torst to rozťal celkem dobře.
Moje maličkost sice umí noty od šesti let (na jeden nástroj) a ve dvanácti letech na asi 4 nástroje a zpěv a oba klíče, ale vůbec to nepoužívám. Používám vlastně intuitivní hraní a odhadování tónů, tak, jak to popsal torst. Kde je jaký tón na struně E je mi jasné na první pohled (začátečník se naučí), co je oktáva také a její hmat je na kytaře (a na baskytaře zvláště) triviální (díky kvartovým rozestupům mezi strunami, na kytaře samozřejmě s malou korekcí). Takto tedy okamžitě člověk ví, kde je jaký tón na struně D. Stejně tak si to může odvodit odshora, od tenké struny e, s tím, že tam je hmat mírně jiný. Ale to si člověk zvykne rychle. Vůbec, "oktávový systém" se dá s úspěchem užít i na strunách sousedních. Znám názvy prázdných strun, vím, kde je na sousední struně oktáva, takže je to ten samý tón .... a jak
správně napsal torst, zahrát stupnici by člověk měl umět, to je přecjen základ, takže už ji umíš vlastně i "dole" i "nahoře" a to u sousední struny. A od 12. pražce je už same vše stejné .... a ještě tam máš tečky. Takhle si postupně osvojíš celý hmatník. Dělal jsem to tak na kytaře, na baskytaře, na houslích, na pianě (i když, to má stupnici jasně danou bílými a černými a jejich uspořádáním, tam je to vidět hned), na mandolíně, na brači ... i banjo se dá takto ovládnout (byť jsem na něj nikdy dlouho nehrál).
Snad jsem to moc nezesložitil
to surimi: V důsledku, jde nakonec stejně vždy o to, jak často a na jak dlouho vezmeš kytaru do ruky. Časem už všechno uslyšíš a budeš hrát intuitivně, aniž by sis uvědomovala, jaké tóny hraješ.