš od jakých tonu aspoń improvizovat.
My na tym koncertě furt řvali ještě jednu, tak mně spoluhrář řekl 4 akordy jaký tam josu a hráli jsme! A tu písničku jsem nikdy předtím neslyšel! Holt chce to uvolnit se (ale ne alkoholem - možná panák na odvahu, ale ne vychlastat flašku...)

Mě právě pomůže před koncertem pár pívek nebo kalíšků Ale zase se to nesmí přehant, jinak když vidíš namísto šesti strun 12 strun, tak to už taky není ono

jo tak nevím jestli je to tréma, ale prostě je tak nějak pravidlem že jak se někdo přiblíží na doslech tak to prostě zvoram. ale jinak jsem dost takovej..introvertní, takže hraní před lidma na způsob koncertu je pro mě zatím noční můrou- ale na druhou stranu mě to neskutečným způsobem přitahuje. ještě že jsem si našel místečko v parku kam asi budu chodit cvičit než odjedu do Plzně študovat

hmmm... tak teda vy, co jste odpověděli, že trému máte, ale zvládáte - jak třeba přinutíte ruce, aby se neklepaly? protože to se pak hodně blbě trefuje do strun, že... (a přitom třeba vím, že konkrétní věc zahrát umím a ne nijak špatně...)

když hraju s více lidma, dá se přece jenom trochu "schovat" (ne doopravdy, ale pořád je tam ta psychologická pojistka - přinejhorším vynechám pár taktů a podobně), ale sama... brr.

před pár dny jsem na sebe zkusila novou fintu, že nehraju před nějakým člověkem, ale pro toho člověka, a na chvíli to zafungovalo. ale to bych přisuzovala spíš náhodě... jak to děláte vy? teda krom odbourání nervozity nějakým tím panákem... (s tím, že víte, že hrajete něco, co fakt umíte - abych teď vyloučila další důvod k nejistotě při hraní)

já sem zatim moc nikde nehrál ale pomáha mi jedno pivko trochu se dám do pohody a je to ale zas třeba když hraju před rodičema nebo někde jinde tak asi těžko budu chlastat před nima.já prostě přijdu trochu se klepu a pak si řeknu "co je ne ? pohoda ne dyť de vo hov***" a je to 50 % lepší
ale jinak bojuju neustále hlavně s pocenim se jak na rukou tak všude...

Mě uplně dojímá, když jsme měli představení a všichni kolem pořád kecali jak to neumí, že to zvorají... a nebavili o ničem jiném, takže nakonec mi nezbývalo nic jiného, než začít se tím zabývat taky.

no...já trému mám vždycky před začátkem....jak začnem hrát, tak už to ze mě spade a je to vpoho....naštěstí

Dulezity je soustredit se na hru a ne na "obecenstvo", to potom jde mnohem lip ...
Ale to poceni rukou je fakt priserny - klouze to a je to takovej neprijemnej pocit

rasomaso píše: No doba pokročila a po první flašce vína už sem hrál v pohodě věci který sem měl naučený a bez chyb (teda bez chyb z trémy ). Pak doba pokročila ještě víc a už sme se tam jen tak váleli, takže mi vůbec nedělalo problém improvizovat a hrát věci co sem si jen tak různě vymejšlel a dokonce mi to i ladilo a docela šlo...

Po flašce vína ladí všechno... i když to neladí

rotten77 píše:Po flašce vína ladí všechno... i když to neladí

hezky řečeno

No já a tréma no hrůza strašně se klepu celej hlavně když dlouho nezkoušim s kapelou.Když sem hrál poprvý před cca 300 lidma tak sem sebou málem seknul a dost sem to mrvil...
A jak odbourat?Mě nejvíc nakopne když na mě někdo zírá jako bych byl mrtě masér to mě fascinuje to si to pak začnu užívat a nemrvim to moc...

Takhle na mě právě koukaly holky když se byly týden na Pastvinách holky vymyslely že já metalista budu hrát večerníčky - postavil sem se na chodbu vyběhlo 50 holek v nočních košilích a aby měli radost tak sem pařil Nirvánu,Smoke on the water a tak nic moc složitýo radši, víc udělaj dojem takovýhle cajdáky

Trémou trpím pouze v jednom případě. A to když hraju na nějaký akci klasiku. Sám na klasickou kytaru = tréma jak swiň. A jak psala Jana začnou se mi klepat ruce. Po chvíli se ale hodím do klidu a už to jde.

Když, ale hrajeme s kapelou tak je to naprosto v pohodě. Ani před první koncertem jsem nebyl naprosto nervozní. Někdy občas cítím, že prostě není všechno tak jak má. I když ani nevím co je špatně. A cítím takovej trochu tlak. Ale jinak při hraní s kapelou je to na pohodu. Když člověk ví, že tam není sám a něco pokazí a umí to dobře zahrát do autu tak je hnedka větší klid