Tak... já i přes svůj relativně nízký věk poslouchám alba od začátku do konce a navzdory tomu, že se zdá, že na foru 'nikdo neposlouchá mainstream' - já bych řekl, že budu ten případ.
Co mě tedy zaujalo (v podstatě pouze a jen mainstream, nic moc jiného neposlouchám)...
Pro mně desky roku (u některých už jen z principu):
Amy MacDonald - Under Stars - Amy je moje 'tajná' láska...
Výborné album s kytarovým popem, žádná skladba není špatná, zvuk a produkce obstojné, zpěv a texty jako vždy úžasné. I přes to, že jsem oddaným příznivcem, musím říct, že Amy je spolu s Brianem Fallonem pro mně největším písničkářským talentem své generace mezi těmi, kdo nakukují do mainstreamu. Už je to jinde, než první deska před deseti lety, další příklon k popu, ale dozrát k takovému popovému písničkářství, no, klobouk dolů. Nejlepší skladby k poslechu - jak jsem řekl, album nemá slabé místo, jasná pecka je klipová Automatic, parádní stadionový pop rock je The Contender, z intimnějšího písničkářství pak třeba Prepare To Fall. Já osobně mám pak nejradši písničku Leap Of Faith.
Foo Fighers - Concrete And Gold - další deska, kterou přijímám jako skalní fanoušek. Byla přijata rozporuplně i mezi fanoušky, natož mezi kritiky. Je to podobný případ jako deset let stará deska Echoes, Silence, Patience And Grace. Produkce je propracovaná, popová, pro kapelu opravdu nezvyklá, skladby jsou ale přitom typicky Foo Fightersovské. Není to tudíž na první poslech,ale po několika posleších mě to hodně baví, asi jako každé album Foos. Není to jejich nejlepší deska, to rozhodně ne, ale zklamaný opravdu nejsem. Syrovější zvuk by občas prospěl, ale zase nejde točit pořád dokola to samé. Doporučit lze všechny singly, pro zájemce pak celé album - deska je vyrovnaná natolik, že z ní nic moc nevyčnívá. Moje oblíbená písnička je druhý singl The Sky Is A Neighbourhood.
J.A.R. - Eskalace dobra - tohle je naprostá bomba z české scény! Nemá nejmenší chybičku, to je ukázka toho, jak se to má dělat. Nemá smysl to chválit, prostě je to naprosto úžasné dílo. K poslechu doporučím Ještě se připlazíš a Sentimentu záchvat, ale obecně celou desku ideálně. Je to funkový balzám na uši.
John Mayer - The Search for Everything - výborný zvuk, produkce dotažená k dokonalosti, muzikantské výkony na úrovni a přiměřeně kvalitní skladby, dobré album, není tam nic špatně, i když úplná bomba, kterou bych poslouchal pořád, to zase není.
Incubus - 8 - většinou jsem ze všech stran slyšel, že to je debakl, podle mně to zase taková hrůza není, byly tam i poslouchatelné věci, pustil jsem si to opakovaně a tak polovina alba byla slušná. Celkově žádná sláva, ale na úplné odsouzení to není.
Deep Purple - Infinite - prostě nová deska Deep Purple, není tam nic, co by mě hlouběji zaujalo, po bok zlatého fondu repertoáru kapely se to samozřejmě nezařadí, ale i tak mi je ten přístup, kdy stále dělají nové písničky, velice imponuje. Takže celkově přes jistou nevýraznost +.
Cranberries - Something Else - nejsem fanouškem téhle kapely, a tohle album mě v tom přesvědčilo. Dreams a pár dalších skladeb je dobrých, ale akustické aranže jsou zde k uzoufání nudné a poslouchat to celých 50 minut je na umření nudou.
Linkin Park - One More Light - kritika byla zděšena, fanoušci též, já žádným skalním přívržencem nejsem, tak jsem to poslouchal na rozdíl od Amy a Foos nezaujatě a dávám většinovým názorům za pravdu, je to prostě špatné album. Živá verze vydaná na konci roku je lepší, ale i tak slabota. Není důvod si to pouštět opakovaně.
Alt-J - Relaxer - na takovouhle muziku obecně moc nejsem, ale album mě příjemně překvapilo, kolekce skladeb je vyrovnaná, produkce příjemně poslouchatelná, celkově to má atmosféru a album je dlouhé tak akorát. Palec nahoru.
Roger Waters - Is This the Life We Really Want? - poslechl jsem si to spíš tak nějak z principu, abych věděl, co teď dělá člen Pink Floyd. Ale nebaví mě to. Gilmourovy sólovky, byť k nim mám též výhrady, to u mně v souboji s Watersovou deskou vyhrávají na celé čáře.
Chuck Berry - Chuck - tohle mě baví velice. Není to bezchybné, ale třiadevadesátiletý děda se svou poslední deskou na rozloučenou mnohým mladším ukázal, jak se to má dělat. Je to starý rokenrol, nijak objevný, ale přitom se soudobým zvukem, tedy zvukem, který nepůsobí zastarale. Jako správná rokenrolová deska je to krátké, má to spád. Občas jsou tam mírně hlušší místa, ale to je detail. Celkově moc pěkné album. Doporučuji Big Boys, tam hostuje Tom Morello.
Rancid - Trouble Maker - punk neposlouchám, tohle je v podstatě výjimka, neboť miluji Ramones a tuhle kapelu beru za jakési jejich následníky. K albu nemám výhrady, i když to není na nějaký fajnšmekrovský poslech. Když je nálada, v uších to při nějaké činnosti propluje dobře.
The Beach Boys - 1967 - Sunshine Tomorrow - kompilace jak má být. Mapuje ten rok v podání kapely snad úplně bezvýjimečně. Samozřejmě, pro někoho, koho to vůbec nezajímá, to asi nebude...
Alice Cooper -
Paranormal - překvapivě dobrá deska s hvězdnými hosty (Roger Glover, Larry Mullen Jr., Billy Gibbons), opět, nic světoborného, ale na poměry rockových dinosaurů 70. let výborný počin.
Steven Wilson - To the Bone - úchvatná produkce, úchvatný zvuk, skladby dobré. Muzikantsky výborné. Možná tomu trochu něco chybí, ale nevím co. Nevím, kam si to zařadit.
Queens of the Stone Age - Villains - výborná deska. Baví mě to po všech stránkách, není co vytknout. Je to příjemně obyčejná, ale o to kvalitnější deska špičkové rockové kapely současnosti. Jednotlivé skladby vypichovat nebudu, kolekce je vyrovnaná a nic z ní nevyčnívá.
Prophets Of Rage - Prophets Of Rage - taktéž výborná deska, nijak převratná, pro spoustu lidí je to vlastně zklamání, že to nepřineslo nic moc nečekaného, ale já ani překvapení neočekával, takže nejsem zklamán a užívám si novou desku Toma Morella s rytmikou RATM a hvězdnými rappery. To mi stačí ke štěstí.
Liam Gallagher - As You Were - hezky zazpívané, písničky ujdou, produkce taky, ale bomba jako Oasis to prostě není. Na to, co se od toho čekalo, to zas takové není. Ale kdyby se od toho nic nečekalo, tak by to třeba bylo vychvalované album, co my víme...
[/b]Weezer - Pacific Daydream
- velká nuda, tohle mě fakt nebavilo... zklamání.
Bob Seger - I Knew You When - velice dobré oldschoolové (ale ne zastaralé!) album starého rockového barda. Poslouchám to opakovaně a rád. Nejradši mám song The Highway. Oba palce nahoru!
Noel Gallagher's High Flying Birds - Who Built the Moon? - celkem šílenost, trochu vztyčený prostředníček hudebnímu byznysu, ale tím víc se mi to líbí. Určitě to ve mně zanechalo daleko větší dojem, než Liamova nová deska. Se vším všudy mě to baví, jednotlivé složky alba možná nejsou tak dobré samy o sobě, ale celek je fantastický. A pilotní singl Holy Mountain je jedna z nejlepších skladeb roku. Škoda, že jsem prováhal nákup vstupenky na pražský koncert... protože tohle mně prostě baví.
U2 - Songs Of Experience - někdo tu zmiňoval, že U2 též vydali desku a nikdo je nezmiňuje, tak je zmíním já. Je to nuda, pár songů ujde, ale celkově slabota. S bonusy je to neúnosně dlouhé album.
...
A co v ČR?
Mňága a Žďorp - Třínohý pes - hezká deska s dobrým zvukem, krátká, dobře odsýpá, přešlapy tam nejsou. Častější střídání rolí obou kytaristů, angažmá nového bubeníka a zpěvačky Muchy kapele hodně prospělo, tlačí to, šlape to. Doporučuji singl Znali se sotva hodinu.
Vypsaná fiXa - Tady to někde je - lidé většinou kritizovali, že tam nejsou hity, ale já musím ocenit důstojné zestárnutí. Album má úroveň i odpovídající atmosféru, což cením víc než radiové singly. bohužel cílovka téhle kapely to asi neocení.
Anna K - Světlo - dobrá deska, kterou každému můžu jenom doporučit. Přiměřeně dlouhé, dobře znějící album s kvalitními skladbami.
Zrní - Jiskřící - úroveň to jistě má, ale mně to prostě vůbec nebaví. Asi nebudu cílovka. Hlava mi to nebere.
Chinaski - Není nám do pláče - jestli tohle je podle Malátného vrchol tvorby, tak mně do pláče je. Není to vyloženě debakl, ale silně podprůměrné album to je. Světová produkce obsahovou vyprázdněnost nezakryje.
Michal Hrůza - Sám se sebou - hudebně starý dobrý Hrůza, můj oblíbenec, jeden z našich top hitmakerů. Album má též dobrý zvuk. Bohužel textově to je tentokrát dost nepovedené. Písničky jako takové nejsou špatné, ale texty v čele s filmovou Sázavou to shazují hodně hluboko.
Tichá dohoda - Hlasitá revoluce - na prvních pár poslechů jsem byl silně rozladěn až zklamán. Když už jsem chtěl album zklamaně odložit, přišel obrat a nakonec mě docela dost baví. Nebylo to na jeden poslech, spíš tak na 10.
Hentai Corporation - Intracellular Pets - Hentai Corporation tradičně nezklamali, těšil jsem se a dostal jsem, co jsem chtěl. Posun od první desky je znát, ale podle mně je to vývoj jednoznačně k lepšímu.
Honza Křížek - Honza Křížek - hudebně, produkčně, aranzéřsky paráda, všechny nástroje velmi dobře nahrál sám autor, všechna čest, moc se mi to líbí. Textově to místy už taková paráda není, ale nevadí, baví mě to stejně. Asi i víc, nežli popové desky Walk Choc Ice.
Slyšel jsem ještě pár desek, ale ty už si snad ani nepamatuju (Bush, Papa Roach...).
. Upřímně, The Congregation mě bavilo trochu více, ale posun k ještě k písničkovější formě velice potěšil, a na albu je mnoho skladeb, které považuji za ty nejsilnější v jejich repertoáru (From The Flame či Stuck, ideálně albovou prodlouženou verzi)