Škoda že jsem tuhle diskusi neobjevil dřív. Dělat relic na polyuretanu je blbost, zvlášť u nejlevnějších kytar. Ten lak je strašně tlustý. Kdybych to dělal já, ten lak bych dal komplet pryč, v místech, kde bude vidět dřevo, bych to dřevo namořil aby vypadalo starší, se zažranou špínou, a pak bych na to hodil nějakou měkčí barvu, nejlépe nitroemail, který bych pak přejel čirým nitrolakem. Tím bych získal "vintage-correct" povrchovku a mohl bych brousit. Možná bych zkusil ten lak "zestárnout" silným UV zářičem, ale nejdřív bych to zkusil na nějakém kusu dřeva, jestli ten lak vůbec stárne. Pokud ne, použil bych vrchní lak ne úplně čirý, ale s trochou žlutého a hnědého barviva. To s tím nahřátím a zchlazením je zajímavá metoda a měla by určitě fungovat pro nitro. Obouchání bych řešil pár týdny bezohledného zacházení, pár pádů na zem a skladování s kdejakým harampádím udělá své, stejně jako expresivní hraní pod vlivem velkého množství alkoholu. Pak bych takto vytvořeným přirozeným škrábancům vytvořil šmirglpapírem umělé "sourozence". Pak bych možná zkusil hrát v rukavicích namazaných něčím, co má kontrastní barvu vůči barvě kytary, aby se ta kytara asvinila v místech, kde se na ni nejvíc sahá, a tam bych to také přebrousil, nejspíš kusem stárnoucí vepřovice (tak jsem dělal velmi decentní relic na své Žluté - leštil jsem to kusem kůže, jenže jsem měl moc hrubou a nějak jsem se zasekl na jednom místě, tak jsem naznačil opotřebování i jinde, i když se pak ukázalo, že to ani nebylo potřeba

). Na plastové části bych pustil ve dne slunce a v noci UV zářič. Pak bych to zašpinil. Hardware bych maximálně chvíli protřepával v plechovce s jiným kovovými věcmi, aby to ztratilo lesk, rozhodně bych se nesnažil to nechat zreznout. Vzhled nesmí být na úkor funkčnosti.