afektband píše:Já jsem pozounista, takže mě věřit můžeš. Na trubku se nikdy sám nenaučíš, potřebuješ učitele. Nejmíň 2, 3 roky k němu chodit, aby sis udělal trochu tón a věděl, jak ho tvořit a tak. Hrát na žesťový nástroje, není p***l, protože tam tón tvoříš, to není jako na kytraře, že tam hrábneš do strun a máš tón.
NESOUHLASÍM. Před 1,5rokem jsem začal hrát na B trubku sám. Za učitelem jsem zašel jen 3x, aby mi zkontroloval, zda netvořím tón úplně blbě. Vždycky řekl, že to je dobré. Dneska - za 1,5 roku - už hraju do g2 a tóny, nátisk, dýchání, nasazení, vibráto, staccato, legáto, klouzání na tónech, improvizace podle hudby z rádia a mnoho dalšího hledám a nacházím sám. Je to úžasně dobrodružné. A nikdo mi neříká, jak se to má a nemá hrát. Nikdo mi nepředepisuje šablony typu: Musíš se naučit nejdříve noty, pak hrát nátiskové lekce, potom etudy a až přehraješ Školu hry na trubku 1, začni školu č. 2. A když to po 5 letech dokončíš, nevadí, že se s žádnou kapelou nechytneš v žádné improvizaci, protože jsi vždycky jen poslušně hrál podle not. Hlavně, že jsi studovaný trumpetista podle všech pravidel ZUŠ. Tak tohle jsem zažil když jsem chodil 10 let na ZUŠ hry na klavír a nechci stejnou chybu opakovat. Učitelům ZUŠek se omlouvám. Zvláště těm, kteří se snaží učit jiným způsobem než kdysi. Ale faktem je, že těch, kteří učí postaru a zbaví tak děti všech ideálů o tom, jak je skvělé vzít nástroj a bez rozehrání bez přípravy a bez not na něj jen tak pro radost hrát, je pořád ještě moc a moc. Člověk to časem vzdá a nebo se naučí hrát tak, že to nejde moc použít. Leda že by souběžně se ZUŠkou chodil hrát ještě někam jinam. To chce ale čas a peníze a obojího bývá málo.