Hudební fórum

Ahoj lidi. Potřeboval bych vysvětlit svému učiteli na kytaru, proč metalové kytary je nutné nahrát minimálně dualtrackingem. Sám jsem už zkusil i quad a dá se pode mě i to. On mi tvrdí, že to nemá logiku, že 2x, nebo dokonce 4x stejně to nikdo nezahraje a bude to znít nekonkrétně. Nějaký odborný článek jsem na toto téma nenašel, alespoň ne v češtině. Mám zato, že to minimálně dual nahrávají všichni. Pletu se?

Já bych mu před teoretizováním dal k poslechu dvě nahrávky. První by měla jednu stopu posazenou na středu, druhá by měla tu stejnou stopu s jednou kopií, jednu hodit doleva, druhou doprava jednu z nich posunout o 20-30 ms, třeba delayem. Není to standartní postup, ale pro ilustraci vyhovuje.

Nebude 20 - 30 ms moc? Četl jsem, že například Petrucci naživo pro simulace dual trackingu něco kolm 6 - 8 ms, jestli si to pamatuju dobře.

Učiteli vysvětli, že ono taky není cílem to udělat 100% shodně.

Bude to moc - takový příklad by spolehlivě nahrál učiteli na smeč

Podal bych to asi takhle: nepoužil bych výraz "metalové kytary je nutné nahrát minimálně dualtrackingem". Rozhodně to totiž není nutné; dual-tracking se objevil z toho důvodu, že 2x zahraný jeden part obsahuje různé drobounké vzájemné nepřesnosti a rozhozením do sterea tak stopa té jedné kytary dostane na určité prostorovosti a větší hutnosti, aniž by bylo nutné používat nějaké další výrazné efektování. No a z toho důvodu se zhusta používá snad ve všech tvrdších stylech.

Pokud to má mít ten správný efekt, tak je třeba hrát s maximální přesností! Tím odpadne možné nebezpečí "nekonkrétnosti" a ostatně dřív, než by začalo být něco nekonkrétní, tak celá sestava obou stop bude hrát blbě (čti "bude tam velice znatelný flanger efekt spojený se změnou barvy nástroje).

Argument "stejně to nikdo nezahraje" (zřejmě vztah k LIVE hře) tu v zásadě nemá co pohledávat - pohybujeme se v intencích studiové práce, kde se prostě sleduje záměr autora. LIVE aranžmá se oproti studiovému vždy více nebo méně liší a nadto na LIVE jsou posluchači konfrontováni s (obvykle) nadupanými PA, takže zvukový dojem je hlavně "hutný" no a vzhledem k rozsáhlosti open-air prostoru nebo i koncertní haly je ten dojem svým způsobem takový, jaký umí navodit správně provedený dual-tracking (případně i quad-, ale tady už bych malinko diskutoval o smysluplnosti, nicméně ještě bych to neoznačil jako "overkill" ).

P.

V jiné situaci by to bylo moc, v této je to akorát. Vyzkoušejte to.
Petrucci to opožďuje o 7 ms.

OK - barva se nerozbije, ale je to takové statické. Nicméně pro toho, kdo se správným DT ještě neměl tu čest se to jako prvotní ukázka hrubého výsledku použít dá

P.

Co jiného než statika se od toho dá čekat. Každopádně to slouží dobře, dá se to používat i na jiné nástroje a dost možná to bude dobré na živé hraní.

staticke posunuti jedne zdvojene stopy na zkreslenou kytaru dobre nefunguje. Vznika tam comb filtr, ktery zni hnusne a misto mohutnejsiho zvuku dostanes efekt prave opacny. S dualtrackingem je to jine. Tam prave tim, ze to clovek pokazde trochu jinak, se ty signaly zacnou hezky scitat a zmohutni to a neni tam problem s combfiltrem v monu. Takze pokud chce clovek jednu kytaru rozhodit do sterea, tak jednoznacne nejlepsi cesta je dualtracking.

jeste k tomu znekonkretneni - ano, dualtrackingem se ve vysledku ta kytara lehce znekonkretni, ale to je samozrejme zamer - jakykoliv typ chorusu ci jineho znasobeni signalu zni na jednu stranu rozmazaneji a na druhou to vnimame jako mohutnejsi zvuk.