Hudební fórum

Ahoj. Zalibila se mi skladba One Last Breath od Creed a uz mesic se ji zkousim naucit.

Cvicim kolem hodinky denne a doposud jsem nad tim stravil asi 40h. Sice to "nejak" zahraju, ale k originalu mam daleko, coz je pro me zklamani. Nemyslel jsem, ze to bude tak obtizne

Myslite, ze 1h denne je malo? Kdybych docasne vynechal jina cviceni, mohl bych tomu dat i 3h denne, s rizikem, ze mi z toho hrabne a taky bych pozapominal vsechno ostatni

Udajne ale nekteri cvici jednu skladbu stale dokola desitky i stovky hodin, tak nevim

Asi to bude individuální, ale já to raději střídám. A mám několik věcí, které jsem vzdal. A třeba nedávno jsem jednu pokořil ve smyslu, že už vím, co tam je, ale technicky v tempu to taky moc nedávám. Skoro bych řekl, že celkově přínosnější je pochopit víc věcí, než nadrtit jednu.

Správně by hraní skladby mělo být produktem. Základem je naučení se technik, které ve skladbě používáš.
Zaměř se na místa. která ti nejdou a zjisti, jakou techniku v těch místech potřebuješ ovládat. Na danou techniku si potom nadrť nějaká cvičení, v pomalém a pak i v rychlejším tempu, ať to mozek pochopí a ruce vytvoří svalovou paměť. Aplikování ve skladbě už by pak neměl být velký problém.
Učit se opačně, tedy techniku na písničce, má velká úskalí, protože nikdy tu techniku nepoužíváš v těžších podmínkách (rychlejší tempo) a tak ji vlastě umíš/neumíš.

rexer píše: 12.02.2023 23:05 Cvicim kolem hodinky denne a doposud jsem nad tim stravil asi 40h. Sice to "nejak" zahraju, ale k originalu mam daleko, coz je pro me zklamani. Nemyslel jsem, ze to bude tak obtizne
Myslite, ze 1h denne je malo? Kdybych docasne vynechal jina cviceni, mohl bych tomu dat i 3h denne, s rizikem, ze mi z toho hrabne a taky bych pozapominal vsechno ostatni
Udajne ale nekteri cvici jednu skladbu stale dokola desitky i stovky hodin, tak nevim

Každá nová skladba je obtížná, protože je nová. Motivační může být v tom, že pokud ti přijde těžká, tak až se jí naučíš a stane se lehkou, podobně lehké skladby se budeš učit pár hodin...
Dočasně nevynechávej žádná dosavadní cvičení, jinak ti z toho hrábne
Mám jednu skladbu, kterou cvičím celý hudební život... každý den kousek... a pořád je co zlepšovat. U hudby totiž nepočítej s tím, že by kdy bylo hotovo... možná až se budeš popelit v urně

Diky za nazory. Asi by byla fakt blbost soustredit se na jedinou pisnicku a vse ostatni zanedbavat. Ani by to zrejme neprineslo ocekavane vysledky, spis dalsi frustraci

Uceni se celych songu je moje slaba stranka, vzdycky jen intro, riff ap. Tak jsem to chtel zlomit a necekal jsem, ze song nedam ani za 40h. Pritom ze zacatku byl progres celkem ok. Pak ale prisla faze "plato" a hodiny bezvysledneho cviceni. Porad tam delam nejake chyby.

Já jsem nikdy neměl morálku na cvičení čisté techniky, pidlikat stupnice, intervaly, obraty akordů, sekvence atd. Vždycky jsem se učil konkrétní skladbu. To je sice z učitelského pohledu špatná metoda, pro určité povahy ale z pohledu motivace ta jediná možná.

Svjatoslav Richter, The Enigma: I've never played scales...

Nevím, která část té skladby ti dělá největší problém, ale tak na první poslech by mi asi dělal problém ten "trylek" hned ve třetí vteřině skladby.
Abych řekl pravdu, tak při prvním poslechu té skladby mi to přišlo jako chyba. Jako něco, co se kytaristovi technicky nepovedlo. Osobně bych to vynechal nebo zahrál jinak, protože, když to budeš hrát někde naživo, KAŽDÉMU posluchači to bude znít jako tvoje chyba. Možná se v celém sále najde jeden znalec-fanoušek-purista této konkrétní kapely, který ocení, že ses o to aspoň pokusil ( i když se ti to nepovedlo, protože na ten zbožňovaný originál nikdy nedosáhneš ) Ale všichni ostatní si řeknou, že jsi udělal chybu v intru, které hraješ sám.
Určitě se tu najdou názory, že nelze vynechávat ty důležité detaily, které dělají skladbu skladbou a já s tím souhlasím. Ale v tomto konkrétním případě bych to vynechal.
Jinak podobné věci cvičím tak, že začnu pomalu s metronomem a postupně zvedám BPM. Klidně jenom o 2 BPM za den. (i v rámci jednoho cvičení začnu pomaleji a po každém opakování něco přidám)

Zminovany "trylek" me taky zaujal, dokonce me prinutil se dovzdelat a je to tzv, Grace Note Nicmene vetsi problem mi nedela, spis tak nejak celkove nehraji ciste a delam chyby. Uceni se celych pisnicek je moje slaba stranka, ale vzdycky jsem se chlacholil, ze kdybych chtel, tak to prece dam...

S metronomem si moc nerozumim. Pokud jde treba o stupnice, tak ok, ale kdyz uz se tam zapletou ruzne delky not, priklepy, odtrhy, slidy ap., vetsinou se v tom tukani rychle ztratim. Radeji cvicim soubezne s pisnickou, kterou si pripadne zpomalim podle potreby.

Kazdopadne jsem na netu zjistil, ze tech odcvicenych 40h neni nic moc. Typek mi napsal, ze treba i jeden takt, ktery mu moc nejde, cvici hodiny dokola. Tisice opakovani. Cumi na film a hraje si do blba tech par not Ja zil v tom, ze kdyz neco zahraju 5x za sebou v tempu a bez chyby, uz to mam naucene. Evidentne to nestaci Nedostanu to takhle do svalove pameti

Kdybych chtěl, tak to dám je jeden z mých problémů

40 hodin je opravdu malo.
Kdyz mi nejde prelezt bez ztraty kyticky pres nejaky takty, tak si dam malou prestavku, neco sladkeho sezeru, vypiju kafe... a kupodivu se pres tezke pasaze prenesu po takove prestavce mnohem snaz. Patri to mezi cvicebni ritualy.

Mám zkušenost, že poté, co se to člověk naučí v detailu, si musím doma skladbu sám celou zahrát stokrát, než s tím vylezu před lidi. A přesto jsou takty, které se po kouskách učím roky a pořád to není úplně ono.

rexer píše: 23.02.2023 22:36 Radeji cvicim soubezne s pisnickou, kterou si pripadne zpomalim podle potreby.

Na tohle používám aplikaci Music Speed Changer na mobilu. Umí vybrat nějakou pasáž písničky a hrát pořád dokola jenom ji, se změnou tempa nebo i transpozicí.

U mě na tu čistotu hraní zabírá jenom cvičení pomalu. Trvalo mi dlouho, než jsem na to přišel. Naučil jsem se jenom "jaké jsou tam tóny" hned jsem přidával na rychlosti. Měl jsem radost, jak už tu písničku umím a chyby jsem neřešil. Když jsem pak chtěl ty chyby odstranit tak už to v té rychlosti nešlo nebo jenom hodně těžko.

mám to stejně - náročné pasáže nacvičuju v až komicky pomalém tempu - klidně polovina nebo méně origo bpm. Když si perfektně zažiju prstoklad a rytmicku a frázování, můžu zrychlovat. A mě naopak pomáhá si věci nejprve napočítat a rytmicky si je "uvědomit a ujasnit" a pak jsem schopen to hrát s písničkou - nejprve to ale musím být schopen sám zahrát do metronomu...ale u mě je to vztaženo na lehký songy (pro ostatní dobrý kytaristy:-)). Občas mi dá pod nohy i jednoduchá figura, jednoduchej riff, kterej sice nějak zahraju, ale cejtím, že je to takový kostrbatý...
Když si pamatuju dávný doby, kdy sme se v kapele přeli, jestli se pauzy hrajou pocitově nebo se maj počítat - samozřejmě že pocitově jsme se nebyli schopný sejít ani u sóla v Easy like sunday morning:-)

Pomalu, ještě pomaleji, s metronomem a uvolněně.

Ideálně tak, jak píše Hendrek, ale přiznávám, že tak jako Matěj to sám nedělám... :/ Kdybych to dělal, hrál bych mnohem líp (než já, ne než Matěj ).

Profící, minimálně klavíristi, pokud vím, naopak trénují hodně skladeb a každé věnují poměrně krátký časový úsek, třeba do 20 30 minut a pak jdou na další. To je ale hlavně prostředek k získání širokého repertoáru, nicméně je to zřejmě efektivní. Údajně těch druhých (třetích, desátých) dvacet minut má u dané skladby mnohem menší benefit než těch prvních. Ale dělají to každý den a těch věcí mají třeba 15...

Tak, jak píše Hendrek, jsem to dělal, když jsem jako kluk chodil do hudebky na kytaru. Výsledek byl, že po sedmi letech cvičení technik (a vyhrávání soutěží) jsem kytaru hodil do kouta a dva roky jsem se na ni nemohl ani podívat.
Pokud nechceš být hráčem první kategorie a živit se tím, tak je lepší cvičit tak, aby to člověka bavilo. Samozřejmě je třeba mezi těmito dvěma přístupy najít kompromis, který má každý někde jinde.