Hudební fórum

Orfeus píše: 6.12.2023 20:14 Abych si udělal sám představu, zkoušel jsem spoustu značek, spíš těch lepších, včetně Elixírů, tam jsem měl dojem, že to je zde takový
svatý grál. Je to podle mě dobrá kvalita, ale přesto jsem dal přednost značce Daddario. Tady se mě nejvíc osvědčil model Daddario XSAPB12-53.
Dlouho jsem byl přesvědčený, že to jsou ty nejlepší struny, tedy z mého pohledu. Pak jsem objevil značku Curt Mangan. Ty teď testuji již druhý
rok a jsem s nimi více než spokojený. A sice Curt Mangan Strings - 12-53 Phosphor Bronze. Teď jsem nasadil pro srovnání model Curt Mangan Strings - 11.5-53 Phosphor Bronze. Zvukově hodně podobné těm Daddárkám o kterých jsem se zmínil, ale možná jsou trochu víc melodičtější. Teď tedy
nemám jednoho favorita, ale dva. Struny Curt Mangan opravdu doporučuji vyzkoušet.

Kde je kupuješ ty Curty? Klidně bych je zkusil...
Koukal jsem na Amazonu za 17,90$... ale přiznám svou velkou skepsi k 3násobku životnosti oproti EB (ty mám za 6,50$). Pořád zastávám názor, že u každých strun vydrží top zvuk cca 10h a pak jde stejně všechno dolů (barevnost, sustain, pevnost basů, hlasitost,...). Takže radši natáhnu 3x nové EB než trpět "kompromis" tónu, no ne?

Orfeus píše: 6.12.2023 20:14 ... ale možná jsou trochu víc melodičtější.

Tak to nevím co si pod tím představit. U zvuku strun se většinou popisuje barva a dynamika.

Pro: guitar.zl, struny kupuji tady: https://www.hudebnikabely.cz/struny-pro ... or-bronze/.
Cenu jsem neřešil. Co se týká výdrže, podle mě si dobré parametry udrží určitě déle jak 10 hodin.
Pro: Čavli, sorry za subjektivní vyjádření. Co se týká dynamiky, jsou minimálně srovnatelné s Daddario XSAP, sustian dlouhý.
No a ten další parametr, tak tedy trochu barevnější. Jedná se o můj subjektivní pocit. Vycházím z vlastních zkušeností.

Díky za odkaz...
Tak tu cenu já celkem řešil - odebíral jsem najednou 20-30 sad... A v předcovidové době já měnil struny někdy i 2x-3x týdně a to si člověk rozmyslí, jestli natáhnout sadu za 5,50 nebo 19$.

Zdravím,
mám dotaz týkající se nedávno koupené Furch Vintage D-SR, kterou jsem řešil ve vedlejším Furch vlákně. Na své první kytaře (Cort Earth) mám 0.11 (dřív D'addaria EJ26, aktuálně PB Martinky 535S), na které jsem zvyklý, nicméně řekl jsem si, že dám těm 0.12 na Furchu šanci, abych zbytečně nepřišel o plnější zvuk dvanáctek. Jsou tam klasicky Elixíry Br Nanoweb a musím říct, že mám problém na to hrát, jak jsou tuhé, především cokoliv zahrnuje mačkání strun na prvním pražci je celkem boj, respektive soustředím se víc na to, abych tam tu strunu umáčkl, než na samotnou hru. Mám dlouhý hubený prsty, ale na té Cortce jsem nějakou dobu měl taky 12 a rozhodně jsem takové problémy neměl.

Takže otázka - je to tím potahem? Jak říkám, než to přehodím na 11, chci tomu dát šanci, ale tohle je boj. Četl jsem pár názorů, že XSAPB mají trochu lepší dohmat ve srovnání s Elixiry, je to možný? Jinak dohmat jako takový je na Furchu nastavený tak akorát, přijde mi, že to je jenom o tuhosti těch strun.

Touareg píše: 3.01.2024 11:04 Zdravím,
mám dotaz týkající se nedávno koupené Furch Vintage D-SR, kterou jsem řešil ve vedlejším Furch vlákně. Na své první kytaře (Cort Earth) mám 0.11 (dřív D'addaria EJ26, aktuálně PB Martinky 535S), na které jsem zvyklý, nicméně řekl jsem si, že dám těm 0.12 na Furchu šanci, abych zbytečně nepřišel o plnější zvuk dvanáctek. Jsou tam klasicky Elixíry Br Nanoweb a musím říct, že mám problém na to hrát, jak jsou tuhé, především cokoliv zahrnuje mačkání strun na prvním pražci je celkem boj, respektive soustředím se víc na to, abych tam tu strunu umáčkl, než na samotnou hru. Mám dlouhý hubený prsty, ale na té Cortce jsem nějakou dobu měl taky 12 a rozhodně jsem takové problémy neměl.

Takže otázka - je to tím potahem? Jak říkám, než to přehodím na 11, chci tomu dát šanci, ale tohle je boj. Četl jsem pár názorů, že XSAPB mají trochu lepší dohmat ve srovnání s Elixiry, je to možný? Jinak dohmat jako takový je na Furchu nastavený tak akorát, přijde mi, že to je jenom o tuhosti těch strun.

Tohle bude mít spíše souvislost s nastavením ořechu. Furch standardně má z výroby ořech i kobylkové sedlo poměrně dost vysoko. Já si to nechávám vždy snížit/upravit (trochu do oblouku - jak ořech, tak sedlo), abych netrpěl tebou popsanými pocity při hraní. Nicméně na Blue mám nataženy 11-52 a sic se trochu snížila hlasitost, ve výsledku to na zvukový projev v ostatních "parametrech" vliv nemá.
Potahem to není. Spíše jádrem strun a nastavením dohmatu.
PS: ještě dodávám, že XSAPB 12-53 jsou určitě pocitově více měkké, než elixir

Hm, to mě nenapadlo, podívám se na to doma, plus asi tak jako tak zkusím ty XSAPB 1253 ať vím, jestli je tam rozdíl, nebo jde primárně o něco jiného, např. jak píšeš.

Mimochodem ze zvědavosti, co tě vede k tomu hrát na Blue tenčí struny než na Vintage?

Touareg píše: 3.01.2024 15:26
Mimochodem ze zvědavosti, co tě vede k tomu hrát na Blue tenčí struny než na Vintage?

Když mě čeká nějakej kšeft na housle, je lepší pár dnů před vystoupením cvičit na 11 strunách kvůli mozolům. Nejsou tak "široké a hluboké" jako od dvanáctek a eliminuji tak případné přeskakování houslových strun kvůli odloupnutému kusu mozolu apod (hraju na střeva, u střev je nutné být s houslemi více "ve spojení" a takové zaseknutí struny pod mozol ti zbytek ansámblu vyčítá klidně celej měsíc

No a naopak, máte pocit, že z tvrdších strun dostanete víc? tedy kromě hlasitosti. Já mám "12" jen na dredu od Furchu (vlastně round sholder, jestli to píši správně) ale to je jen na hraní trsátkem. Na prsty vůbec, to nedovedu rozeznít (mám pocit, možná to tak má být). Ale ani u této kytary nezněly "11" hůře. Naopak mám pocit, že pro tišší hraní si doma se z tvrdých strun stávají takové pleskačky. Tak bud do toho řezat a nebo měkčí struny. Používám "10" a "11" a ty už od tiššího hraní zní dobře - myslím zvoní. A při hraní prsty je ten zvuk (samozřejmě pro mě a moje tiché brnkání si doma v pokoji) nesrovnatelně příjemnější. No a taky mám kytaru, na kterou tahám "9" (yamaha cpx) a taky to hraje. nechal jsem na měkčí struny udělat kompenzaci, dřív to dost neladilo, kvůli tahání (stejně se ale ty elektrické tahají o dost lépe, nerozlaďují se tolik a jsou pocitově měkčí. Tolik k tvrdosti. A ještě k typu strun:

Na zkoušku jsem si koupil ty nové Henry´s Premium phosphorbronzy a podle mě to stojí za pokus. Vlastně jsem mile překvapen po tom, co na mě na Facebooku vyskakovala reklama na obyčejné struny od nich a kdekdo to pohanil a to docela fest. Mám je čerstvě, tak ještě uvidíme, kolik vydrží. No hezky zní, zvoní, doznívají.... prostě za mě za pokus rozhodně stojí.

o #pocit jde až v první řadě
obecná pravda neexistuje a záleží na konkrétní situaci a hlavně na konkrétním kytaristovi
dřív jsem si myslel že tlusté struny jsou to nejlepší, ale to jsem se mýlil v politice.

Na youtube je nekolik kvalitnich srovnavacek struny (treba Thomann nebo Beato) a zvukové rozdily jsou pro posluchače velmi male, až zanedbatelné.
Samozřejmě samotný kytarista to vnímá mnohem víc, ale na to mám univerzální řečnickou otázku - Na podiu (nebo ve studiu) hrajete pro sebe?

Na podiu nehraju vůbec. Fakt jen doma nebo někde venku nebo v hospodě ale vždy bez elektriky. Takže to zamyšlení je čistě nad akustickým zvukem. Elektrický je dost jiná kapitola. Tam se prostě pootočí čudlíkem a zvuk je jinej. Tedy píšu o čistě akustickém zvuku kytary, na kterou hraji já. Často jsem překvapený, jak ta moje kytara zní v rukách někoho jiného, samozřejmě jednak styl ale myslím, že i slyšet kytaru ze předu je trochu jiné než na ní hrát. Ale největší pravda je, že obecná pravda není. Jen názor malinko proti proudu.

no jak písu, konkrétní situace - hospoda = nutná hlasitost
a je to svým způsobem podium, nebo hraješ v hospodě jenom pro sebe?
takže i tam platí že zvukově nemá cenu resit svoje zvukové pocity a dojmy, ale pouze hratelnost (a hlasitost)

To vnímání kytaristy je známý fakt, jako když poprvé slyšíš nahraný svůj hlas, taky nevěříš, protože ho znáš/slyšíš jinak

hyenik píše: 4.01.2024 9:51 ... ale na to mám univerzální řečnickou otázku - Na podiu (nebo ve studiu) hrajete pro sebe?

Na to mám neřečnickou odpověď... já jo. Zjistil jsem, že když hraju pro sebe, tak z nějakého důvodu to i naslouchající více baví. Já se teda zavírám do hudební bubliny bez ohledu na to, jestli stojím na podiu nebo jestli si hraju doma. Hra se musí především líbit mě... jsem prostě úplnej hudební bublifuk

Souhlasím. Pokud to člověk nedělá pro sebe, nemá smysl dělat to vůbec. Kytara směrem dopředu – to už jsem ovšem jinde – s ní vždycky jinak než směrem ke hráči. Obzvlášť u některých konstrukcí, které s tímhle počítají, je ten rozdíl opravdu markantní, protože ta kytara je udělána tak, aby se zvuk neúčelně neztrácel někde vzadu a šel všechen dopředu, což ovšem pro hráče často znamená jen malý zážitek. Ale když to hraní pro sebe vezmu doslova, tady v tom smyslu jestli hraju jenom pro sebe a nebo tak, aby mě bylo slyšet i ze druhé řady, pak prostě musím vzít v potaz, co to dělá navenek a přizpůsobit tomu i způsob hry, to se nedá nic dělat.

Matěj Rak píše: 4.01.2024 15:31 Souhlasím. Pokud to člověk nedělá pro sebe, nemá smysl dělat to vůbec. Kytara směrem dopředu – to už jsem ovšem jinde – s ní vždycky jinak než směrem ke hráči. Obzvlášť u některých konstrukcí, které s tímhle počítají, je ten rozdíl opravdu markantní, protože ta kytara je udělána tak, aby se zvuk neúčelně neztrácel někde vzadu a šel všechen dopředu, což ovšem pro hráče často znamená jen malý zážitek. Ale když to hraní pro sebe vezmu doslova, tady v tom smyslu jestli hraju jenom pro sebe a nebo tak, aby mě bylo slyšet i ze druhé řady, pak prostě musím vzít v potaz, co to dělá navenek a přizpůsobit tomu i způsob hry, to se nedá nic dělat.

...proto používám 0.12 struny (to tedy uvádím kvůli vláknu) LR Baggs Anthem a ACUS (+ teda nějaké Baggs krabky) Tahle kombinace vcelku slyšitelně interpretuje nejen technikálie, ale i emoce a hlavně můžu bejt ten bublifuk. A zapojím si to i doma, protože na suché kytaře některé technikálie a emoce zanikají, případně nejsou uspokojivě intenzívní...

to je klasické nepochopení
Vypichoval jsem, že nemá cenu řešit drobné detaily, které vnímá jenom samotný kytarista a navenek slyšet nejdou.
To ze samozrejme se nam chce hrat dobre a pohodlne, a pekne se slyset, to je jasne.

Akorat po stovkach hodin ve studiu, jsem prestal verit klasickému kytaristickému alibi, ze s lepším zvukem i hraješ pak líp
Buď hraješ dobře (samozrejme ne s nejakym totalnim křápem), nebo ne a žádný zázračný nástroj, struny nebo aparát to nezachrání.
Viz zrovna podcast ze SONA, kde si to na to stezuje Karlík, že naše kapely jednoduše nehrajou tak dobře jako ty zahraniční hvězdy a tím pádem ani nemuzou mít takový zvuk jako ony.... ale to uz nechám na osobním boji každého soudruha.

Těžko říct... ale vím, co tím myslíš.

Já myslím, vše v téhle věci jediným faktorem kromě toho, jak člověk doopravdy umí hrát, pohodlí při hře, což nutně nemusí znamenat skvělý zvuk. Co se týče těch zahraničních kapel, speciálně amerických, je to v naprosté většině případů s naším průměrem nesrovnatelné. Konkurence tam je monumentální, je to úplně jiná liga. Ostatně člověk to vidí v každém druhém americkém filmu, kde třeba při scéně v nějakém baru hraje nějaká bezejmenná kapela, která bez výjimky hraje líp než kdokoli, koho lze slyšet u nás.

Co tyto ? Brnkal jsem si nasucho na Strat a tele od Henry-s na prodejně
A ty jejich struny mě prišly fajn ...má s tím někdo delší zkušenost ? Diky

https://m.alza.cz/henrys-strings-nickel ... 706946.htm

To jsou elektrické struny. Od henryho jsem akustické tahal. Jednou zatím. Jsou to levné struny a hrají normálně, no, nepřekvapí ale ani nezklamou. Stejně tak výdrž. Oproti potaženým strunám méně. Jako stejně drahé dunlopy nebo Dadarka. Spíš mi upadl váleček na konci struny a mám pocit, že u stejné sady jsem jinou strunu u navíjení přetrhl. Tak jsem se toho vztekal. Ještě že mi asistovala naše kočka, jsem jí vynadal, ať tak nečumí a trochu se mi ulevilo. Uvidíme u dalších sad.