Tluče bubeníček...

[pehve]

Ahoj rodičové i vy ostatní koho by mohlo zajímat tema výchova dětí v muzice.Tohle tema zde na foru pravda moc nekvete ale přesto se tu občas objeví nějaká ta rodinná hudební akce s dětmi takže rodiče i děti bychom tu nějaké měli. Chci se věnovat konkrétně bicím protože s tím mám zkušenosti ale jelikož všechno souvisí se vším a rytmika je součástí hry na každý nástroj je tema otevřené každému kdo bude mít zájem a chuť podělit se o zkušenosti.

Tohle tema je zrovna pro mě živé protože můj roční synek Vojtíšek prokazuje velký zájem o muziku. Všechno co hraje u něho absolutně vítězí. Dokáže pul hodiny téměř bez hnutí zírat na koncert Mike Oldfielda zatímco ostatní pohyblivý obrázky včetně pohádek a podobných blbostí ho většinou nezajímají. Nejvíc ho fascinují hudební nástroje. Djembe, kytary, chrastítka, bubny, píšťaly, harmoniky apod. hračky to je jiný kafe než "ti plyšáci" , do toho dokáže dát pořádnej kus energie a času. Prostě ho to baví a já ho v tom chci co nejlíp podporovat.

Zatím jsme ve fázi seznamování se s životem. Snažím se mu ho zaplnit kvalitní muzikou takže žádný kom. rádio a hrajeme si s různými nástroji. Bicí soupravy se zatím bojí ale na kytaru mu hraji pořád, skoro každý večer.To má moc rád. Batolí se u kytary a poplácává ji, vnímá ty vibrace strun, přibrnkává a je z toho uplně vedle. Mimo to na něj vybalím přes den nějaký ty tamburíny a bubínky a tak podobně opět s velkým úspěchem. Koukám na ručky kterou začíná,( mám trošku obavy aby nebyl levák jako já) a snažím se aby zachytil rytmus.Zatím je ještě moc brzy ,zatím mu stačí hrát si a osahávat, olizovat...a poslouchat dobrou muziku.

A co vy? Máte děti a vedete je k muzice? Kdy a jak jste s nimi začínali,jak to šlo? Zatím nemáte děti ale máte o nich a hudbě nějakou představu? Jakou? Jak vedli k hudbě vaši rodiče vás a co vy byste udělali líp? Nějaké příběhy a historky? Doporučíte studijní materiál? Nějaká fota, klipy, videa k tematu? Sem s tím. Chodí sem i učitelé uměleckých škol ochotní diskutovat tak doufám že takto kompetentní lidé budou tema sledovat a obohacovat svým názorem.
Tema je obsáhlé a prostor takřka neomezený takže pojďme a bavme se .

[Bummer]

Ještě nemám rodinu a vlastně tedy nemám ani moc co k tématu. Jen chci říct, že rodiče, co takhle nenásilně podporují svoje ratolesti v rozvíjení zálib a koníčků, obdivuji a snad se i časem stanu jedním z nich.
Líbí se mi totiž, že se svým dětem opravdu (nebo alespoň v rámci rozvíjeného zájmu) věnují, ne jen tak, jak je to v módě dneska, že je děcko po škole doma celé odpoledne jen ve společnosti počítače a virtuálních kamarádů a jeho otec u televize, máma v práci (takhle to alespoň vždycky bylo u nás, bohužel).

Jako člověku, co hudbou žije, se mi to u tebe (a dalších rodičů tady na fóru, o kterých vím nebo nevím) líbí dvakrát víc, protože věřím, že kromě koníčku může být hudba také vstupenkou do společnosti (s čímž má právě v dnešní době všudypřítomné techniky problém víc a víc lidí), důležitým a viditelným a přitom nenásilným způsobem sebevyjádření (introverti pochopí, týká se to umění obecně), nečím, co má kladný vliv na rozvoj lidské osobnosti a tak dále a tak dále...

Maucta.

[Monikad]

Hezky řečený a také se, ač nerodič, připojuji k té výše psané úvaze. je fajn, když rodiče NENÁSILNĚ podorují své ratolesti v tom, k čemu inklinují.
nejsem matkou, a ani tou opravdu biologickou bohužel díky zdravotním problémům (a už i věku) nebudu, no při mém životním tempu a stylu je to asi tak zařízeno správně. Chudák takové dítě rockerky, jako jsem já:)))

Ale vážně.... sice nejsem postavena na rodičovskou stranu řeky, no překvapivě jsem sama byla dítětem a můžu říci, že až po prapra rodiče všichni v rodině chodili alespoň "k panu řídícímu" na housličky nebo na klavír. Děda byl skvělý šumař-flétnista a klarineťák co obstarával ve své dědině a okolí veškeré svatby, pohřby, bály,... ostatní se hudbě věnovali, no povinně po škole právě u toho "pana řídícího"..

Já byla první v našem rodě, o kom rodiče rozhodli, že už "nebudou dětem kazit dětství" a nebudou mě nutit chodit po škole někam do "lidušky" se nutit do čehokoliv s notami. Bohužel jsem tak přišla o možnost si projít základy hudební teorie a podobné věci a ztratila tak drahocené roky... teprve v pubertě má touha po muzice tak trochu mimo vůli rodičů zvítězila a shodou všech okolností začla otloukat bicí v "beatové" kapele, což bylo mínus pro rodinu v tom tehdejším režimu. teprve ve 14ti jsem se poprvé ukázala lidem a už rok na to jsme spolu s kapelou získali cenu poroty a druhé místo v okresním ROCKFESTu středních Čech.
celé se to nějak nastartovalo a tento týden v tichosti slavím přesně 26let od svého prvního kšeftu s kapelou... a stále svěží a plná elánu i chuti do muziky.

Vidíte kam vede zakazování muziky dětem a rozhodnutí rodičů o koníčcích pro děti bez vrozhodnutí těch dětí.... prostě "o nás bez nás"..... tak milý rodičové BACHA NA TO!!!!