Martz píše:
Tak tuhle poznámku jsem asi nějak nepochopil...
ta poznámka byla záměrně postavena kapku mimo mísu. já zase nepochopil smysl ani přínos tvého příspěvku výše, kde mi vysvětluješ podle čeho mám rozlišovat durový či mollový charakter stupnic. nic ve zlém, ale to je tak notoricky známá věc, že to snad netřeba řešit. předpokládám že i ten, kdo se tu ptal na použití modů taky dobře ví jak rozeznat dur od moll.
snažil jsem se říct, že diatonika má 7 různých ksichtů a specifikum ani jednoho z nich přece není o tercii. řešit to, že je v základu dělíme do 2 kategorií mi už přjde tak trochu jako nošení dříví do lesa, protože TOTO je právě to, co se tu X-krát řešilo.
proč se tu raději nezmínit o intervalech, které svým modům dávají specifickou tvář? jsem samouk a nejsem si až tak úplně jistý, takže když jsem to tu o něco výše nakousl, čekal jsem, že se toho zhostí někdo, kdo si jistý je.
myslím že v případě jónské je to velká septima
v případě dórské to bude velká sexta
frigická bude o malé sekundě
lydická zvětšená kvarta
mixolydická malá septima
aiolská malá sexta
lokrická zmenšená kvinta (+ malá sekunda??)
jestli je tam kix tak mě pls někdo opravte.
mimochodem co se toho doprovodu týče, tak uznávám, že lepší asi budou celé kvintakordy. já na to šel kdysi úplně od podlahy a jako doprovod mi sloužil jen základní tón + případně oktáva navrch.
) a konče tím, že jednotlivé módy člověk využije v jedné skladbě při hraní různých akordů (myslím tím to, že máte skladbu z akordů C, a, G, e - cokoli, a na každý akord hrajete jinou stupnici, protože vztahy mezi tóny to dovolují). Tím člověk dostává možnost obohacovat akordy o příbuzné tóny a rozvíjet jejich stavbu.
Díky
