Seagull S6 Original Slim vs. Taylor 110e LTD
Napsal: 13.04.2015 14:41
Rozhodl jsem se provést přímou konfrontaci dvou nástrojů známých značek, které se svou cenou kolem 16 000 Kč v elektroakustické verzi by již rozhodně měly sahat aspoň do zvýšeného přízemí žebříčku opravdu dobrých a hratelných kytar.
Zhruba před dvěma týdny jsem si pořídil nového Seagull S6 Original ve verzi s úzkým (vlastně standardním) krkem a přesto, že jsem provedl dostatečně pečlivou přípravu studiem různých hudebních fór, názorů, popisů, videí na Youtube apod., začal jsem pokukovat po nějakém cenově srovnatelném nástroji, se kterým bych mohl svého Racka poměřit. Nakonec co kdybych přece jen objevil něco lepšího a mohl využít laskavé třicetidenní lhůty, kterou prodejce poskytuje na vyzkoušení nástroje s případnou možností jeho výměny za jiný.
Kupředu, zpátky ni krok, to bylo moje heslo, tak jsem se hledal v aktuální nabídce dražších kytar, kde se mi jako hlavní adept pro srovnání vyprofiloval Taylor 110e. Jelikož můj Seagull je v akustickém provedení, testoval jsem obě kytary jen tzv. „na sucho“. Kytary jsem porovnával v prodejně Kytary.cz v Praze na Děkance, kde je k dispozici 1 ks Taylor 110e LTD, tedy v provedení sunburst.
Značka Seagull založená 1982 se spolu s bratrským značkami království Roberta Godina, jako jsou Simon & Patrick, Norman, LaPatrie, Art & Lutherie a samozřejmě Godin, vyrábí na několika místech v Kanadě, Taylor je o osm let starší a vyrábí se v USA a v Mexiku. To může někomu znít třeba jako na Měsíci a na Marsu, ale ve skutečnosti jsou obě továrny od sebe vzdálené jen asi 30 kilometrů.
Vzhledově se kytary dost liší a to i přes to, že obě mají (asi nejoblíbenější) tvar těla Dreadnought (slovo označuje bitevní loď, ale i teplý oděv, nebo nebojácného člověka). Seagull je spíš světlý, luby a zadní deska z divoké, neboli ptačí třešně jsou dokonce mírně světlejší, než vrchní cedrová deska, Taylor má tmavou desku díky úpravě sunburtst (už jsem viděl i hezčí provedení) a luby spolu ze zadní deskou z dřeva Sapelli (druh mahagonu) doplňují celkový tmavý look kytary. Na Tayloru dále zaujme hodně klenutá zadní deska zcela bez vnitřního žebrování, Seagull má charakteristickou, směrem od těla zužující se hlavu. U Seagullu jsou hmatník i kobylka standardně palisandrové, Taylor tradičně používá eben. Mechanické zpracování obou nástrojů je výborné i když přece jen o něco málo vede Taylor, především krk a hmatník bere dech svojí preciznosti a dokonalou rovinou.
Při správném seřízení je hra na obě kytary velmi pohodlná, Taylor má při srovnatelné šířce krku rozteč „éček“ o 1 mm širší, na kobylce je to dokonce o 1,5 mm více. Tyhle hrací pocity jsou do značné míře subjektivní, ale mě by opět o nějaké to procentíčko asi lépe vyhovoval Taylor, i když ten pocit mohly mít částečně na svědomí i použité struny Elixir Nanoweb. Seagull je krásně znějící a velmi hlasitá kytara vládnoucí celým spektrem barev, rozsahů a tonů snad jen kromě dunivých basů. Rezonuje zhruba okolo tónu G, Taylor přibližně kolem E, takže u Taylora si dunivých basů víc užijete. Taylor je nepatrně tišší, ale jeho zvuk je více kultivovaný. Definitivní obrázek si asi udělám, až Segull dostane slíbené Elixiry, Měl by to být poznatelný rozdíl např. viz https://www.youtube.com/watch?v=pXLTo1vKNb8.
Kdo ví, že akustické hraní je pro něj to pravé, je myslím pro něj ta pravá volba Seagull S6, který se navíc v čistě akustické verzi dá pořídit lehce na 12 000 Kč. Kdo si koupí Taylor, připlatí několik tisíc za ozvučení a k tomu získá vynikající nástroj světového výrobce, za který se nikdy a nikde nebude muset stydět. Obě kytary jsou výborné a volba je opravdu těžká. Hodně zdaru při výběru.
Zhruba před dvěma týdny jsem si pořídil nového Seagull S6 Original ve verzi s úzkým (vlastně standardním) krkem a přesto, že jsem provedl dostatečně pečlivou přípravu studiem různých hudebních fór, názorů, popisů, videí na Youtube apod., začal jsem pokukovat po nějakém cenově srovnatelném nástroji, se kterým bych mohl svého Racka poměřit. Nakonec co kdybych přece jen objevil něco lepšího a mohl využít laskavé třicetidenní lhůty, kterou prodejce poskytuje na vyzkoušení nástroje s případnou možností jeho výměny za jiný.
Kupředu, zpátky ni krok, to bylo moje heslo, tak jsem se hledal v aktuální nabídce dražších kytar, kde se mi jako hlavní adept pro srovnání vyprofiloval Taylor 110e. Jelikož můj Seagull je v akustickém provedení, testoval jsem obě kytary jen tzv. „na sucho“. Kytary jsem porovnával v prodejně Kytary.cz v Praze na Děkance, kde je k dispozici 1 ks Taylor 110e LTD, tedy v provedení sunburst.
Značka Seagull založená 1982 se spolu s bratrským značkami království Roberta Godina, jako jsou Simon & Patrick, Norman, LaPatrie, Art & Lutherie a samozřejmě Godin, vyrábí na několika místech v Kanadě, Taylor je o osm let starší a vyrábí se v USA a v Mexiku. To může někomu znít třeba jako na Měsíci a na Marsu, ale ve skutečnosti jsou obě továrny od sebe vzdálené jen asi 30 kilometrů.
Vzhledově se kytary dost liší a to i přes to, že obě mají (asi nejoblíbenější) tvar těla Dreadnought (slovo označuje bitevní loď, ale i teplý oděv, nebo nebojácného člověka). Seagull je spíš světlý, luby a zadní deska z divoké, neboli ptačí třešně jsou dokonce mírně světlejší, než vrchní cedrová deska, Taylor má tmavou desku díky úpravě sunburtst (už jsem viděl i hezčí provedení) a luby spolu ze zadní deskou z dřeva Sapelli (druh mahagonu) doplňují celkový tmavý look kytary. Na Tayloru dále zaujme hodně klenutá zadní deska zcela bez vnitřního žebrování, Seagull má charakteristickou, směrem od těla zužující se hlavu. U Seagullu jsou hmatník i kobylka standardně palisandrové, Taylor tradičně používá eben. Mechanické zpracování obou nástrojů je výborné i když přece jen o něco málo vede Taylor, především krk a hmatník bere dech svojí preciznosti a dokonalou rovinou.
Při správném seřízení je hra na obě kytary velmi pohodlná, Taylor má při srovnatelné šířce krku rozteč „éček“ o 1 mm širší, na kobylce je to dokonce o 1,5 mm více. Tyhle hrací pocity jsou do značné míře subjektivní, ale mě by opět o nějaké to procentíčko asi lépe vyhovoval Taylor, i když ten pocit mohly mít částečně na svědomí i použité struny Elixir Nanoweb. Seagull je krásně znějící a velmi hlasitá kytara vládnoucí celým spektrem barev, rozsahů a tonů snad jen kromě dunivých basů. Rezonuje zhruba okolo tónu G, Taylor přibližně kolem E, takže u Taylora si dunivých basů víc užijete. Taylor je nepatrně tišší, ale jeho zvuk je více kultivovaný. Definitivní obrázek si asi udělám, až Segull dostane slíbené Elixiry, Měl by to být poznatelný rozdíl např. viz https://www.youtube.com/watch?v=pXLTo1vKNb8.
Kdo ví, že akustické hraní je pro něj to pravé, je myslím pro něj ta pravá volba Seagull S6, který se navíc v čistě akustické verzi dá pořídit lehce na 12 000 Kč. Kdo si koupí Taylor, připlatí několik tisíc za ozvučení a k tomu získá vynikající nástroj světového výrobce, za který se nikdy a nikde nebude muset stydět. Obě kytary jsou výborné a volba je opravdu těžká. Hodně zdaru při výběru.
