Co vás ovlivnilo abyste hrali na kytaru?

[filo01]

Nechuť cvičit na housle a následně umluvení otce ke koupi kazety AC/DC: Highway To Hell v "kapitalistické" Jugoslávii. Chudák nedomyslel, že jediný pořádný kazeťák je v autě a pak už se Anguse při jízdě nezbavil

[John M. William]

Budete se asi někteří smát a nebo tim opovrhovat, ale mně ovlivnili Green Day. Taky to byla nechuť ke klávesům, na které jsem hrál prakticky pořád lidovky v ZUŠce.. Později si kytaru koupil i kámoš a tak jsme založili skupinu.. A co mně ovlivnilo dál - Metallica, Iron Maiden a v poslední době jsem přešel hlavně na hudbu ve stylu Pink Floyd.

[VFiser]

Budete se asi někteří smát a nebo tim opovrhovat, ale mně ovlivnili Green Day. Taky to byla nechuť ke klávesům, na které jsem hrál prakticky pořád lidovky v ZUŠce.. Později si kytaru koupil i kámoš a tak jsme založili skupinu.. A co mně ovlivnilo dál - Metallica, Iron Maiden a v poslední době jsem přešel hlavně na hudbu ve stylu Pink Floyd.

Chceš facku ? Ne si dělám srandu, co bych za to dal Martine kdybych měl klávesy. Už od mala sem na ně chtěl hrát. Ale kytara je lepší to je pravda.

Mně ovlivnil pan učitel na ZŠ, vždy nám místo zeměpisu a o hudebce hrál na (elektro-)akustiku (jak kdy) a já z toho byl úplně vedle, ale už díl jsem toužil hrát na kytaru. Jsem nesmírně rád že jsme si to mohl splnit. Další cíl je hrát v kapele, klidně ne žádný koncerty, ... ale prostě cítit za sebou ty bubny a ostatní nástroje.

[guitarista]

No me ovlivnil hlavne Angus Young(AC DC).
Vzdycky sem si pral hrat ty jeho genialne vymysleny sola. Zacinal sem sice na akustice ale na ni ty AC DC znely blbe tak sem si po case koupil elektriku.

[timy1123]

To že sme doma měli španělku...
A určitě tatík kterej mi hned už jako malýmu cicavci pouštěl Hendrixe, Stouny, Floydy, WISHBONE ASH... a spoustu dalších.....
to mě stopro ovlivnilo a pěkně vrylo do podvědomí
i když jsem si to asi jako malej ještě nemoh nějak uvědomovat.... to až pozdějc ...

[Bonge]

Mě ovlivnil Guitar Hero a poslech Erica Claptona.

[himself]

Pavel Dobeš, Něco o lásce v TV

[Matěj Rak]

Pavel Dobeš, Něco o lásce v TV

Člověče, mě taky Dobeš. A potom trampská kapela Chudinkové, které jsem slyšel zahrát takový rokenrol a tehdy jsem si poprvé uvědomil, že na takovou muziku – protože 50. léta mě bavila naprosto nejvíc – opravdu stačí málo. Do té doby jsem si myslel, kdovíco k tomu všechno není potřeba.

[Prskyn]

Mě potřeba osvobodit se od exaktního hraní klasiky a svírajících pravidel (housle) . Dokud jsem se neseznámil s hraním TE, žádný kytarový vzor jsem neměl, prostě jsem chtěl hrát akordy (ale trochu mi do toho kecal J S Bach.)

[HoSl]

To že sme doma měli španělku...
A určitě tatík kterej mi hned už jako malýmu cicavci pouštěl Hendrixe, Stouny, Floydy, WISHBONE ASH... a spoustu dalších.....
to mě stopro ovlivnilo a pěkně vrylo do podvědomí
i když jsem si to asi jako malej ještě nemoh nějak uvědomovat.... to až pozdějc ...

Podobně, taky jsme měli doma španělku. Jen Hendrixe, Stouny, Floydy, Wishbone Ash, Led Zeppelin a spol. jsem si musel najít jinak. U nás to byli Greenhorns, KTO a pod.
Ale definitivní zájem ve mě probudila jedna konkrétní skladba na Antologii Beatles, první díl - In spite of all the danger. Tam je primitivní sólíčko v pentatonice. To jsem se prostě musel naučit na tu španělku. Je to už víc jak dvacet let a moc jsem se teda neposunul. Kromě nákupů kytar...

[himself]

Prskyn+Matěj: já jsem po té dlouhé folkové éře kytaru odložil na 15 let a věnoval jsem se trochu pianu, ale spíš jiným věcem (rodina, dům). No pak jsem zavadil na netu právě o TE, a protože jsem díky Dobešovi celkem ten nezávislý palec měl, tak jsem si u nějakého tutorialu (Freight Train) říkal, že to přeci nemůže být tak těžké A tak jsem se ke kytaře vrátil.

[Prskyn]

No pak jsem zavadil na netu právě o TE, (....) tak jsem si u nějakého tutorialu (Freight Train) říkal, že to přeci nemůže být tak těžké A tak jsem se ke kytaře vrátil.

to já si říkal po první zkušenosti s TE, že "konečně někdo, kdo se s tím ne**re a prostě hraje jak mu hlava diktuje"

[torst]

Michal Pavlíček.

[Matěj Rak]

No pak jsem zavadil na netu právě o TE, (....) tak jsem si u nějakého tutorialu (Freight Train) říkal, že to přeci nemůže být tak těžké A tak jsem se ke kytaře vrátil.

to já si říkal po první zkušenosti s TE, že "konečně někdo, kdo se s tím ne**re a prostě hraje jak mu hlava diktuje"

Já jsem se vůbec o existenci nějakého TE dozvěděl až dáávno potom, kdy jsem se ragtimové technice - víceméně na základě vlastního přemýšlení, jak tyhle věci hrát - už věnoval a kdy jsem znal především Merle Travise. Oproti němu mě třeba moc nebavil Chet Atkins, který mi v tom hudebním projevu připadal jako studený čumák. Daleko víc mně bavil objektivně chudším arzenálem disponující, žánrově omezenější, ale mnohem živelnější Big Bill Broonzy. TE jsem poprvé slyšel až v Praze naživo.

[himself]

No já musím říct že ta úplně globální a povinná adorace Cheta je mi mírně proti srsti. Ani se mi moc nelíbí to jejich CGP. Neznám pozadí, ale to si jako řeknu, že jsem dobrý a budu milostivě certifikovat ostatní?

[Prskyn]

Matěj & Himself
Asi se pánové shodnem, že TE je důkazem o existenci kytarového Boha, což mi jaksi jakožto bigotnímu ateistovi trochu nahání hrůzu:)
ad Chet Atkins je technicky velmi zdatný, ale souhlasím s Matějem - postrádám u jeho projevu pozitivní emoci.
ad Big Bill Broonzy... jsem barbar, jdu googlit
Edit: jo tenhle frajer... tak znám

[jbiker]

[quote="Matěj Rak" post_id=815629 time=1690309436

…. A potom trampská kapela Chudinkové, které jsem slyšel zahrát takový rokenrol a tehdy jsem si poprvé uvědomil, že na takovou muziku – protože 50. léta mě bavila naprosto nejvíc – opravdu stačí málo….
[/quote]

Jo, jo. Zájmové sdružení pro zesurovění trampské písně. Koncem osmdesátek mě na ně vytáhl kamarád. Kladl jsem odpor, neboť “liščí ohony” moc nemusím, ale nakonec sukces. Sranda to byla mocná a hráli skvěle.

Zpět k tématu. Nikdo nezmínil prciny . U mě řekněme 25% celkové motivace ku hře. Dalších 25% odpor ke smyčcovým nástrojům, do kterých mě nutili rodiče a zbytek akustická muzika od country po (řekněme) Jethro Tull, Dylana (přes Kalandru) a Marsyas.

[Prskyn]

no jo, prciny... zcela jiste predevsim v kolejnim obdobi zivota motivace vzit do rukou hudebni instrument a jit na lov (stacilo odpocivadlo na schodech jako jeviste a flaska levneho vina, par vlezlejch pisnicek o nestastne lasce, nebo sofistikovane zahranej Zalman... a par jakoze hluboce urputnych filozofickych kecu... hezkych pet let.
Dnes uz je to hrani spise terapie, mozna i trochu droga, obcas nejake ty tolary to taky prinese...
Jednou jsem pro zraneni nemohl vice nez 6 tydnu hrat a byl jsem teda dost neklidnej... takze v mem pripade suma sumarum je motivaci hudba samotna, kytara je takova berlicka, kdyz mam chut povesit housle na hrebik...

[Matěj Rak]

To je vlastně hezký. Já jsem to teda, poctivě přiznávám i s vědomím, že můžu vypadat jako ťululum, kvůli holkám nedělal nikdy. Zato pro hudbu samotnou nakonec asi nejvíc. To je ostatně i důvod, proč mě kytara jako taková zas až tolik nezajímá a kytarový svět tolik nesleduju.

[himself]

Pro mě to byl/je příjemný vedlejší efekt. Já nějakou muziku dělat musím, pořád mi hraje v hlavě. To je jedno, že jsem se skoro nikam neposunul