NĚCO O HUDEBNÍ TEORII

[Atkins]

Střední medianta a střídavá dominanta, máme-li být přesnější ale tyto výrazy se dnes nepoužívají asi už nikde a výraz druhý a šestý stupeň je naprosto vystihující.

[Habala]

Oukej, děkuju.

[Slayertplsko]

Jednu pripomienku by som mal k povodnemu clanku, ak sa neurazis. Ked pises o tempe a dobach za minutu, nemusi vobec ist o stvrtove noty za minutu, 2/2 takte je doba polova, v 6/8 takte zas stvrtova s bodkou a tak dalej.

[Prejdák]

6/8 je půlová s tečkou

[Slayertplsko]

6/8 je půlová s tečkou

Nepochopil si ma. Ano, 6 osminovych not dava dokopy polovu s bodkou, ale ja som hovoril o dobach. Doba je vlastne ten pulz a mozeme ju delit (vacsinou) na dve alebo tri casti.

V niektorych skladbach sa deli vzdy na dve casti, hovorime o jednoduchom takte. Potom je na nas, aku hodnotu urcime tej dobe. Mozeme napr. urcite stvrtovu notu ako hodnotu doby (4/4, 3/4, 2/4...), teda v takom takte bude potom polova nota predstavovat dve doby, osminova pol doby etc. Alebo mozme urcit polovu notu ako hodnotu doby a potom cela nota predstavuje dve doby, stvrtova pol doby etc.

V inych skladbach sa zas doba deli na tri casti, hovorime o zlozenom takte. Vacsinou tu byva hodnota doby stvrtova s bodkou, ale nemusi byt. Najcastejsie su to takty, ktore maju dve, tri alebo styri taketo doby a zapisuju sa ako 6/8, 9/8 a 12/8 (kedze 2/4•, 3/4• a 4/4• by vyzeralo divne).

Potom su aj ine druhy taktov, samozrejme. V niektorych su doby rozne dlhe, napriklad, ale tam uz nepojdem.

[TakJakyhoMeZnas]

Pro hudebníky, kteříse pořád nemají k tomu se naučit jak znějí intervaly, stupnice, tony...
Doporucuju software Earmaster

[mtmccox]

Mám potíž s celou tou B = H věcí..

Je to tak, že tón H pro evropu je B pro angloamerický svět, že?

Se značením akordů je to stejné?
Pokud jo, proč mám v knížce s akordy různé verze pro B i pro H?



Jak vidíte, u každé verze maj hned několik značení a proto je to myslím trochu matoucí...

Kterej je kterej, když improvizuju s kamarády, a domluvím se, že hrajem v _ ?
Když si ale stáhnu třeba britský Tab Book, kde je nějaké předznamenání, tak to bude naopak?

Jestli tu je někdo znalý, budu rád, když mi pomůže si to vyjasnit

[Nero]

Vzhledem k tomu, že žiješ v ČR a máš české kamarády, tak používejte českou terminologii, ne? Z toho důvodu H je tón, který je o půltón nižší než C. Analogicky - B = Hb, tedy tón o dva půltóny pod C. Proto máš i jiné značení akordů, protože B je o půltón níž než H.

V anglosaském světě to je tak, že tón H neznají. Místo H mají B, místo našeho B mají Bb.

[mtmccox]

V hudebce na ZŠ nás učili CDEFGAHC. O žádném B jsem neslyšel.. Proč to sakra musí mít svoje vlastní písmenko, když je to jenom "mezipůltón"?

Takže u čechů Bb je A, u nich Bb je Ais?

A jestli to chápu dobře, tak ta naskenovana první strana Bb má v černém obdélníku Angl. značení a ta další H má označení české? Jsou to lojzové. Radši si to tam dopíšu, abych příště nezmatkoval. Jestli je to teda takhle a pochopil jsem to, díky

[woro90-1]

Takže u čechů Bb je A, u nich Bb je Ais?

Ne. U nás je Ais B, u nich je Ais Bb, u nás Bb neexistuje. Respektive existuje, ale neříká se mu tak.

[Nero]

V hudebce na ZŠ nás učili CDEFGAHC. O žádném B jsem neslyšel.. Proč to sakra musí mít svoje vlastní písmenko, když je to jenom "mezipůltón"?

Takže u čechů Bb je A, u nich Bb je Ais?

A jestli to chápu dobře, tak ta naskenovana první strana Bb má v černém obdélníku Angl. značení a ta další H má označení české? Jsou to lojzové. Radši si to tam dopíšu, abych příště nezmatkoval. Jestli je to teda takhle a pochopil jsem to, díky

Tak mu neříkej B, ale Hes. Je to to samé, jen se všichni budou divit, proč říkáš Hes a ne B

To, co si naskenoval, je totálně pofidérní příručka, která v tom evidentně sama má bordel. Napsat k jednomu akordu názvy B, Bb i A#, potažmo k jinému H i B je prostě prasárna, protože motá dvě terminologie dohromady, navíc tam pak vzniká problém s nejednoznačností ("Proč píšou u dvou různých akordů, že to je B?").

[woro90-1]

Já kolikrát radši (pro jednoznačnost) používám hybrid: Ais = Bb, Ces = H.

[Nero]

Tady se bohužel projevuje negativní vliv internetu a globálního světa. Ještě pár let zpět bychom se tu o ničem "nehádali", protože bychom prostě jeli podle české terminologie, kdy B je o půltón snížené H a tečka. Teď, když se všichni učí z anglických webů, tak pak mají zmatek v tom, jak to funguje "doma".

Nicméně stačí se jen na to lehce povznést a pamatovat si, že u nás to je takhle, a pokud mám zahraniční zdroje, bude to jinak. Není to nic složitého, tohle si zapamatuje i cvičená opice, jakmile si to jednou vyjasní

A obzvlášť pokud člověk vládne aspoň elementární znalostí stupnic a tónin, tak mu hned dojde, co by tam mělo být, a je to.

[McKozias]

A obzvlášť pokud člověk vládne aspoň elementární znalostí stupnic a tónin, tak mu hned dojde, co by tam mělo být, a je to.

presne, myslim ze by to melo drive nebo pozdeji cvaknout, ze neco "nehraje"

[mtmccox]

Že něco nehraje jsem zjistil, když jsme včera jamovali a já jsem byl občas absolutně mimo

[John M. William]

V hudebce na ZŠ nás učili CDEFGAHC. O žádném B jsem neslyšel.. Proč to sakra musí mít svoje vlastní písmenko, když je to jenom "mezipůltón"?

Takže u čechů Bb je A, u nich Bb je Ais?

A jestli to chápu dobře, tak ta naskenovana první strana Bb má v černém obdélníku Angl. značení a ta další H má označení české? Jsou to lojzové. Radši si to tam dopíšu, abych příště nezmatkoval. Jestli je to teda takhle a pochopil jsem to, díky

Jasný, v česku se používá H a o půl tón snížené je B. Takhle se to učí u nás, je to standart. Když se podíváš na internet, o H nikde nic nenajdeš. Je dáno B a o půl tón snížené Bb (Bes). Podle mně je to "zahraniční" značení logištější, protože to odpovídá ostatním - (Cb - Ces, Gb - Ges). Mně to teď třeba hodně mate, protože když koukam po těch zahraničních webech, mam zafixováno skoro to C - D - E - F - G - A - B a když teď doprovázim příčné flétny a najednou je tam B, tak hraju to české H a samozřejmě to moc neladí.. Čim dýl to budeš potkávat, tim víc se ti to bude zafixovávat.. Je to tak normální. Hádat se o tom, jestli je lepší H - B nebo B- Bb je hloupost..

[woro90-1]

Ten cizí systém je logický a původní, A moll aiolská = A-B-C-D-E-F-G. Nicméně u nás se vžil systém německý (s H), tak je lepší používat systém u nás obvyklý.

[Atkins]

Woro? Jak původní, myslíš?

[woro90-1]

Woro? Jak původní, myslíš?

Nějak jsem došel k přesvědčení, že co se týče pojmenování tónů písmeny, je ten to logičtejší způsob starší, ale kde jsem to vzal, to už si kurňa nevzpomenu.

[Nero]

Music notation systems have used letters of the alphabet for centuries. The 6th century philosopher Boethius is known to have used the first fifteen letters of the alphabet to signify the notes of the two-octave range that was in use at the time. Though it is not known whether this was his devising or common usage at the time, this is nonetheless called Boethian notation.

Following this, the system of repeating letters A-G in each octave was introduced, these being written as minuscules for the second octave and double minuscules for the third. When the compass of used notes was extended down by one note, to a G, it was given the Greek G (Γ), gamma. (It is from this that the French word for scale, gamme is derived, and the English word gamut, from "Gamma-Ut", the lowest note in Medieval music notation.)

The remaining five notes of the chromatic scale (the black keys on a piano keyboard) were added gradually; the first being B, which was flattened in certain modes to avoid the dissonant tritone interval. This change was not always shown in notation, but when written, B♭ (B-flat) was written as a Latin, round "b", and B♮ (B-natural) a Gothic or "hard-edged" b. These evolved into the modern flat and natural symbols respectively. The sharp symbol arose from a barred b, called the "cancelled b".

In parts of Europe, including Germany, Czech Republic, Poland, Hungary and Russia, the natural symbol transformed into the letter H (possibly for hart, German for hard): in German music notation, H is B♮ (B-natural) and B is B♭ (B-flat). Occasionally, music written in German for international use will use H for B-natural and Bb for B-flat (with a modern-script lowercase b instead of a flat sign). Since a B♭ in Northern Europe is fairly rare, it is generally clear what this notation means.

In Italian, Portuguese, Greek, French, Russian, Flemish, Romanian, Spanish, Persian, Arabic, Hebrew, Bulgarian and Turkish notation the notes of scales are given in terms of Do-Re-Mi-Fa-Sol-La-Si rather than C-D-E-F-G-A-B. These names follow the original names reputedly given by Guido d'Arezzo, who had taken them from the first syllables of the first six musical phrases of a Gregorian Chant melody Ut queant laxis, which began on the appropriate scale degrees. These became the basis of the solfege system. "Do" later replaced the original "Ut" for ease of singing (most likely from the beginning of Dominus, Lord), though "Ut" is still used in some places. "Si" or "Ti" was added as the seventh degree (from Sancte Johannes, St. John, to whom the hymn is dedicated). The use of 'Si' versus 'Ti' varies regionally.

In a newly developed system notes of scales become independent to the music notation. In this system the natural symbols C-D-E-F-G-A-H refer to the absolute notes, while the names Do-Re-Mi-Fa-So-La-Ti are relativized and show only the relationship between pitches, where Do is the name of the base pitch of the scale, Re is the name of the second pitch, etc. The idea of so called movable-do, originally suggested by John Curwen in the 19th century, was fully developed and involved into a whole educational system by Zoltán Kodály in the middle of 20th century, which system is known as Kodály Method or Kodály Concept.