Srovnání Sigma Guitars JM-SG45 a Gibson J45 - recenze
Napsal: 26.01.2017 15:37
Vzhledem ke skutečnosti, že mi byl laskavostí autorizovaného dovozce značky Sigma Guitars http://www.hudebnisvet.cz zapůjčen k testování zástupce tzv. SG Series s názvem JM-SG45, dovolím si zároveň tuto kytaru porovnat s jejím vzorem, tedy legendárním Gibsonem J45.
V názvu Sigmy jsou zakódovány užitečné informace i když zrovna v tomto případě je hned první písmeno poněkud matoucí. J totiž znamená Jumbo, ale tahle kytara je spíš Dreadnought, respektive tzv. Slope (též Round, nebo Rounded) Shoulder Dreadnought. Název je poněkud kostrbatý, ale důležitější je, že tenhle tvar je rozhodně moc pěkný, i když méně obvyklý. Na kytaru tohoto tvaru hrával např. John Lennon z nesmrtelných The Beatles, nositel Nobelovy ceny za literaturu Robert Zimmerman alias Bob Dylan, z mladších interpretů např. James Blunt a další světové legendy. Kytary uvedených hudebních velikánů nesly samozřejmě značku Gibson a konkrétně právě model J45 je jasnou předlohou pro Sigma Guitars JM-SG45. Možná teď někoho napadne, že značka kytar, která je levnější verzí Gibsonu již existuje, jmenuje se Epiphone a Sigma Guitars by se měla držet svého guru, tedy C.F.Martin. To by byl sice názor celkem relevantní, nicméně existence SG série, která mimochodem spatřila světlo světa již v 80. letech minulého století a nabízela takové ikonické modely jako Dove, nebo Hummingbird, je podle mého názoru spíše z kategorie záslužných činů, které přiblíží díky rozumné cenové hladině nástroje tohoto typu širšímu publiku. Nakonec věc se má tak, že ty podstatné konstrukční prvky kytar daly světu právě nejstarší značky, jako C.F.Martin (est. 1833), Gibson (est. 1894), Fender (est.1946) a další, takže celý současný existující svět vyrábí vlastně podle nich. Rozhodně už nelze říct, že ten kdo dá na kytaru žebra do X kopíruje Martin, kdo dá do krku nastavovací výztuhu, kopíruje Gibson apod., tyhle konstrukční principy se staly obecnými a můžeme za to jejich vynálezcům aspoň virtuálně poděkovat. Patentované jsou jen některé části (tvar hlavice, znak, logo apod.), nikoli celé modely, takže s tímto vědomím může bez dalších problémů vzniknout pěkný nástroj jako pocta bývalému, nebo existujícímu modelu věhlasné značky.
Rád bych teď v krátkosti zmínil pár informací a dat o modelu Gibson J45. Číslo 45 v typovém označení nevzniklo náhodou, ale byla to cena v dolarech, za kterou se tento ikonický model akustické kytary v roce 1942, kdy byl uveden na trh, nabízel. Bylo to přímo uprostřed 2. Světové války a ani nový model kytary to neměl lehké, většina dělníků byla odvedena, nebo musela pracovat na projektech pro armádu, smrkové dřevo se přednostně používalo na konstrukce letadel a není tak bez zajímavosti, že právě v této nelehké době vznikl i charakteristický „sunburst“ nástroje. Vedly k tomu čistě praktické důvody a to zakrytí optických nedostatků dřeva nižší jakosti, které bylo pro výrobu k dispozici. Přední deska se běžně sesazovala ze čtyř kusů. Přesto se jednalo o moderní nástroj s X žebrováním (X bracing), nastavovací výztuhou v krku (nedostatek železa způsobil, že spatřila světlo světa i série s javorovým krkem bez této výztuhy) a oválným profilem krku, místo původního „vintage“ zaobleného trojúhelníku. Měl i sourozence s přední deskou krytou pouze bezbarvým lakem (Natural) pod označením J50, ale o tento model byl mezi zákazníky a muzikanty výrazně nižší zájem, než o klasiku J45 v provedení Sunburst (výjimečně i Cherry Sunburst). Píše se již rok 2017 a to znamená, že tomuto modelu bude neuvěřitelných 75 let, takže nezbývá než upřímně pogratulovat k tomuto unikátnímu jubileu a poděkovat za všechny šťastlivce, kterým kdy tato krásná kytara říkala pane.
Jak již bylo zmíněno, Gibson J45 se vyrábí v několika provedeních dodnes, ale cena je již poněkud vyšší. Za základní model Standard zaplatí zákazník 2,4 tis. USD, model Vintage, z kterého právě Sigma čerpá, stojí cca 4 tis. USD.
Měl jsem možnost si originál Gibson J45 Vintage vyzkoušet (a také další jeho klony, jako J15, J29 a J35) a musím uznat, že je to skvělá kytara. První co Vás u tohoto celomasivního, ryze akustického nástroje zaujme je jeho nízká hmotnost, pouhých 1 700 g. K tomu přispívá celková lightweight konstrukce, jednoduché a lehké „vintage“ mechaniky i tenká vrstva nitrocelulózového laku na celém povrchu nástroje. Co však zaujme ještě více, je zvuk nástroje. Výšky jsou čisté s neobvyklým cinkavým dozvukem, středy silné a konkrétní a basy krásné, teplé a medové. Kytara má velké charisma a když si ji vezmete do ruky, okamžitě se dostaví pocit, jako byste se stali součástí toho nepřeberného množství muzikantů několika generací, kterým J45 sloužila a dělala radost. Legenda zkrátka žije a dýchá a to nejen mezi aktivními muzikanty. Dočetl jsem se, že při nějaké státní návštěvě ve Francii v roce 2009 dokonce přivezla tuto kytaru Michelle Obama manželce tehdejšího prezidenta Sarkozyho Carle Bruni, původním povoláním modelce a zpěvačce, jako netradiční dárek. A mimochodem kytara má i přezdívku – říká se jí Workhorse neboli tahoun.
Ale teď už konečně zase zpátky k Sigmě a k otázce, jak dalece (a jestli vůbec) se podařilo do nového nástroje, který se Gibsonem silně inspiruje, vdechnout něco z původní legendy. Vzhledem k tomu, že jsem měl možnost porovnat oba nástroje, mohu zodpovědně prohlásit, že se to povedlo velmi dobře. Sigma se samozřejmě od originálu v drobnostech liší. Má z pochopitelných důvodů jiný tvar hlavy, „vintage“ mechaniky mají dokonce umělý „vintage“ povrch (to bych si klidně odpustil), pickguard je sice tvarově stejný, ale z běžného tenkého plastu, kobylka je jednoduchá obdélníková, kdežto všechny současné modely J45 mají pro Gibson charakteristickou „belly up“, tedy obrácenou kobylku. Obdélníkové provedení kobylky, které Sigma zvolila, se však v minulosti u J45 též používalo, takže výrobce se tady nedopouští žádné historické nepřesnosti. Rozteč strun E1 a E6 na sedlovém pražci je u Gibsona 55 mm, Sigma má 57,5 mm, což je pohodlnější pro prstovou hru. Asi nejdůležitější je skutečnost, že byla zachována lightweight koncepce a spolu s použitými materiály se povedlo dosáhnout velmi dobrého výsledku i po zvukové stránce, kdy zvuk se od originálu liší trochu výrazněji asi jen v přenosu basů, které polomasivní konstrukce přece jen nedokáže tak skvěle vyzářit (týká se hlavně struny E6 v polohách kolem tónu G, kde se tóny trochu dusí a mají kratší dozvuk) a chybí troška té barevnosti, která je pro Gibson charakteristická. Obě kytary měly navíc různé struny, takže srovnání nemohlo být zcela přesné, ale pokud bych se měl pouštět do nějakého procentního vyjádření, řekl bych, že Sigma dosahuje 80% úrovně originálu po stránce zvukové a po stránce řemeslného zpracování a povrchové úpravy je plně srovnatelná. Dokonce jsem na originálu Gibson J45 objevil oproti Sigmě jeden nedostatek a to příliš velký úhel zabroušení konců pražců (je to dokonce prezentováno jako vylepšení od modelového roku 2016), který spolu s umístěním strun E1 a E6 poměrně blízko okraje hmatníku začal nebezpečně hrozit možností sklouzávání strun. Co se týká hmotnosti, Sigma je v elektroakustickém provedení logicky těžší, ale hmotnost 1 880 g (kompletní EQ představuje necelých 100 g) považuji za výborný výsledek s ohledem na zadaný úkol vytvořit důstojnou vzpomínku na J45.
Na rozdíl od originálu má každá kytarová mechanika samostatné šasi a trny na navíjení strun nejsou v jedné ose, kolíčky jsou z umělé slonoviny (Ivory) a mechanické díly mají patinu, jakoby ležely deset let někde ve skladu v regálu. Mechaniky by snad měly být značky Grover, tento nápis na nich sice nenajdete, ale fungují dobře.
Krk Sigmy je nepatrně širší proti originálu (43,8 mm) a na nultém pražci má 44,5 mm. Hmatník je palisandrový, profil krku se drží originálu a je oválný a lehce zploštělý. Zásadní změnou je ovládání táhla nastavení krku, které Gibson skrývá pod plastovým krytem (Truss Rod Cover) charakteristického zvonečkového tvaru na hlavici nástroje, kdežto Sigma ovládá nastavení průhybu krku dnes již běžnějším a pohodlnějším způsobem skrze rezonanční otvor. Instalace pražců je provedena velmi dobře a krk je dokonale rovný, jen zakončení pražců je trochu odbyté a s tím se už u Sigmy musí počítat, i když v rámci globální spravedlnosti musím poznamenat, že 5x dražší Gibson na tom byl díky špatnému úhlu zabroušení konců pražců ještě hůř. Patku krku má Sigma zašpičatělou, kdežto originál plochou, spodek krku kryje u Gibsona lesklý lak, Sigma má použitý hedvábný polomat.
Tělo kytary má zajímavý tvar s kulatými rameny a plochým spodkem, barevné provedení včetně povrchové úpravy je od originálu téměř k nerozeznání. Důvod „Sunburstu“ na přední desce a málo transparentního laku na lubech a zadní desce jsem již zmínil. Struktura dřeva kromě spodní části přední desky je vidět jen pod přímým světlem až si říkám, že je to skoro škoda schovávat pěkné mahagonové dřevo pod lak, ale pak by to nebyla J45. Na bílých lištách je nažloutlý „vintage“ lak a jeho vrstva se zdá být docela tenká, rozhodně to nevypadá jako v mnoha jiných případech, kdy je kytara zalitá v polyuretanové slupce silné mnoho desetin mm. Přední deska je poměrně hodně klenutá, pod kobylkou dosahuje klenutí až 7 mm. Čistý a řemeslně pěkně provedený vnitřek kytary ukrývá ozvučovací systém Fishman Sonitone Plus, jehož předzesilovač je vlepený do kytary těsně pod rezonančním otvorem, což je velmi šetrné řešení. I pouzdro na 9 V baterii je uchyceno pomocí suchého zipu na předním špalku a tak když nebudu počítat 3 mm otvor v kobylce pod sedlovým pražcem pro umístění piezoelektrického snímače, jediným nutným invazivním zásahem do nástroje v souvislosti s jeho ozvučením je vyvrtání 12 mm otvoru v zadním špalku pro umístění konektoru pro 6,3 mm Jack (Endpin). Tento konektor slouží zároveň k uchycení nástrojového popruhu pro hru vestoje. Jedinými ovládacími prvky dostupnými skrz rezonanční otvor jsou hlasitost a tónová clona. Ozvučovací systém na běžné použití jistě stačí a reprodukuje celkem věrně zvuk kytary, který slyšíme při akustické hře bez zapojení do zesilovače, není zbytečně perkusivní, je hodně akustický a umravněný. Přesto si myslím, že by si kytara zasloužila díky svému zajímavému zvuku lepší ozvučení než je instalovaný Fishman Sonitone, který se dá u nás pořídit cca od 1 300 Kč. Trpělivé experimentování se zvukem by lepší výsledek přineslo skoro určitě. Některé varianty originální J45 jsou ozvučeny tradičním a spolehlivým systémem L.R. Baggs VTC, který je cca 3,5x dražší než Fishman a koresponduje tak s celkovou cenou kytary.
Takže můj závěr zní, že kdo nechce, nebo nemůže vydat několik desítek tisíc za Gibson, koupí SG45 rozhodně neprohloupí. Ani Sigma JM-SG45 sice není úplně nejlevnější záležitost, stojí bez desetikoruny 17 000 Kč, ale za ty peníze získáte kvalitní elektroakustickou kytaru s duchem historie, nástroj s velmi dobrým zvukem a skvělou hratelností, který okamžitě padne do ruky a nenechá nikoho na pochybách, že právě tohle je ta pravá srdeční volba. Pro toho, pro koho je i tato cena mimo rozpočet, nabízí Sigma v rámci SG série i úspornou variantu, která sice má jen běžné mechaniky, ještě levnější elektroniku, černé netransparentní provedení lubů a zadní desky, ale je za to výrazně (cca o 40%) levnější. Přeji hodně zdaru při výběru.
V názvu Sigmy jsou zakódovány užitečné informace i když zrovna v tomto případě je hned první písmeno poněkud matoucí. J totiž znamená Jumbo, ale tahle kytara je spíš Dreadnought, respektive tzv. Slope (též Round, nebo Rounded) Shoulder Dreadnought. Název je poněkud kostrbatý, ale důležitější je, že tenhle tvar je rozhodně moc pěkný, i když méně obvyklý. Na kytaru tohoto tvaru hrával např. John Lennon z nesmrtelných The Beatles, nositel Nobelovy ceny za literaturu Robert Zimmerman alias Bob Dylan, z mladších interpretů např. James Blunt a další světové legendy. Kytary uvedených hudebních velikánů nesly samozřejmě značku Gibson a konkrétně právě model J45 je jasnou předlohou pro Sigma Guitars JM-SG45. Možná teď někoho napadne, že značka kytar, která je levnější verzí Gibsonu již existuje, jmenuje se Epiphone a Sigma Guitars by se měla držet svého guru, tedy C.F.Martin. To by byl sice názor celkem relevantní, nicméně existence SG série, která mimochodem spatřila světlo světa již v 80. letech minulého století a nabízela takové ikonické modely jako Dove, nebo Hummingbird, je podle mého názoru spíše z kategorie záslužných činů, které přiblíží díky rozumné cenové hladině nástroje tohoto typu širšímu publiku. Nakonec věc se má tak, že ty podstatné konstrukční prvky kytar daly světu právě nejstarší značky, jako C.F.Martin (est. 1833), Gibson (est. 1894), Fender (est.1946) a další, takže celý současný existující svět vyrábí vlastně podle nich. Rozhodně už nelze říct, že ten kdo dá na kytaru žebra do X kopíruje Martin, kdo dá do krku nastavovací výztuhu, kopíruje Gibson apod., tyhle konstrukční principy se staly obecnými a můžeme za to jejich vynálezcům aspoň virtuálně poděkovat. Patentované jsou jen některé části (tvar hlavice, znak, logo apod.), nikoli celé modely, takže s tímto vědomím může bez dalších problémů vzniknout pěkný nástroj jako pocta bývalému, nebo existujícímu modelu věhlasné značky.
Rád bych teď v krátkosti zmínil pár informací a dat o modelu Gibson J45. Číslo 45 v typovém označení nevzniklo náhodou, ale byla to cena v dolarech, za kterou se tento ikonický model akustické kytary v roce 1942, kdy byl uveden na trh, nabízel. Bylo to přímo uprostřed 2. Světové války a ani nový model kytary to neměl lehké, většina dělníků byla odvedena, nebo musela pracovat na projektech pro armádu, smrkové dřevo se přednostně používalo na konstrukce letadel a není tak bez zajímavosti, že právě v této nelehké době vznikl i charakteristický „sunburst“ nástroje. Vedly k tomu čistě praktické důvody a to zakrytí optických nedostatků dřeva nižší jakosti, které bylo pro výrobu k dispozici. Přední deska se běžně sesazovala ze čtyř kusů. Přesto se jednalo o moderní nástroj s X žebrováním (X bracing), nastavovací výztuhou v krku (nedostatek železa způsobil, že spatřila světlo světa i série s javorovým krkem bez této výztuhy) a oválným profilem krku, místo původního „vintage“ zaobleného trojúhelníku. Měl i sourozence s přední deskou krytou pouze bezbarvým lakem (Natural) pod označením J50, ale o tento model byl mezi zákazníky a muzikanty výrazně nižší zájem, než o klasiku J45 v provedení Sunburst (výjimečně i Cherry Sunburst). Píše se již rok 2017 a to znamená, že tomuto modelu bude neuvěřitelných 75 let, takže nezbývá než upřímně pogratulovat k tomuto unikátnímu jubileu a poděkovat za všechny šťastlivce, kterým kdy tato krásná kytara říkala pane.
Jak již bylo zmíněno, Gibson J45 se vyrábí v několika provedeních dodnes, ale cena je již poněkud vyšší. Za základní model Standard zaplatí zákazník 2,4 tis. USD, model Vintage, z kterého právě Sigma čerpá, stojí cca 4 tis. USD.
Měl jsem možnost si originál Gibson J45 Vintage vyzkoušet (a také další jeho klony, jako J15, J29 a J35) a musím uznat, že je to skvělá kytara. První co Vás u tohoto celomasivního, ryze akustického nástroje zaujme je jeho nízká hmotnost, pouhých 1 700 g. K tomu přispívá celková lightweight konstrukce, jednoduché a lehké „vintage“ mechaniky i tenká vrstva nitrocelulózového laku na celém povrchu nástroje. Co však zaujme ještě více, je zvuk nástroje. Výšky jsou čisté s neobvyklým cinkavým dozvukem, středy silné a konkrétní a basy krásné, teplé a medové. Kytara má velké charisma a když si ji vezmete do ruky, okamžitě se dostaví pocit, jako byste se stali součástí toho nepřeberného množství muzikantů několika generací, kterým J45 sloužila a dělala radost. Legenda zkrátka žije a dýchá a to nejen mezi aktivními muzikanty. Dočetl jsem se, že při nějaké státní návštěvě ve Francii v roce 2009 dokonce přivezla tuto kytaru Michelle Obama manželce tehdejšího prezidenta Sarkozyho Carle Bruni, původním povoláním modelce a zpěvačce, jako netradiční dárek. A mimochodem kytara má i přezdívku – říká se jí Workhorse neboli tahoun.
Ale teď už konečně zase zpátky k Sigmě a k otázce, jak dalece (a jestli vůbec) se podařilo do nového nástroje, který se Gibsonem silně inspiruje, vdechnout něco z původní legendy. Vzhledem k tomu, že jsem měl možnost porovnat oba nástroje, mohu zodpovědně prohlásit, že se to povedlo velmi dobře. Sigma se samozřejmě od originálu v drobnostech liší. Má z pochopitelných důvodů jiný tvar hlavy, „vintage“ mechaniky mají dokonce umělý „vintage“ povrch (to bych si klidně odpustil), pickguard je sice tvarově stejný, ale z běžného tenkého plastu, kobylka je jednoduchá obdélníková, kdežto všechny současné modely J45 mají pro Gibson charakteristickou „belly up“, tedy obrácenou kobylku. Obdélníkové provedení kobylky, které Sigma zvolila, se však v minulosti u J45 též používalo, takže výrobce se tady nedopouští žádné historické nepřesnosti. Rozteč strun E1 a E6 na sedlovém pražci je u Gibsona 55 mm, Sigma má 57,5 mm, což je pohodlnější pro prstovou hru. Asi nejdůležitější je skutečnost, že byla zachována lightweight koncepce a spolu s použitými materiály se povedlo dosáhnout velmi dobrého výsledku i po zvukové stránce, kdy zvuk se od originálu liší trochu výrazněji asi jen v přenosu basů, které polomasivní konstrukce přece jen nedokáže tak skvěle vyzářit (týká se hlavně struny E6 v polohách kolem tónu G, kde se tóny trochu dusí a mají kratší dozvuk) a chybí troška té barevnosti, která je pro Gibson charakteristická. Obě kytary měly navíc různé struny, takže srovnání nemohlo být zcela přesné, ale pokud bych se měl pouštět do nějakého procentního vyjádření, řekl bych, že Sigma dosahuje 80% úrovně originálu po stránce zvukové a po stránce řemeslného zpracování a povrchové úpravy je plně srovnatelná. Dokonce jsem na originálu Gibson J45 objevil oproti Sigmě jeden nedostatek a to příliš velký úhel zabroušení konců pražců (je to dokonce prezentováno jako vylepšení od modelového roku 2016), který spolu s umístěním strun E1 a E6 poměrně blízko okraje hmatníku začal nebezpečně hrozit možností sklouzávání strun. Co se týká hmotnosti, Sigma je v elektroakustickém provedení logicky těžší, ale hmotnost 1 880 g (kompletní EQ představuje necelých 100 g) považuji za výborný výsledek s ohledem na zadaný úkol vytvořit důstojnou vzpomínku na J45.
Na rozdíl od originálu má každá kytarová mechanika samostatné šasi a trny na navíjení strun nejsou v jedné ose, kolíčky jsou z umělé slonoviny (Ivory) a mechanické díly mají patinu, jakoby ležely deset let někde ve skladu v regálu. Mechaniky by snad měly být značky Grover, tento nápis na nich sice nenajdete, ale fungují dobře.
Krk Sigmy je nepatrně širší proti originálu (43,8 mm) a na nultém pražci má 44,5 mm. Hmatník je palisandrový, profil krku se drží originálu a je oválný a lehce zploštělý. Zásadní změnou je ovládání táhla nastavení krku, které Gibson skrývá pod plastovým krytem (Truss Rod Cover) charakteristického zvonečkového tvaru na hlavici nástroje, kdežto Sigma ovládá nastavení průhybu krku dnes již běžnějším a pohodlnějším způsobem skrze rezonanční otvor. Instalace pražců je provedena velmi dobře a krk je dokonale rovný, jen zakončení pražců je trochu odbyté a s tím se už u Sigmy musí počítat, i když v rámci globální spravedlnosti musím poznamenat, že 5x dražší Gibson na tom byl díky špatnému úhlu zabroušení konců pražců ještě hůř. Patku krku má Sigma zašpičatělou, kdežto originál plochou, spodek krku kryje u Gibsona lesklý lak, Sigma má použitý hedvábný polomat.
Tělo kytary má zajímavý tvar s kulatými rameny a plochým spodkem, barevné provedení včetně povrchové úpravy je od originálu téměř k nerozeznání. Důvod „Sunburstu“ na přední desce a málo transparentního laku na lubech a zadní desce jsem již zmínil. Struktura dřeva kromě spodní části přední desky je vidět jen pod přímým světlem až si říkám, že je to skoro škoda schovávat pěkné mahagonové dřevo pod lak, ale pak by to nebyla J45. Na bílých lištách je nažloutlý „vintage“ lak a jeho vrstva se zdá být docela tenká, rozhodně to nevypadá jako v mnoha jiných případech, kdy je kytara zalitá v polyuretanové slupce silné mnoho desetin mm. Přední deska je poměrně hodně klenutá, pod kobylkou dosahuje klenutí až 7 mm. Čistý a řemeslně pěkně provedený vnitřek kytary ukrývá ozvučovací systém Fishman Sonitone Plus, jehož předzesilovač je vlepený do kytary těsně pod rezonančním otvorem, což je velmi šetrné řešení. I pouzdro na 9 V baterii je uchyceno pomocí suchého zipu na předním špalku a tak když nebudu počítat 3 mm otvor v kobylce pod sedlovým pražcem pro umístění piezoelektrického snímače, jediným nutným invazivním zásahem do nástroje v souvislosti s jeho ozvučením je vyvrtání 12 mm otvoru v zadním špalku pro umístění konektoru pro 6,3 mm Jack (Endpin). Tento konektor slouží zároveň k uchycení nástrojového popruhu pro hru vestoje. Jedinými ovládacími prvky dostupnými skrz rezonanční otvor jsou hlasitost a tónová clona. Ozvučovací systém na běžné použití jistě stačí a reprodukuje celkem věrně zvuk kytary, který slyšíme při akustické hře bez zapojení do zesilovače, není zbytečně perkusivní, je hodně akustický a umravněný. Přesto si myslím, že by si kytara zasloužila díky svému zajímavému zvuku lepší ozvučení než je instalovaný Fishman Sonitone, který se dá u nás pořídit cca od 1 300 Kč. Trpělivé experimentování se zvukem by lepší výsledek přineslo skoro určitě. Některé varianty originální J45 jsou ozvučeny tradičním a spolehlivým systémem L.R. Baggs VTC, který je cca 3,5x dražší než Fishman a koresponduje tak s celkovou cenou kytary.
Takže můj závěr zní, že kdo nechce, nebo nemůže vydat několik desítek tisíc za Gibson, koupí SG45 rozhodně neprohloupí. Ani Sigma JM-SG45 sice není úplně nejlevnější záležitost, stojí bez desetikoruny 17 000 Kč, ale za ty peníze získáte kvalitní elektroakustickou kytaru s duchem historie, nástroj s velmi dobrým zvukem a skvělou hratelností, který okamžitě padne do ruky a nenechá nikoho na pochybách, že právě tohle je ta pravá srdeční volba. Pro toho, pro koho je i tato cena mimo rozpočet, nabízí Sigma v rámci SG série i úspornou variantu, která sice má jen běžné mechaniky, ještě levnější elektroniku, černé netransparentní provedení lubů a zadní desky, ale je za to výrazně (cca o 40%) levnější. Přeji hodně zdaru při výběru.
