Já si dovolím nesouhlasit s Himselfem (nezlob se). Odstraňování špatných návyků z techniky hraní je strašlivě těžké. Pokud „špatné návyky“ jsou součástí vyjádření ve vlastní tvorbě, ok, můžou být neobvyklým až novým prvkem v interpretaci, ale spíše nejsou. Ale naprosto chápu, co tím Himself myslí. Jen nesouhlasím.
Pánové nahoře napsali více méně tu správnější cestu.
Hned první věc, kterou jsi vyhodnotil a udělal správně, je dohled učitele.
Správně je i to, že se učíš hudební teorii současně s hraním. Doučovat se ji později je sice možné, ale mnohem obtížnější a …zkrátka vopruz. Znát a umět číst noty a ostatní ingredience zápisu hudby je „další světový jazyk“ a krom toho, že budeš schopen podle not zahrát, budeš moci číst hudbu tak, jako lidé čtou knihy. Život bude rozhodně zajímavější a v tomto ohledu je dostatečně dlouhý na to, aby sis nakonec vyzkoušel i vlastní kompozici.
Nehledej zkratky v učení… pokud chceš skutečně umět, pokusy o zkratku tě vždy velkým obloukem přivedou zpět na místo, ze kterého jsi na tu zkratku vstupoval.
Nebudu se tedy dál rozepisovat o tom, jak správně postupovat při cvičení, či jakým způsobem cvičit. To popsali pánové nahoře a správně ( i Himselfova cesta může vést k dosažení určitých cílů, ale já s ní nesouhlasím
– ještě jednou promiň)
Zkusím ti dát v několika bodech jen pár rad, které se týkají tzv. podpůrných procesů
Stanov si naprosto přesně konkrétní dobu a čas na hraní/cvičení. Konkrétní hodinu, kdy začneš cvičit a konkrétní hodinu, kdy cvičit přestaneš. Je to způsob, jak učinit hudbu součástí života, ale zároveň stanovení si pevných pravidel (protože hudba je - stejně jako jakákoliv činnost vyžadující edukaci - sestava jasných pravidel).
Během této stanovené doby dodržuj absolutní elektronický klid – ztlum telefon, vypni počítač… prostě se naprosto odpoj od on-line světa. Skuteční přátelé tě v tomhle podpoří, stejně tak rodina bude vědět, kdy nechceš být vyrušován.
Navštěvuj lokální koncerty – poznáš místní hudební komunitu a budeš vědět, jak doopravdy znějí hudební nástroje a hudba všeobecně.
Pokud se při cvičení začneš vztekat, jdi si udělat třeba čaj nebo kafe nebo si dej tabulku čokolády, rozhodně neprokrastinuj v on-line světě. Stačí pět, deset minut přestávky a zlost přejde a zjistíš, že během tohoto odpočinku jsi se vnitřně urovnal a těžká místa, která jsi před deseti minutami nezahrál, už zahrát lze.
Poučky na YouTube mohou být přínosné, ale zpravidla to tak není. Jsou to „zkratky“. Zkratky nehledej, je to iracionální.
Pokud při cvičení narazíš na něco, čemu nerozumíš (třeba značka v notovém zápisu apod), udělej si poznámku a komunikuj při dalším setkání s učitelem.
Pokud ti cokoliv není jasné, zapiš si a pak konzultuj s učitelem. Pokud ti výklad od učitele přesto nebude jasnej, zcela bez skrupulí se přiznej, že tomu nerozumíš a že to potřebuješ vysvětlit jiným způsobem. Dobrý učit tuto upřímnost uvítá. Nehledej na internetu. Budeš jenom zmatenej.
Vydrž první tři roky, pak je velká pravděpodobnost, že s nástrojem „srosteš“ a bude ti přinášet více radosti, než strastí. Ale mysli na to, že hudebními strastmi budeš procházet celý hudební život.
Držím ti palce!
.
– ještě jednou promiň)