Zdravím. Popořádku:
1) předpokládám, že zařazení do sekce elektrických kytar vzniklo nedopatřením, přesouván do "hraní na kytaru", nejde-li primárně o výběr nástroje, anóbrž o samotné hraní.
2) dotaz: "Mohl bych to zvládnout?" je ze stejné kategorie, jako "Uvezu to, pane Lorenc?" Jak to máme vědět, vždyť o tobě a tvých schopnostech nic nevíme.
3) vzhledem k tomu, že se takto ptáš, patříš patrně k lidem, kteří se sami neumí rozhoupat a potřebují nakopnout. Pak tedy rada nebo spíš nakopnutí ode mne: jdi do toho! Každý nástroj stojí za to vyzkoušení. Sám mám doma akustiky, elektriky, basy, ukulele a mandolínu jednoduše proto, že mě rozmanitost baví. Většinou postupuji tak, že si daný nástroj, který mám v hledáčku, koupím, a až pak řeším, jestli se na to naučím. Výhoda strunných nástrojů je, že ty základy už umíš z jiného nástroje z této skupiny, u nového už jde jen o to, zvyknout si na jiné parametry (počet strun, menzura, apod.).
4) rozdíly oproti šestistrunné kytaře budou evidentně v tom, že jsou struny více nahuštěné u sebe, což vytváří při hraní jinou reakci v levé i pravé ruce, než u šestky. U šestky cítím v levačce jednotlivé struny, takže polohu ruky "cítím" aniž bych se na ni díval, u dvanáctky to neumím, cítím "moc" strun. Ale dvanáctku nevlastním, necvičím na ni, jen ji mám občas v rukou. V pračce to platí podobně, málo místa na prsty pro vybrnkávání. Takže já na dvanáctku raději hrají spíše trsátkem. Ze začátku je to hodně nezvyk, ale to se dá vše časem vyřešit cvičením, jako u všeho. Ale nejsem specialista, spíš od všeho trochu, takže mé postřehy ber s rezervou.