Hudební fórum

Otvírám tak trochu filozofické téma, ale myslím, že nejsme jediní, kteří toto řeší...
Ve dvaceti jsme do toho mlátili, ve třiceti začali hrát, ve čtyřiceti přišel i nějaký úspěch a hrálo se, pak rodiny, pauza, ale ti skalní zjistili že bez hudby to nejde.
Takže je nám 50-60, něco umíme, nikam se nehoníme, nic si nepotřebujeme dokazovat a vyvstává otázka co vlastně hrát a pro koho.
Mladé absolutně geronti nezajímají, dechovky zatím fakt ne a co dál?
Máme repertoár vlastních věcí, prošlý sítem času, pořád se najdou lidi co přijdou, že to bylo fajn, dobré texty, atd... ale jinak se vlastně nechytáme.

Tak by mě zajímalo, jak to děláte, jak hledáte tu vaši cílovou skupinu - co a kde hrát? Pokecá někdo na toto téma, podělí se o vlastní zkušenosti?
Děkuji
Za DarkSide Dušan
www.darksiderock.cz

Tahle rovnice řešení nemá. Hudby je moc, lidí chodících na koncerty málo. Prosadí se jen to nejlepší - musí to být dobré, aktuální, musí to dobře vypadat a taky se to musí mohutně a dobře propagovat. To geronti nemůžou z principu zvládnout, pokud už nejsou pořádně proslavení.
Myslím si, že jediné řešení je najít si zalíbení v tom procesu - scházení se na zkoušky, mudrování o muzice, občas něco nahrát... takhle to mám já.

vasekh píše: 16.03.2026 9:23 Tahle rovnice řešení nemá. Hudby je moc, lidí chodících na koncerty málo. Prosadí se jen to nejlepší - musí to být dobré, aktuální, musí to dobře vypadat a taky se to musí mohutně a dobře propagovat. To geronti nemůžou z principu zvládnout, pokud už nejsou pořádně proslavení.
Myslím si, že jediné řešení je najít si zalíbení v tom procesu - scházení se na zkoušky, mudrování o muzice, občas něco nahrát... takhle to mám já.

Přesně. Blbý je, že už je problém, aby si celá kapela našla čas aspoň na to hraní ve zkušebně pro radost...

Tak ale to je naštěstí problém, který si každý může vyřešit sám - je nezávislý na všeobecném stavu kultury a zájmu o živou hudbu.
Samozřejmě spousta lidí nemá motivaci si dělat čas, pokud to nesměřuje k nějakému vystoupení. Mě třeba takový hraní "jen tak" nebaví.

Mám to vlastně hodně podobně, akorát jsme o něco mladší - je nám kolem 40. Ale jinak v roce 2004 jsme založili kapelu, vlastní věci, lidi docela chodili, za deset let jsme odehráli spoustu koncertů, skvělý večírky, skvělá parta v kapele, nahráli jsme nějaký nahrávky (a za některý se dokonce ani dneska nestydím:-)), na to jak moc jsme neuměli hrát a jak jsme vlastně nedělali žádný promo blbiny jsme byli lokálně (velmi lokálně:-)) asi i docela populární. Pak jsme postupně ztratili tah na branku a už jsme neměli tolik chuť skládat a dělat vlastní věci a začalo být čím dál těžší hrát vlastní muziku + začala vyvstávat potřeba řešit sítě, promo, fotky a podobný blbiny, do kterých se nikomu nechtělo...a co dál.

No a já se našel v hraní coverů. Pro někoho je to možná dno a poslední štace muzikanta, ale my jsme si udělali s kapelou tři podmínky:

• Musí nás to muzikantsky bavit (i když je to třeba čistej pop...dokonce i takovej existuje)
  musí to bejt známý (známejch songů je miliarda, takže se snad dá vybrat)
  ideálně aby to bylo pěkně do skoku

A nějakým způsobem se nám podařilo najít v repertoáru průnik mezi tím, co baví nás a zároveň lidi a přitom nehrajeme klasickej zábavovej bigbít jako jsou Kabáti (nic proti nim).

A tak hraju songy, který jsem sice nesložil, ale jsou mnohem lepší, než bych kdy já složil. Nevadí mě se učit sóla skoro do tónu, protože jsou mnohem lepší sóla, než bych já kdy vymyslel...a prostě mě baví.

Nehrajeme best of skvělý kapely, my hrajeme best of z best of kapel:-D

A tím, že na to lidi chodí a baví je to, baví to i nás...