SIGMA GUITARS - pokračování legendy
Napsal: 25.05.2015 15:07
Mám obecně rád věci s příběhem a tak v oblasti akustických kytar nelze opomenout značku Sigma Guitars, která se úzce váže ke kytarovému božstvu, značce C.F.Martin, založené již před neuvěřitelnými 182 lety.
V šedesátých letech minulého století když se Japonsko otřepalo z porážky ve II. Světové válce a posíleno (nejen) americkým kapitálem se začalo ekonomicky vzmáhat, začaly se na trhu objevovat kopie originálních kytar Martin nejčastěji právě japonské produkce, které byly vyrobeny z laciných materiálů a zjednodušeným výrobním procesem, ale byly také levné a tak si svého zákazníka našly. Pro výrobce kytar C.F.Martin nebyla tato situace příliš radostná a masová produkce levných kopií poškozovala dobré jméno značky. Nezbývalo než nějakým způsobem reagovat a touto reakcí bylo založení vlastní značky, které nabízela levnější nástroje při zachování základních výrobních postupů a dohledu mateřské firmy. Tak se před 45 lety zrodila značka Sigma Guitars, která vyráběla původně též v Japonsku. Během let se výroba postupně přesouvala přes Koreu a Tchajwan až do Indonézie, kde byla v roce 2007 pozastavena. Naštěstí ne na dlouho, již za další 4 roky koupila práva ke značce německá firma AMI Musical Instruments, která znovu zahájila výrobu těchto krásných kytar, tentokrát v zemi, která je v současnosti největším světovým producentem hudebních nástrojů, tedy v Číně
Otevřeme-li si webovou stránku http://www.sigma-guitars.com, hned v úvodu se dozvíme, že nápis SigmaGuitars na hlavě každého nástroje je registrovanou obchodní známkou, která je užívána na základě licence udělené C.F.Martin, Nazareth, Pensylvánie. To je informace důležitá a vypovídá o solidnosti výrobce. Pak už můžeme skočit rovnýma nohama do nabídky kytar, která je opravdu bohatá a mohu říci na první pohled skoro až nepřehledná. Celých 12 sérií totiž obsahuje neuvěřitelných 81 modelů. Jakmile ale pochopíme, že D = dreadnought, M = mahagon, R = palisandr, H = herringbone atd. zjistíme, že orientace není až zas tak složitá. Každý model má na svojí stránce jakousi, zřejmě doporučenou cenu v USD, ta se pohybuje zhruba v rozmezí 300 – 2 200, ale podle zkušenosti se kytary dají běžně pořídit přibližně o 10% pod tyto ceny. To znamená, že ceny v ČR jsou orientačně v rozsahu 7 000 – 50 000 Kč, ale velká většina modelů je v cenách do 15 000 Kč, takže si může vybrat skoro každý.
Díky laskavosti prodejce Hudební Svět v Ostravě jsem mohl téměř dvě hodiny vybírat v klidném prostředí prodejny s desítkami kytar nejrůznějších značek zavěšenými nad hlavou. Kdybych měl odpovědět na otázku, jakému typu akustické kytary dávám přednost, byl by to určitě dreadnought v provedení se smrkovou přední deskou, palisandrovými luby a palisandrovou zadní deskou. K tomu samozřejmě mahagonový krk s palisandrovým (ebenovým) hmatníkem. Není tedy divu, že jsem se hned v úvodu zaměřil na dva modely v tomto provedení a to DR-1HST z „1 series“ a DR-28 ze „standard series“. Cenový rozsah cca 10 – 12 000 Kč. Nástroje jsou si hodně podobné, ale nakonec jsem oželel značkové mechaniky Grover a zřejmě i více výběrový materiál (dalo se to trochu poznat i na zvuku) a zvolil jsem levnější model, který mě navnadil svým mírně širším krkem (44,5 mm na nultém pražci) a zdobením výložkou se vzorem rybí kosti. Širší hmatník se projevuje i větší roztečí „éček“ na sedlovém pražci kobylky, což je příjemné pro prstovou hru. Vybíral jsem z cca šesti nástrojů a rozdíly byly celkem nepatrné, výrobce evidentně zvládá výrobní proces a především pro celkovou geometrii nástroje zásadní úhel spojení krku a korpusu byl u všech nástrojů v toleranci cca +/- 1 mm na kobylce. Korpus je ve vysokém lesku, lak je zřejmě jednovrstvý polyuretan, což je dnes údělem (nejen) levnějších kytar a tak se nikdy nedozvíme, o co lépe by tato kytara hrála s použitím mnohavrstvého speciálního nitrolaku, šelaku apod.
Hlava nástroje je tvarově skoro shodná s originálem C.F.Martin, chromové uzavřené mechaniky, které mě svým chodem moc neoslovily, mají značku Sigma. Jednoduchý krk má celkem příjemný profil a je pokrytý matným lakem. Pražcování je provedeno bez chyby, palisandr hmatníku je tmavý, nevýrazný a celkem málo porézní. Oba krajní pražce jsou kostěné, sedlový pražec je evidentně ručně tvarovaný (kompenzovaný) pro správné ladění. Kytara ladí dokonale. Palisandr na lubech a zadní desce má průměrně výraznou kresbu, ale pod lesklým lakem má tu správnou barvu a vytváří lahodný kontrast se světlou smrkovou přední ozvučnou deskou. Celkový velmi dobrý dojem dotváří klasická intarzie kolem rezonančního otvoru v podobě soustředných kruhů, želvovinový pickguard (opticky ladí s palisandrovými luby), typická kobylka a pěkné lemování již zmíněnou rybí kostí. Plastové kolíky v kobylce jsem hned nahradil kostěnými s perleťovými terčíky, což zase pro změnu ladí se značkami na hmatníku, které jsou rovněž perleťové, i když drobné a řemeslně trochu odbyté. Zadní deska je v ose kytary rozdělená ozdobnou výložkou na dvě shodné poloviny. Přední deska je ze smrku Sitka a její barva a kresba jsou na průměrné úrovni, už jsem viděl dost lepších a hezčích, i když toto obvykle přímý vliv na zvuk nástroje nemá. Je to vůbec taková móda posledních let uvádět druh stromu jako Sitka, Engelmann, Adirondack apod., přitom jsou především důležité rezonanční vlastnosti dřeva a ty se nijak nezmiňují. Strom by měl růst v těsném sousedství dalších stromů s malým přístupem světla a nejlépe na severním svahu, neměl by být na okraji lesa, nesmí mít suky, musí mít hustá a pravidelná léta, měl by být aspoň 100 let starý atd. Např. Sitka je jeden z největších jehličnanů vůbec vysoký i přes 100 m a s průměrem až 5 m u paty. Z něj teoreticky uděláte tisíce desek, ale ne vše má ideální rezonanční vlastnosti.
Celkově je kytara řemeslně vyrobena velmi dobře, není v podstatě co vytknout, materiálem se tady moc nešetřilo, váží cca 2,15 kg, ale zde neplatí to co u klasických španělských kytar, že lehčí obvykle lépe hraje, hmotnost za určitých okolností přidává zvuku sílu a tónu dozvuk. Zvukově je na tom kytara opět velmi dobře, v podstatě tak nějak má podle mého názoru hrát dreadnought. Silné basy a středy s lehce cinkavými výškami, které se dokážou prosadit i při hlasité doprovodné hře. Kytara hraje zevnitř a to je dobře. Ke zvuku zřejmě i trochu přispívá širší krk. Opět jsem měl v ruce zvukově lepší kytary, ale za cenu kolem deseti tisíc by se této kytaře hledala konkurence docela těžko a určitě by byla důstojným soupeřem značkám s tradičně výborným zvukem, jako je Seagull, či Dowina. Smrk by se mohl teoreticky ještě trochu vyhrát, případně aspoň kytaru pravidelně dávat do stojanu vedle reprobedny, kde hraje oblíbený hudební styl (to není žert, i toto dokáže způsobit „vyhrání“ kytary). Pickguard bych přikládal jako příslušenství, každý ho na kytaře nepotřebuje a jeho absence může zase o nějaké procentíčko zlepšit zvuk kytary.
Závěrem mohu jen konstatovat, že po čase mám kytaru, která se mi líbí, dobře hraje a ze které mám radost.
V šedesátých letech minulého století když se Japonsko otřepalo z porážky ve II. Světové válce a posíleno (nejen) americkým kapitálem se začalo ekonomicky vzmáhat, začaly se na trhu objevovat kopie originálních kytar Martin nejčastěji právě japonské produkce, které byly vyrobeny z laciných materiálů a zjednodušeným výrobním procesem, ale byly také levné a tak si svého zákazníka našly. Pro výrobce kytar C.F.Martin nebyla tato situace příliš radostná a masová produkce levných kopií poškozovala dobré jméno značky. Nezbývalo než nějakým způsobem reagovat a touto reakcí bylo založení vlastní značky, které nabízela levnější nástroje při zachování základních výrobních postupů a dohledu mateřské firmy. Tak se před 45 lety zrodila značka Sigma Guitars, která vyráběla původně též v Japonsku. Během let se výroba postupně přesouvala přes Koreu a Tchajwan až do Indonézie, kde byla v roce 2007 pozastavena. Naštěstí ne na dlouho, již za další 4 roky koupila práva ke značce německá firma AMI Musical Instruments, která znovu zahájila výrobu těchto krásných kytar, tentokrát v zemi, která je v současnosti největším světovým producentem hudebních nástrojů, tedy v Číně
Otevřeme-li si webovou stránku http://www.sigma-guitars.com, hned v úvodu se dozvíme, že nápis SigmaGuitars na hlavě každého nástroje je registrovanou obchodní známkou, která je užívána na základě licence udělené C.F.Martin, Nazareth, Pensylvánie. To je informace důležitá a vypovídá o solidnosti výrobce. Pak už můžeme skočit rovnýma nohama do nabídky kytar, která je opravdu bohatá a mohu říci na první pohled skoro až nepřehledná. Celých 12 sérií totiž obsahuje neuvěřitelných 81 modelů. Jakmile ale pochopíme, že D = dreadnought, M = mahagon, R = palisandr, H = herringbone atd. zjistíme, že orientace není až zas tak složitá. Každý model má na svojí stránce jakousi, zřejmě doporučenou cenu v USD, ta se pohybuje zhruba v rozmezí 300 – 2 200, ale podle zkušenosti se kytary dají běžně pořídit přibližně o 10% pod tyto ceny. To znamená, že ceny v ČR jsou orientačně v rozsahu 7 000 – 50 000 Kč, ale velká většina modelů je v cenách do 15 000 Kč, takže si může vybrat skoro každý.
Díky laskavosti prodejce Hudební Svět v Ostravě jsem mohl téměř dvě hodiny vybírat v klidném prostředí prodejny s desítkami kytar nejrůznějších značek zavěšenými nad hlavou. Kdybych měl odpovědět na otázku, jakému typu akustické kytary dávám přednost, byl by to určitě dreadnought v provedení se smrkovou přední deskou, palisandrovými luby a palisandrovou zadní deskou. K tomu samozřejmě mahagonový krk s palisandrovým (ebenovým) hmatníkem. Není tedy divu, že jsem se hned v úvodu zaměřil na dva modely v tomto provedení a to DR-1HST z „1 series“ a DR-28 ze „standard series“. Cenový rozsah cca 10 – 12 000 Kč. Nástroje jsou si hodně podobné, ale nakonec jsem oželel značkové mechaniky Grover a zřejmě i více výběrový materiál (dalo se to trochu poznat i na zvuku) a zvolil jsem levnější model, který mě navnadil svým mírně širším krkem (44,5 mm na nultém pražci) a zdobením výložkou se vzorem rybí kosti. Širší hmatník se projevuje i větší roztečí „éček“ na sedlovém pražci kobylky, což je příjemné pro prstovou hru. Vybíral jsem z cca šesti nástrojů a rozdíly byly celkem nepatrné, výrobce evidentně zvládá výrobní proces a především pro celkovou geometrii nástroje zásadní úhel spojení krku a korpusu byl u všech nástrojů v toleranci cca +/- 1 mm na kobylce. Korpus je ve vysokém lesku, lak je zřejmě jednovrstvý polyuretan, což je dnes údělem (nejen) levnějších kytar a tak se nikdy nedozvíme, o co lépe by tato kytara hrála s použitím mnohavrstvého speciálního nitrolaku, šelaku apod.
Hlava nástroje je tvarově skoro shodná s originálem C.F.Martin, chromové uzavřené mechaniky, které mě svým chodem moc neoslovily, mají značku Sigma. Jednoduchý krk má celkem příjemný profil a je pokrytý matným lakem. Pražcování je provedeno bez chyby, palisandr hmatníku je tmavý, nevýrazný a celkem málo porézní. Oba krajní pražce jsou kostěné, sedlový pražec je evidentně ručně tvarovaný (kompenzovaný) pro správné ladění. Kytara ladí dokonale. Palisandr na lubech a zadní desce má průměrně výraznou kresbu, ale pod lesklým lakem má tu správnou barvu a vytváří lahodný kontrast se světlou smrkovou přední ozvučnou deskou. Celkový velmi dobrý dojem dotváří klasická intarzie kolem rezonančního otvoru v podobě soustředných kruhů, želvovinový pickguard (opticky ladí s palisandrovými luby), typická kobylka a pěkné lemování již zmíněnou rybí kostí. Plastové kolíky v kobylce jsem hned nahradil kostěnými s perleťovými terčíky, což zase pro změnu ladí se značkami na hmatníku, které jsou rovněž perleťové, i když drobné a řemeslně trochu odbyté. Zadní deska je v ose kytary rozdělená ozdobnou výložkou na dvě shodné poloviny. Přední deska je ze smrku Sitka a její barva a kresba jsou na průměrné úrovni, už jsem viděl dost lepších a hezčích, i když toto obvykle přímý vliv na zvuk nástroje nemá. Je to vůbec taková móda posledních let uvádět druh stromu jako Sitka, Engelmann, Adirondack apod., přitom jsou především důležité rezonanční vlastnosti dřeva a ty se nijak nezmiňují. Strom by měl růst v těsném sousedství dalších stromů s malým přístupem světla a nejlépe na severním svahu, neměl by být na okraji lesa, nesmí mít suky, musí mít hustá a pravidelná léta, měl by být aspoň 100 let starý atd. Např. Sitka je jeden z největších jehličnanů vůbec vysoký i přes 100 m a s průměrem až 5 m u paty. Z něj teoreticky uděláte tisíce desek, ale ne vše má ideální rezonanční vlastnosti.
Celkově je kytara řemeslně vyrobena velmi dobře, není v podstatě co vytknout, materiálem se tady moc nešetřilo, váží cca 2,15 kg, ale zde neplatí to co u klasických španělských kytar, že lehčí obvykle lépe hraje, hmotnost za určitých okolností přidává zvuku sílu a tónu dozvuk. Zvukově je na tom kytara opět velmi dobře, v podstatě tak nějak má podle mého názoru hrát dreadnought. Silné basy a středy s lehce cinkavými výškami, které se dokážou prosadit i při hlasité doprovodné hře. Kytara hraje zevnitř a to je dobře. Ke zvuku zřejmě i trochu přispívá širší krk. Opět jsem měl v ruce zvukově lepší kytary, ale za cenu kolem deseti tisíc by se této kytaře hledala konkurence docela těžko a určitě by byla důstojným soupeřem značkám s tradičně výborným zvukem, jako je Seagull, či Dowina. Smrk by se mohl teoreticky ještě trochu vyhrát, případně aspoň kytaru pravidelně dávat do stojanu vedle reprobedny, kde hraje oblíbený hudební styl (to není žert, i toto dokáže způsobit „vyhrání“ kytary). Pickguard bych přikládal jako příslušenství, každý ho na kytaře nepotřebuje a jeho absence může zase o nějaké procentíčko zlepšit zvuk kytary.
Závěrem mohu jen konstatovat, že po čase mám kytaru, která se mi líbí, dobře hraje a ze které mám radost.
).
