Tady jde mimo jiné o zvuk. Z jumba nevyloudíš ten prazvláštní zvuk španělky se Siriuskami, to hučení linoucí se večer kempem zvládají napodobit jen GC či 00, a stejně nemají tak plný a přitom jakoby sevřený zvuk. Dreadnought je v basech moc perkusivní a ve výškách cinkavý, jumbo je zase až moc středové, a obojí se špatně nosí. Zajdi si někdy v létě večer k nějakému zapadlému vodáckému kempu a zaposlouchej se. Uslyšíš basové rány a občasné řezavé zvonění déčka, nasraný vyšší středový zvuk bulharky či československého čundrspeciálu, poblíž města občas i zpěvné jumbo, a někde v pozadí se bude ozývat poměrně souvislé hučení přestruněné španělky, bez něhož by té atmosféře něco chybělo. Trochu se tomu zvuku přibližuje čundrspeciál se strunami ze stříbřené mědi, ale ten zvuk je druhý den pryč.holkoun píše:v tomhle jsem tezka konzerva, ale na spanelku kovovy struny nepatrej...na kolo si taky nedavate disk z auta...a hrabani se do kobyl apod. to uz smrdi tuningem:-)
kdyz chce nekdo hrat na kov, at si poridi jumbo(jet)
Broušení kobylkového sedla je vcelku běžná věc, znám klasikáře, který má kompenzované sedlo a snížený dohmat, aby mohl hrát rychleji. A viděl jsem flamencovou kytaru vyrobenou z běžné čínské španělky - prostě stačilo najít takovou, která měla tenký hmatník a šetřili na ní dřevem, snížit jí kobylku kam až to šlo, a osadit golpeador. A jak hrála. Na sykomorový celomasiv to nemělo, ale flamencový zvuk ta kytara měla určitě. Dobroušení kobylkového sedla tak, aby se na kytaru hrálo lépe, je bezpečná a velice výhodná úprava.
Popsané další drastické úpravy (přestavba na variantu s odděleným struníkem) jsou vhodné jen pro čundrácké účely, rozhodně bych to nedělal u dobré kytary. Jen čína nebo nějaké otlučené pádlo vyhrabané na půdě. A ne každý si může dovolit koupit si další kytaru na čundry. Španělku ještě pořád po bazarech seženeš daleko lépe a levněji než déčko či jumbo, a po určitých nezbytných úpravách se na to dají natáhnout i kovovky, aniž by se kytaře něco stalo.
) Jediná nevýhoda těch kovovek byla v tom, že se velmi často prohnul krk. I Karel Plíhal tenkrát sháněl kytaru se širokým a plochým krkem ale s kovovýma strunama a jumbovým korpusem.
Ovšem, já tu nejsem na rady, nejsem odborník, ale i tak.. 
