Já se snažím přelaďování vyhnout.
Pokud musím měnit struny, tak vždycky po jedné, hezky jednu sundat, natáhnout novou a naladit jí, pak teprve sundat další, natáhnout novou a zase naladit.
Když musím vyčistit hmatník, tak napřed zafixuju tremolo (mám takovej kus plastu, kterej nacpu mezi tremolo a kytaru, aby držela ve správné poloze) a pak teprve struny sundám, vyčístím krk, dám nový struny, naladím, uvolním tremolo.
Při ladění napřed naladím tlusté E, pak A, pak D, pak G, pak B, pak tenké E. Jenže protože při ladění se změní napětí strun a kobylka se hejbe a jednou naladěný struny se zase rozjedou, tak to musím udělat několikrát, vždycky v pořadí E-A-D-G-B-E, dokud to neladí. Pak zahejbám pákou sem a tam, aby se struny napnuly, což zase rozhodí ladění, takže následuje dalších pár cyklů ladění.

No a nakonce, když už jsou struny napnutý, je výsledkem naladěná kytara, která drží ladění i při pákování.
Když to člověk dělá poprvé, tak je to práce na půl dne. Ale časem si zvykneš.
Smyslem tohoto příspěvku je poukázat na to, že pokud chceš přelaďovat, pořiď si kytaru s pevnou kobylkou (nebo si nech od kytaráře tu svou zašpalkovat).