Varach a spol.:
Creeping Death - docela mě překvapilo prvních pár vteřin, kdy tam Lars střílel všelijaké triplety apd. na dvojkopák, říkal jsem si, kurňa - to není špatné.... když tam ale začal přidávat nějaké dvojkopy na delší lokte a to tak, že si úplně rozhodil rytmus, tak už mi to přišlo docela zvláštní... chápu, že ho presence opravdu kvalitních bubeníků ze zbytku Big 4 inspiruje a nakopává, ale přehánět se nemá!
Bellz - to byla parádička, už při posledních koncertech tam sypal přechody a výplně naprosto lahodně, včera tomu bylo stejně tak. Fakt povedeně odbubnované.
Disposable Heroes - další parádička, sice ten song tak zvláštně osekli a zkrátili, respektive něco s ním prostě udělali, ale odbubnováno super.
Harvester of Sorrow - á, už jsem si vzpomněl na další pecku, kterou dal parádně! Hlavně výplně kopákem v intru mu šly parádně!
Fade to Black - až do poslední pasáže, kde má tu dvojšlapku pernamentně zatěžovat to byla paráda, hrozně se mi líbí ty přechody na konci refrénů, ale pak to přišlo... nekonzistentní, tu a tam s kratičkejma pauzama ''skorostřelnice''
That Was Just Your Life - jeho pokus o dvojkop ve spojovací pasáži na začátku songu byl vtipný. Ale lepší pokus než nic - nic byl zhruba celej 2009 v týhle písni. Nó, a o tom, že absolutně ignoruje dvojšlapku v záverečném refrénu snad pomlčím.
Cyanide - v refrénech se na dvojšlapku docela snažil chlapec, a snad až na poslední refrén to bylo opět nepravidelné, s výpadkama a různým náhodným zrychlováním tempa. Pff.
Sad but True - není co. Standardně kvalitně odbubnované.
Welcome Home - všecko OK až na poslední pasáž - úplně stejně jako u Fade to Black. Zde pauzy byly ale ještě víc markantní.
My Apocalypse - nó, tak při tomhle si dala Larsova levá šlapka nebo noha? - odchod domů, jinak si neodvedu vysvětlit, že v písni, kde je dvojkopů jak naseto jsem včera neslyšel ani jeden. A jéje, něco je špatně. Tfuj!
One - paráda do prostřední pasáže.... poté trápení. Konečná pasáž zase super.
Master of Puppets - úplně stejný případ jako Creep s tím rozdílem, že týhle písni to s tím lehkým zneužíváním dvojšlapky neskutečně seklo a kupodivu to vše sedělo v rytmu. Palec nahoru.
Battery - stejně jako Apocalypse, jó, ale zde se pan Ulrich cca. 4 vteřiny v poslední pasáži na tu dvojšlapku snažil! Pak se na to radši vysral
NEM - super.
Sandman - super.
Helpless - super.
Motorbreath - trošku nevýrazný přechody, ale OK.
Seek & Destroy - super.
Výsledek:
V písních, kde dvojšlapka nehraje moc roli, tam jí pan Ulrich cpal a tam kde dvojšlapka dává písni sakra šťávu a v podstatě si vyžaduje aby tam byla - tak i ty písně byly napsány - tak tam není!. Oh lala.
Možná, kdyby ten jeho kopák neměli tak hrozně nahlas, tak by to nebylo tak markantní, ale když tu dvojšlapku hrál, tak bylo až moc slyšet, jak mu to nešlape, a když jí nehrál.....
tak tam nebyla
Není to žádné navážení se do něj, jenom suché konstatování toho, jak to odbubnoval.
Mrzí mě to, protože moje nejoblíbenější kapela nemá na postu bubeníka - BUBENÍKA, ale pouze průměrného spíš možná na to, kolik hraje let podprůměrného bubeníka, který není schopný držet rytmus a už vůbec není schopný hrát na dvojšlapku!
Smekám před Larsem jako před člověkem, který ví, jak vydělávat hodně peněz, osobností, showmanem a taky bubeníkem 80. a 90. let, kdy určoval ještě nějaké trendy v bubnování. V současnosti už je to ale pouze stín bubeníka.
Jinak argumenty, že jsou to jeho písně a může si je hrát jak chce, jsou OK, takže si je můžete ušetřit.
Jináč bych si dokázal jeho nedostatky odůvodnit: samouk + špatná technika + problémy s nohama. Tak to ve skutečnosti je, a je to škoda. Mohl by s tím něco dělat, ale proč, že? Já mít tolik peněz co on, tak si taky ve volném čase užívám a jebu na trenink. Takže asi tak.
Pak Fear Factory taky paráda Dino Cazares 
Jelikož byla kolona... A Slayer se mi moc už nelíbí v každém songu jedny a ty samé sóla 
Anthray,Slayer mě moc nebavili...Přišlo mi, že Slayer hral jednu pisnicku trikrat 
Byl to nářez...Akorát se mi zdálo, že měli celkem dost problémy se zvukem...No a taky mě s**e, že hráli jen takovou chvíli 
Na tolik písniček to prostě chce aspoň ty tři hodiny... 
