Hudební fórum

Rok 2013 skoro za náma, předpokládám že žádný zásadní album už do konce roku nevyjde, tak jaký jsou podle vás nejlepší letošní alba?

Steven Wilson - Raven That Refused To Sing
Já měl o nejlepším letoším albu rozhodnuto hned z kraje. Poslední album Stevena Wilsona z Porcupine Tree je můj nejlepší hudební zážitek za několik posledních let napříč všemi žánry který poslouchám. To album je naprosto geniální a ani pro roce mě tech šest písniček nepřestalo bavit, pořád je v nich tolik co objevovat. Kvalitou se může směle rovnat nejlepším albům PT. QOTSA - Like A Clockwork
Queens trochu zpopovatěli, ale je to pořád dobrý. Až na pár slabších songů je to dobrý album, ačkoliv z jejich tvorby asi někde v průměru. Nejvíc mě baví I Appear Missing. Nine Inch Nails - Hesitation Marks
NIN jsou moje srdcovka, tohle bylo asi moje nejočekávanější album a nezklamalo. Tu prvotní eufórii už mam za sebou, už z něho nejsem tak odvázanej jako na začátku, ale je to rozhodně o dost lepší než Slip a zařadil bych ho nejspíš po bok With Teeth. A nemůžu se dočkat až je uvidim na živo. Dál tu bylo pár alb, který jsem dost očekával, ale tak nějak mě úplně nepřesvědčili - Atoms For Peace - AMOK, Black Sabbath - 13, Pearl Jam - Lightning Bolt a Arcade Fire - Reflektor. Nový album PJ mi přišlo hrozně fádní a absolutně ničím mě nezaujalo, škoda protože Vedder je pořád pan zpěvák, ale přišlo mi to jak hudba z výtahu. Co se týče Arcade Fire tak na ty jsem byl hodně zvědav a pořád nějak nevím co si o tom albu myslet. Suburbs naprosto miluju, ale jejich nový album mě tímhle způsobem nechytlo. Zkusím tomu dát ještě víc poslechů

Mě letos zaujaly tahle alba..
Johnny Marr - The Messenger
Suede - Bloodsports (perfektní návrat!)
Babyshambles - Sequel To the Prequel
Jamie Cullum - Momentum
Janelle Monae - The Electric Lady
Sigur Ros - Kveikur

David Bowie, My Bloody Valentine i Arcade Fire mě zklamali. Průměrná alba, které pozvedl velký hype. A Daft Punk, který každý vyzdvihuje, tak jejich album je trága. Get Lucky je pecka, ale zbytek..

Alter Bridge - Fortress
Moje nejoblíbenější https://soundcloud.com/landsharkpromoti ... ed-to-pain

Zaza: Vidíš, na Bowieho jsem úplně zapomněl. Mě se třeba Next Day celkem dost líbilo. Samozřejmě už to není žádný přelomový album typu Ziggy Stardust, ale podle mě hodně slušnej pop rock. Hodně se mi líbí i remix Love Is Lost (podle mě nejlepší song na albu) od Jamese Murpyho z LCD Sound Sytem, který shodou okolností produkoval i ty nový Arcade Fire -> https://www.youtube.com/watch?v=VpXleysIs90

Z Next Day by bylo perfektní EP The Stars, Where Are We Now, Valentine's Day.. Podle mého názoru to dostalo spoustu pochvalných hodnocení právě kvůli tomu, že už nikdo nedoufal, že David něco vydá. Ten remix vyšel nedávno, viď? Poslechnu..

1. Evile - Skull
2. Amorphis - Circle
3. Sodom - Epitome Of Torture

Pro mě s jistotou na prvním místě Steven Wilson - The Raven That Refused to Sing - jak psal tele.kom, neuvěřitelně propracovaná deska, u které lze i při 1000. poslechu objevit nové linky a detaily.

Z toho co jsem slyšel, bych určitě na pomyslný vrchol postavil nové album Alison Goldfrapp - Tales Of Us. Já tu ženskou prostě miluju, a tohle je rozhodně nejlepší deska od jejího debutu Felt Mountain. Neskutečná melodika. Rozeznatelná na první poslech.

Z dalších desek co mě zaujaly (což znamená, že to není žádná trága, ale taky nic nad čím bych si sedl na zadek), tak to je (bez pořadí, jak si vzpomenu):

Yo La Tengo - Fade

Suede - Bloodsports, Suede jsem ve své době úplně nenáviděl a nemohl jim přijít na jméno. Pozér Anderson. No a teď si občas pustím jejich výběrovku a je to docela příjemná muzika.

Dream Theater - po těch sračkách typu Systematic Chaos a Black Clouds and Silver Linings zase normální deska. Ač bych si to dřív nikdy nemyslel, to že Portnoy odešel, bylo jasné pozitivum. Odklon od toho strašně tvrdého metalu, co se vůbec nedal poslouchat.

Dead Can Dance - In Concert, hezké, přijde mi to lepší než jejich živák Toward The within.

Anathema - Universal, sice DVD ale taky to snad sem patří ...

The Gathering - Afterwards. Trocha experimentu, prvně mě to moc nezaujalo, ale postupem času jsem se k tomu docela proposlouchal.

Blackfield - IV

Jo, ještě bych vyzdvihl Stereophonics - Graffiti On the Train. Já pro ně mám hroznou slabost. A tohle je navíc příjemná deska.

A co mě nezaujalo? Většinou to hodím za hlavu a vymažu z paměti, ale určitě se mi nelíbila deska od Black Sabbath, já prostě ten mekot Osbourna už asi nedokážu snášet (u starých Sabbatů mi to kupodivu nevadí) a taky mě vůbec nezaujala deska Johnyho Marra. Zbytek jsem vytěsnil.

James Cotton - Cotton Mouth Man
Pro mě nelepší album roku minulého. Parádní staré blues v novém kabátu. Cottonovi se moc povedlo, výborné skladby, zpěv a netradiční zvuk harmoniky. Co víc si v dnešní době přát...

Buddy Guy - Rhythm and Blues
Také skvělé bluesové album. Hlavně první CD Rhythm má velké grády a druhé CD Blues je logicky utahanější. Celkově to je ale možná až moc učesané - proto je nejlepší se dívat jak to hraje live. Buddyho díky živákům (youtube) miluji a doufám, že ho někdy uvidím i na vlastní oči!

Hugh Laurie - Didnt It Rain
Čím více ho poslouchám, tím lepší se mi zdá. Ale jeho Let The Talk asi stejně nikdy nepřekoná. Z Didnt It Rain musím vyzdvihnout skladbu Wild Honey - ta už po prvním poslechu vyčnívala snad nad vše, co Hugh udělal.

No a to je z roku 2013 vše, co pro mě stojí za zmínku. Noví Deep Purple ušli a rozhodně byli lepší než Sabbathi, ale nechytli mě tolik jako ti tři frajeři zmiňovaní výše...

Flash The Readies - In Belvedere
Podle mě nejlepší deska, které letos u nás vyšla. Skvělej zvuk, skvělý songy, skvělý všechno Kdo má rád kytarovky typu Muse, Placebo a k tomu Pink Floyd, tak si přijde na své.

Kolowrat - Pobit sa / Utiect
Kolowrat mám prostě rád a nové album je určitě lepší, než ty předchozí. Zase to svoje vyprávění posunuli o kousek dál. I když je tu víc prostoru dáno zpěvu, tak kytary rozhodně nejsou potlačeny.

London Grammar - If You Wait
Strašná pohodička. Kdyby letos vyšlo album od Warpaint, asi by v tomhle výčtu London Grammar chyběli

Stevie Brufen - Death of Stevie Brufen
Na první poslech elektro-bordel bez hlavy a paty, ale pak vás ty songy prostě dostanou.

Suede - Bloodsports
Vůbec jsem netušil, že by Suede mohli ještě něco nahrát. O to víc mě potěšilo, že to zní jako by mělo vyjít před 10-20 rokama

A za zmínku stojí taky Black Sabbath - 13 a Motörhead - Aftershock. Obě kapely vydaly letos album, které nevybočuje z jejich tvorby - jede v zajetejch kolejích, ale je prostě dobré.

rotten77 píše:Suede - Bloodsports
Vůbec jsem netušil, že by Suede mohli ještě něco nahrát. O to víc mě potěšilo, že to zní jako by mělo vyjít před 10-20 rokama

Přesně má slova Takový mix Suede, Dog Man Star a Coming Up.. rozhodně lepší, než The Tears, od kterých všichni očekávali bombu, protože se tam dal Brett dohromady s Bernarde. Byl jsi na koncertě? To byla taky pecka. Pro mě jasný koncert roku.

Kuš, ještě jsem zapomněl na Riverside - Shrine Of New Generation Slaves. Bohužel ale taky jenom průměr, na staré desky to nemá.

zaza_3121 píše:Byl jsi na koncertě? To byla taky pecka. Pro mě jasný koncert roku.

Nebyl. Už moc na "velký akce" nechodím"

Tenhle rok par mnou sledovanych veci vyslo. Vetsinu jsem ani neslysel a ty co jem sly me neposadily na p***l natolik, abych o tom rekl, ze to jsou "alba roku". Slysel jsem jenom Karnivool - Assymetry a Prvni Hore - Imaginarium. Oboje je fajn, ale ... vysly, poslechl jsem, jednou, dvakrat - a zatim ne vickrat.
Je teda ovsem pravda, ze jsem se v objevovani spis soustredil na postarsi rock, hodne starej jazz a modernejsi formy a odnoze blackmetalu (kde z tech velemala veci tento rok nic nevyslo).

Když to vezmu abecedně podle knihovny v iTunes...

Alter Bridge - Fortress: Klasičtí AB, v podstatě nic nového, takže Blackbird to nepřekonalo.
Birds of Tokyo - March Fires: No, popíkovatí, ne že by to bylo špatné, ale hudebně mě to zas tak za srdce nevzalo.
Black Sabbath - 13: Mě ta deska docela baví. Ne že by to byl zlatý hřeb jejich diskografie, ale očekávání to překročilo.
Blackfield - IV: Nějak se do toho nemůžu dostat, první dvě desky jsou dle mého na mnohem vyšší úrovni, tady mi přijde, jako by ztratili rukopis.
Deep Purple - Now What?!: Tohle CD mě přesvědčilo se k DP zase po dlouhé době vrátit. Myslím, že se jim to povedlo a přišli s řadou docela silných hudebních momentů.
Dream Theater - DT: Nemůžu se s tou deskou skamarádit. Looking Glass, The Bigger Picture a Illumination Theory jsou fajn, ale zbytek mě moc nebere, o Along fo the Ride radši vůbec nebudu mluvit.
Karnivool - Asymmetry: Po dlouhé pauze jsem čekal něco lepšího, ale špatné to taky není.
Nick Cave & the Bad Seeds - Push The Sky Away: Nejsem velkým znalcem Caveovy diskografie, ale tohle mě hodně baví!
Placebo - Loud Like Love: Popík, ale dobře udělaný. Staré Placebo mám radši, ale holt každý stárne a vyvíjí se.
Riverside - Shrine of New Generation Slaves: Jak psal Jester, v rámci jejich diskografie průměr, ale na poměry tohohle roku je to pořád nadstandard.
Sigur Ros - Kveikur: Luxus
Steven Wilson - The Raven That Refused to Sing: Asi jedna z nejlepších věcí, na kterých se Wilson v posledních letech podílel. Velmi povedené album.
65daysofstatic - Wild Light: Tak nějak standard téhle formace, poslouchá se příjemně, ale nijak zásadně neohromil.

Suma sumárum - asi to byl hudebně dobrý rok, ale těžko se mi tam hledají nějaké velké zázraky. Největší radost mi asi udělali Sigur Ros a Wilson.

letos to bylo samý zklamání.
Michal Prokop - Sto roků na cestě, po skvělým Poprvé naposledy je to dost nuda
Vlasta Třešňák - Alter ego, chtěl jít jinou cestou a moc se to nepovedlo
Vlastimil Merta a Dobrá úroda - kapela zní moc jako Etc. a Mertovi už to moc nezpívá
Bob Dylan letos novu desku nevydal ...

čili za letošek mi největší radost udělalo trojCD Jana Spáleného - Sedmdesát, pět remasterovaných Spáleného alb včetně úchvatného Edisona a jen o malinko slabšího Signálu času.

Nevím, jak se mi to povedlo, ale ještě jsem zapomněl na Spock's Beard - Brief Nocturnes of Dreamless Sleep, které řadím na stejnou úroveň jako Wilsona a Sigur Ros. Nějak jsem měl asi dojem, že to bylo už loňské dílo...

Tento rok jsem se věnoval poslechu letošních alb poměrně intenzivně než bylo dosud obvyklé, tak mi promiňte ten čistě jen "telegrafický" seznam. Víceméně je o tom stejně už dost napsáno na internetu...

Můj letošní TOP... :
Pelican: Forever Becoming
Russian Circles: Memorial
Arcade Fire: Reflektor
David Lynch: The Big Dream
Fuck Buttons: Slow Focus
The Haxan Cloak: Excavation
Locrian: Return to Annihilation

Velice zaujaly:
CLOUDEATER: Purge
Cult of Luna: Vertikal II
65daysofstatic: Wild Light
Fire!: (without noticing)
Chelsea Wolfe: Pain is Beauty
Jex Thoth: Blood Moon Rise
Foals: Holy Fire
The Flaming Lips: The Terror
Expo '70: Virtually from the Unknown

Polovina desky je slušná:
David Bowie: The Next Day
Daft Punk: Random Access Memories
Oneohtrix Point Never: R Plus Seven
God is an Astronaut: Origins
Kayo Dot: Hubardo
KingBathmat: Overcoming The Monster
Anna Calvi: One Breath
Tomahawk: Oddfellows
Mogwai: Les Revenants
Aun: Alpha Heaven
Black Sabbath: 13
Apparat: Krieg und Frieden (Music For Theatre)
Lustmord: The Word as Power
Moderat: II
Motörhead: Aftershock
Purling Hiss: Water On Mars
Suuns: Images Du Futur
They Might Be Giants: Nanobots
Red Fang: Whales and Leeches
Palms: Palms
Nick Cave and the Bad Seeds: Push The Sky Away

"Ujde, ale něco tam postrádám..."
Vista Chino: Peace
No Age: An Object
Rosetta: The Anaesthete
Monster Magnet: Last Patrol
Deafheaven: Sunbather
Vampire Weekend: Modern Vampires of the City
Karnivool: Asymmetry
Queens of the Stone Age: "...Like Clockwork"
Nine Inch Nails: Hesitation Marks
Pearl Jam: Lightning Bolt
The Strokes: Comedown Machine
Arctic Monkeys: AM

jasny dukaz proc hudebni prumysl skomírá..... kazdy posloucha neco jineho a nejake shody jsou spise vyjimecne. Na tom se prachy proste vydelat nedaji

ja to samozrejme sobecky vnimam pozitivne, ze uz jsem omezovany pouze sam sebou, akorat se to postupne preklapi do paradoxniho stavu, ze znovu bude vitezit radobykvalitni prumernost (viz Wievegh v literature nebo Avatar ve filmu). Skutecne kvalitni veci je cimdal slozitejsi vytezit z tech megatun hlušiny.
K tomu samozrejme patri poznamka ze definice suroviny i hlusiny se subjetivne velmi lisi.
Aspon ze vyrobni naklady na "dělaní" a distribuci hudby se zacinaji blizit limitne nule, tzn. ze ekonomicky prezit muze kde co, nezatizeny velkou vstupni investici. Ale jak uz to chodi, je to zase poskvrneno moznosti produkovat audiošum vpostatě komukoli (a zase ta hlušina
takže prominte starci jeho obecnejsi zamysleni, a at nejsem uplne OT, tak potesili Orphaned Land a Niburta, Alter Bridge je v pohode a objevil jsem Biffy Clyro (takhle si predstavuju poprock pro IQ>100

Chybi to co bylo driv, hudebni vydavatelstvi provadely prvotni selekci a predkladaly vicemene hotovy kapely. A kdyz firma kapela verila tak ji udelala slusny promo. Dneska toho vychazi strasne moc, vychazi spousta balastu a chybi skutecne hvezdy. Posledni opravdu velky rockovy kapely byly Nirvana a U2. Od te doby neprislo nic jako generacni kapela. Nejbliz tomu asi byli Radiohead (a to je nemam rad), ale ti uz jsou trochu moc divni na to aby je akceptovaly masy.
Pisu o muzice ktere se obecne rika rock.