(zítra se bude asi lepit top, koncem týdne by se mělo začít s broušením a hardwarem),
tak bych si dovolil sem hodit nějakou mini recenzi, kterou budu postupně aktualizovat...
finální verze by měla přijít koncem března, kdy už bych měl mít
basu ve vlastních rukou (pokud se něco nepos**e).
Abych to nějak uvedl...
Nápad koupit si bezpražcovou baskytaru není u mě novinkou, začal jsem o ní
přemýšlet už tak koncem jara minulého roku, avšak pořád jsem si nemohl vybrat,
nic se mi nelíbilo, a když už se mi něco líbílo, tak to hrálo otřesně, nebo to
bylo velmi předražené... Nějakou čistou náhodou jsem na bazaru narazil na basy,
které vyrábí pan Miroslav Vlček z Moravských budějovic... No, abych to
neprotahoval, byl jsem se za ním podívat, vyzkoušel nějaké jeho basy a...
jak se říká česky... už byl kocour v troubě... Ohledně tvaru, jelikož jsem člověk,
který miluje Fodery, bylo to více než jasné... rozhodoval jsem se tedy mezi tím,
co má Tom Keneddy, nebo tím, nač hraje Richard Bona... Bona nakonec vyhrál.
Následovalo domlouvání dřeva, elektroniky, snímačů atd. atd.
Tak,abych vás nějak navnadil, výsledný nástroj by měl vypadat podobně jako tento
(samozřejmě bez vyložení hmatníku a bez pražců)
Jedná se o model Fodera Imperial Elite 5.
A teď už k samotnému dřevu, hardwaru a ostatním serepetičkám, co tam všechno
bude. Začněme dřevem...
Krk
Javor + Wenge - pětidílný.
Proč zrovna tato kombinace? Je to osvědčený a mnoha kytaráři používáný profil...
Obě jsou to relativně tvrdé dřeva, které při vysušení mají jednu perfekní vlastnost,
prakticky vůbec nepracují... (oproti mahagonu, který je na to náchylnější).
Dohromady tvoří velmi zajímavý zvuk, a prodlužují celkový sustain...
A proč pětidílný, kvůli tvrdosti, ono vícedílný krk může dělat neplechu ve zvuku,
ale zároveň dodává krku pevnost.
Tedy, 5-dílný krk je takový zlatý střed
Jelikož se jedná o bezpražcovou baskytaru,
o hmatníku jsem nemusel přemýšlet, tam to je jasné.... Eben.
Tělo
Tělo asi bylo největší oříšek...
Rozhodoval jsem se mezi mahagonem, jasanem, třešní a ořechem...
Nejsem odborník na dřeva, tak jsem se díval víceméně na kombinace,
které se často u takovýchto nástrojů objevují.
Hodně mi pomohl můj kytarář, pan Vlček, i pan Procházka z Guitar Makers.
Zkrátka a dobře, po několikadenním usilovném pátrání z toho vznikl
sendvič - cherry(kanadská třešeň) a jasan.
Jasan je známý pro svou středovou charakteristiku s umocněním sustainu...
naproti tomu třešeň je měkčí dřevo než jasan, a dodává zvuku "teplou barvu."
Toneblock(část, která překrývá zadní část krku) jsme nakonec zvolili
z Měkčího javoru... kvůli zjemnění.
Top
Zde se přesuneme na opačný pól stavby, tedy na vizuální dojem. výhodou topu je,
že prakticky téměř vůbec neovlivní výslednou barvu zvuku nástroje. Tedy mohl jsem
si navymýšlet, co jsem chtěl, ale zpět k tématu.
Jedna věc byla od začátku jasná... Chci nějakou exotiku, něco netradičního
Rozmýšlel jsem tedy mezi mahagonem, ovankgolem, bubingou a ořechem.
Posléze se mi dostala do rukou nabídka od Mr. Sivčaka, kde byly moc hezké kousky,
a mě nejvíc zaujal tento...
Uznejte, není to paráda?
Když jsem zjistil, že cena tohoto malého kousku dřeva je bezmála 90E,
tak mě to trošku zarazilo... Ale jak se říká: "Když už, tak už".
Tedy... top bychom měli. Jen pro přesnost, jedná se o dřevo Bubinga(Pomele)
Toť zatím vše o dřevě...
Snímače a Elektronika
Tady nastal další problém... avšak jiného druhu než u dřeva...
Věděl jsem přesně co chci, 2 Soapbarové snímače a 3-pásmovou elektroniku...
Jenomže od koho brát, jakou značku, a jak se to bude chovat s bezpražcem...
Abych vám nějak přiblížil situaci...
Původně jsem vybíral snímače mezi EMG, Kent Armstrong, SBS, Seymour-Duncan a
Bartollini. Asi týden potom jsem zůžil výběr na Kent Armstrong a SBS.
Proč tito dva výrobci? Je to ruční práce, osvědčená kvalita, solidní cena a
hlavně samé kladné ohlasy... Nakonec to vyhrál Pan Šlapák (SBS). Tímto nechci
říct, že by pan Turza(KA) nedělal kvalitní snímače, naopak, jenomže já chtěl
něco ve stylu snímačů Aero, a dílna SBS mi v tomto mohla nabídnout více.
U elektroniky to bylo krapet jednodušší, tam jsem volil mezi Kent-Armstrong,
Delano a Aguilar. Tady jsem šel hlavně podle referencí zkušených basáků,
a rozhodl jsem se nakonec pro Aguilar OBP-3(3 pásma + mid switch).
Ještě by stálo se zmínit o tom, jak vlastně by to ve finálě mělo být zapojeno.
Celá tahle sranda bude napájena 18V, o to se postará battery box se dvěma 9V.
Měl by tam být jeden kolík na hlasitost(+push pull - active, bypass),
jeden kolík na Balance mezi snímači(ať si říká kdo chce co chce, já to mám radši
než separátní hlasitosti), potom tři kolíky pro výšky, středy, basy...
jeden dvoupolohový přepínač pro změnu frekvence středů a dva třípolohové
přepínače pro rozepínání Snímačů (Serial - Single - Parallel).
Hardware
Na toto téma prakticky neproběhla mezi mnou a panem Vlčkem téměř žádná diskuse
Vše bylo jasné víceméně od začátku... tedy Ladící kolíky GOTOH zlaté... Kobyla
nějaká německá - zlatá - pro každou strunu zvlášť. Ladící kolíky ve dvou velikostech
(Fodera style) - černé, Černé Strap-locky od Schalleru, Jedna aktivní výztuha
Potenciometry mix Aguilar, Dimarzio a Gotoh.
V minulém odstavci jsem zmiňoval takovou věc... Baterbox... pro ty kdo neví,
co to je, jedná se o krabičku na baterku (v mém případě na dvě), která se montuje
do těla...
tedy při výměně nemusíte nic šroubovat a výměna je podstatně rychlejší
Pokud by si někdo nechal stavět basu, vřele doporučuju... Mám ji i na base
Mayones a je to super věc.
Tak, dostali jsme se na konec specifikace materiálu. Pokud jsem na něco zapoměl,
nebojte se mi napsat... doplním... Zítra se pokusím napsat něco o samotné stavbě,
resp. o části stavby, která proběhla.
Stavba nástroje
Tak, dostali jsme se na konec specifikace materiálu, pokud jsem na něco zapoměl,
nebojte se mi napsat... doplním... Nyní se budu věnovat samotné stavbě této
baskytary, potažmo tomu, co zatím bylo provedeno. Jak jistě víte, tato fáze
vývoje je určitě nejdůležitější a vyžaduje preciznost, proto se pokusím na
příkladu (mém nástroji) nastínit, jak vývoj přibližně probíhá(al). Chtěl bych také
upozornit, že některé fáze vývoje probíhaly paralelně... ale to si asi sami
domyslíte... které to mohou být
1. Lepení krku a počáteční úpravy
Z názvu už vyplývá, co vlastně v tomto odstavci budu popisovat. Zezačátku se musí
desky důkladně vybrousit a vyhladit, aby nevznikaly vzduchové kapsy, ty jsou
nežádoucí. Samotné lepení prakticky není nic zvláštního...
Prostě se desky napatlají lepidlem a přilepí k sobě...
Velmi důležitou věcí zde je dřevo pořádně "sevřít", aby se dřevo nehýbalo.
A necháme schnout na teplém a suchém místě... ideální doba je tak 6-7 dní, nebo i více,
ale už po třech dnech můžeme dřevo vyjmout ze svorek a nechat schnout "volně".
Lepení prakticky pro všechny části stejné, proto se v dalších odstavcích budu
zmiňovat jen krátce.
Nyní máme "pětibarevnou" dlouhou fošnu...raný polotovar... Teď je třeba upravit hlavu
tak, aby vyhovovala našim požadavkům, tedy ji zkosit. Jedná se vícemeně o to, že se
šikmo seřízne kus této desky a nalepí se pod hlavu. Viz obrázky...
Já vím... pořád to více připomíná střešní trám, než krk nějakého nástroje...
Dáme se tedy hoblování, seřezávání, broušení apod. První fáze zahrnuje prakticky
vyměření menzury, tloušťky krku, šířky hmatníku. zkrátka takové základní věci,
nic se ještě nebrousí "do kulata". Fotky z této fáze bohužel nemám, tak se to
pokusím popsat aspoň slovně. Polotovar se seřízne podle tloušťky krku, nalepí
se "křidélka" na hlavu a upraví se hlava na požadovanou mocnost. Musí se také
upravit šířka, tak aby odpovídala postupně se rozšiřujícímu hmatníku.
Poslední věcí, kterou stojí za to zmínit je zmenšení mocnosti krku u těla tak,
aby bylo možno nalepit top.
Poznámka autora: Ono těch věcí je daleko více, snažím se akorát uvést ty
nejdůležitější body.
2. Lepení toneblocku
Na začátek ještě jednou, co je to toneblock... toneblock je dřevo, které,
když se podívate na nástroj zezadu, překrývá krk (málokdy u šroubovaných krků).
Jak už jsem uvedl, mou volbou byl měkký javor. Nejdříve je třeba vybrat to správné
dřevo - bez kazů, pevné, bez prasklin, suché.
Asi si říkáte, co tam dělá ten kus wenge(to tmavé dřevo). Je to víceméně z
estetického hlediska, jak už si bystřejší z vás všimli, Fodery mívají vzadu, kde
krk vstupuje do těla, takové záhadné "S". Nyní si asi dokážete představit, proč
tam je. Teď nás čeká zase broušení, lepení, apod, nebudu to moc rozvádět,
myslím si, že obrázky vám dají lepší představu o tom, co se v této fázi dělo.
Ještě trošku zabrousíme a voilá!
A z jiného úhlu...
Poznámka autora: Zde je patrné i ono zbroušení krku, které je popsáno
v předchozím odstavci.
3. Stavba těla
Zde se pokusím něco napsat o tom, jak basa přišla k tělu...
Začněme dřevem, přípravu materiálu bych nějak vynechal, věnovali jsme se mu již
výše. Lepení těla není údajně až tak náročná práce, avšak přesto se musíme držet
standartního postupu. U baskytar tohoto typu se tělo obvykle dělá ze dvou "křídel".
U šroubovaných baskytar to klidně může být jinak. Tedy, dostáváme se do fáze,
kdy se musí stvořit základ pro tělo tak, aby odpovídal přibližné tloušťce basy -
cca 4cm.
Vzhledem k tomu, že na mou basu přijde ještě horní deska(top) o mocnosti cca
6-7mm, tělo na obrázcích je o tuto míru tenčí. Opět musíme nechat cca týden schnout.
Nyní máme připravená dvě křídla, resp. máme připravené dvě fošny, ze kterých budeme
řezat křídla... tady je to víceméně volné, záleží jaký tvar očekáváte, jaký tvar
chcete... To, že i tvar basy (především kontakt krku a těla) má vliv na zvuk, doufám nemusím říkat.
Hlavně dávat dobrý pozor, abychom při řezání dřevo nějak nepoškodili.
Moje předloha je basa, na kterou občas hraje Richard Bona. Tedy Fodera Imperial Elite 5.
Předchozí obrázek zobrazuje tělo zepředu (zde bude ještě překryto topem). A následující
je fotka těla "zezadu".
Nyní přichází na řadu hrubé obroušení, abychom odstranili nežádoucí nerovné hrany,
piliny apod. Další úpravy zatím nejsou potřeba, přece jen je to polotovar.
4. Hrubý koncept
Tak, nyní máme k dispozici tělo a a krk s toneblockem, můžeme začít lepit něco,
co už zdánlivě nástroj připomíná... zde je potřeba obzvlášť přesně měřit, protože
i úskok o milimetr může znamenat znehodnocení nástroje.
Pokud vám do této chvíle nebylo jasné, co bylo myšleno těmi křídly, snad to teď
už pochopíte... Jak se lepí, to už snad nemusím rozvádět, opakoval bych se.
Po dalším týdnu usychání máme tedy k dispozici "kus dřeva", který už s nástrojem
nemá společné jenom řeči, ale i něco víc.(viz výše(front) a níže(back)).
Poznámka autora: Zvídavý čtenář si jistě všiml, že krk je poměrně vysoko, oproti
tělu. Důvod? No, co jiného než top...
Tady mluvíme opravdu ještě o hrubém konceptu, přestože si možná někteří myslí,
že "už jenom nasadíme struny a jedem", není to tak... tento
"interkontinentální kdysistrom" má před sebou ještě hromadu úprav, od lepení
topu a hmatníku, přes tvarování hlavy, a broušení až po lak a frézování.
5. Výroba hmatníku
Předem bych chtěl říct, jak by měl cílový hmatník vypadat, naše dohoda byla
boční tečky + boční náznaky čar, abych se po tom hmatníku aspoň nějak mohl pohybovat.
Říkáte si asi proč si tam rovnou nedám čáry, je to jednoduché... nelíbí se mi to.
Když chci basu bez pražců, chtěl bych, aby byla se i vizuálně od pražcové odlišovala.
Není to machrovina, zkrátka se mi to nelíbí.
A nyní ke dřevu..., jak už jsem uvedl v první části této "reportáže",
oficiální název je "Eben - Macassar", důvod výběru
je jeho tvrdost a pěkná barva. Samotná výroba má tři fáze, první je vytvarování hmatníku
do požadované délky, šířky, rádiusu. O délce jsme se nebavili, tam jsem jenom
řekl, že chci menzuru 864mm, tedy Long Scale, 24 pražců.
V průběhu druhé fáze hmatník se naměří, a "nařízne" se po bocích, kde by "měly být"
pražce. Tam se potom vsadí a přilepí drobné kousky spešl plastu na značení pozic...
Podobným způsobem se dělají i tzv. "side dots", tedy boční tečky. Snad jediné dva
rozdíly jsou v tom, že dírky na tečky se vrtají, a že tečky se cvakají z takové
tyčinky...
Tímto se dostáváme do poslední fáze. Zde se musí zbrousit zbytky plastu, aby zůstalo
jen to, co je vsazené do hmatníku, a zbrousit případné hrubší nerovnosti.
6. Příprava topu
Úprava a lepení topu je prakticky poslední věc, která se týká samotné "dřevovýroby",
Poté už následuje broušení, frézování, lakování, montáž hardware a elektroniky..
Zkrátka, tímto odstavcem se dostáváme přes pomyslnou polovinu, dostáváme se do
té části výroby, o které se nepíše tak snadno, jak to bylo doposud.
Ale zpátky k tématu. Nejdříve je důležité si obkreslit tvar a vyřezat hrubé obrysy těla...
že to bude přesahovat, to vůbec nevadí, to je otázka broušení,
spíše si musíme dávat pozor, aby top přesně seděl k šířce hmatníku.
Na hlavě nemám zatím tolik práce, tam je důležité akorát, aby byl kus dostatečně veký
Poznámka autora: Barva hlavy vypadá trošku jinak, protože je to z jiného
kusu dřeva, navíc, bubinga je dřevo, které na slunci rychle tmavne. Ještě je třeba mnoho úprav. Výsledný rozdíl by neměl být tak znatelný
Teď se budeme věnovat trošku broušení. Krk se musí zbrousit do požadované šířky hmatníku,
abychom mohli "zasadit" Top a přilepit, laicky řečeno, musíme strany krku u těla obrousit
tak, aby to vyšlo "akorát." Na následujícím obrázku jde pěkně vidět rozdíl šířky mezi
krkem a hmatníkem. I kresba na topu ukazuje, jak by měl být onen top asi zasazený.
Lepení probíhá stejným způsobem jako každá jiná část, tedy nic nového. Na závěr lepení
se jenom top ořízne tak, aby byl zároveň s tělem.
7. Hrubé opracování
Cílem této fáze je vytvarovat nástroj tak, aby odpovídal cílovému tvaru, tedy,
aspoň zhruba... Jedná se opravdu o ruční práci s dláty a podobně. Myslím, že není třeba
se moc rozepisovat... obrázky vám pomůžou v představě, co všechno tato fáze obnáší.
Jen jedna velmi důležitá věc... V této fázi musíme dát velký pozor na to, abychom
nástroj nepoškodili, nebo nezaryli dlátem příliš hluboko. Tedy, teď už jenom krátce
co všechno bylo provedeno.
Úprava hlavy a přední části krku
Jedná se především o vytvarování hlavy, vytvoření místa pro NUT, a zbroušení
přechodu krk - hlava.
Úprava šířky krku
Zde je třeba upravit šířku krku tak, aby korespondoval s hmatníkem, zároveň
se provádí částečně tvarování krku.
Úprava přechodu krk - tělo
Jak vidíte na obrázku, podstatou celého tohoto procesu je vytvořit přibližný tvar,
jak by to mělo vypadat. Uznejte, ta práce vypadá parádně.
Poznámka autora: Tyto tři fáze probíhají paralelně, protože spolu úzce souvisí.
8. Broušení a lak
Tuto kapitolu bych nazval jakýmsi Masteringem celého dřevovýrobního procesu.
Tedy vyšperkování, vybroušení, lakování apod. Nejprve se budeme věnovat broušení.
Na to už budeme nějakou tu elektriku potřebovat... tedy vezmem brusku a jedem.
A co vlastně budem brousit? Odpověď je poměrně jednoduchá... Úplně všechno,
musí se zabrousit nerovnosti, musí se vyhladit hrany, musí se vytvarovat krk,
"zakulatit tělo", vytvarovat hlava a další. Jak sami doufám uznáte, kdybych popisoval
každý tak bruskou, bylo by to na dlouho a málokdo by to přečetl. Rozhodl jsem se
to tedy tak trochu přeskočit a přejít rovnou k výsledku...
Krk už konečně začíná vypadat k světu...
...Přechod a tělo už taky vypadá více jak nástroj, než jako židle.
Hlava zatím není ještě hotová, ta se musí ještě zbrousit, takže až bude, přidám
ji sem. A jak vypadá přední část? Ještě vás trošku budu napínat (no dobře, nemám fotky
nenalakovaného předku ale pšt).
Než se začnu věnovat konkrétnímu nátěru, uvedl bych základní tři nátěry, a kde
se používají... První je asi klasický lak (může být i barevný), používá se hodně díky svému lesku,
já ho moc nemusím, působí na mě příliš plasticky... Další možností je vosk,
Používá se u většiny warwicků, slyšel jsem však, že trošku zabíjí výšky. Poslední
povrchová úprava je olejový nátěr, ten jsem si vybral i já, proč? Dodává dřevu nutnou
ochranu, ale dřevo je na dotek stále dřevo, a navíc zvyšuje kontrast dřeva
Nástroj se obvykle natírá olejem dvakrát, někdy třikrát. Natírat je možné znova po
24 hodinách,ale po posledním nátěru by bylo vhodné nechat basu aspoň 2-3dny schnout
Takhle asi vypadá výsledek, po dvou nátěrech.
Poznámka autora: Zde si můžete všimnout těch zbroušených hran z předchozího odstavce.
Třetí nátěr bude pouze v případě potřeby, zatím to vypadá, že dva budou stačit.
9. Frézování
Tak, dostali jsme se téměř na konec samotné výroby. Máme hotový kus dřeva, kterému
nechybí moc, aby se stal nástrojem... Co ještě tedy zbývá? V prvé řadě musíme nechat
uschnout olej, potom vyleštit, vyfrézovat otvory na snímače a elektroniku, osadit
nástroj hardwarem, nainstalovat veškerou elektroniku, a je hotovo.
Nyní máme suchý druhý nátěr, vrhneme se tedy do frézování. Potřebujeme vyfrézovat otvory
pro ladící kolíky, "chlívky" pro snímače, a místečko pro batterbox a elektroniku.
Abych vás ale už neotravoval textem, zde jsou obrázky po vyfrézování otvorů na kolíky...
...snímače....
...a blbosti vzadu.
Poznámka autora: Kdo by nevěděl co je to frézování, nechť si to najde na internetu,
já sám už dlouho bádám nad tím, jak fréza vlastně funguje...
Po této fázi výroby je ještě třeba nástroj znovu natřít, nechat uschnout a můžeme se pustit
do leštění a a osazování nástroje různými serepetičkami, co jsem si u pana Vlčka navymýšlel.
10. Krytujeme
Dlouho jsem si lámal hlavu nad tím, jak to udělat, aby nadpis kapitoly byl stručný a vystižný,
na nic jsem ale nepřišel proto jenom tento pracovní název.
V této minikapitole lehce odbočím od šlechtění samotného nástroje a budu se věnovat
tvorbě pouzder na snímače a elektroniku, a konečně úpravám těchto pouzder tak, aby se ty snímače do
nich vůbec daly nacpat...
Poznámka autora: Kdyby se náhodou někdo ptal, proč řeším takové blbosti jako snímače,
tak je to proto, že jsem nekupoval hotové snímače typu EMG nebo Nordstrand, ale nechal jsem
si namotat snímače na zakázku podle svých představ u pana Šlapáka (Electrosonic SBS)
Jak probíhal samotný proces...
Nejprve bylo třeba se domluvit na rozměrech těchto snímačů,
abych to uvedl na pravou míru, jedná se o rozměry vnitřní, tedy velikost otvoru v pouzdře, do
které přijdou veškeré vnitřnosti. Od tohoto se samozřejmě odvíjí i vnější velikost onoho
pouzdra. Tyto rozměry si musí domluvit každý kytarář s výrobcem snímačů, já se přiznám,
tyto rozměry opravdu neznám.
Poté pan Vlček vzal kus Topu, který zbyl a z nich vytvořil dva obdélníčky, resp. 4 půlobdélníky,
aby byla zachována struktura dřeva (středový světlý pruh). Vzhledem k tomu,
že top měl tloušťku pouhých 8-9mm, bylo třeba použít jako podklad další kus dřeva,
v tomto případě javor. Vše se nakonec natřelo, vyfrézoval se otvor na střeva, obrousilo
a vyleštilo... Víceméně se s tím prováděly podobné psíkusy jako se samotným nástrojem.
Zde je malá ukázka...
Nyní stačí už jen vložit magnetky dovnitř a voilá...
Abych nezapoměl na krytku na elektroniku, jsem opravdu puntičkář a zoufale se mi nelíbí
ty plastové kryty, co mají např. MusicMany. Proto jenom ve zkratce, výroba byla podobná
jako všechno ostatní, jen se zespodu nanesla speciální nehořlavá a ochranná barva.
Tu jste mohli vidět už v předchozí kapitole u frézování škatule na elektriku.
Výsledek vypadá asi takto...
11. Finální úpravy a osazování
Nyní už jsme se dostali k definitivnímu konci (aspoň doufám, že jsem na nic nezapoměl).
Zbývají nám pouze 3 věci, osadit nástroj hardwarem, natáhnout struny a hrát, resp. naučit
se na to hrát. No, zaměřím se hlavně na první bod... ostatní se až tak našeho tématu netýkají...
Co vlastně všechno musíme do nástroje nacpat? Tady je krátký seznam...
5 ladících kolíků, 5 částí kobylky, 5 točítek, 3 miniswitche, a NUT, neboli první pražec.
Myslím si, že není třeba nějak podrobně vysvětlovat, jakým způsobem se to děje, snad jen krátce...
Předvrtáme dirky na šroubky usadíme kus hardware a zašroubujeme šroubky... není na tom nic
těžkého... Každopádně celá tato práce vyžaduje hodně soustředění, abychom vše usadili tak, jak
to má být a nepoškodili při tom již téměř hotový nástroj. Dost už ale bylo řečí,
myslím si, že daleko více vám řeknou obrázky.
Hlava a NUT
Tělo
12. Závěr
Tak... Máme kompletní nástroj který by měl hrát... a pozor... famfára... hraje...jako čert.
Ale než budu hodnotit samotný zvuk, tady máte tento nástroj v celé své kráse a spanilosti.
Co se týče vizáže, bylo by to asi vše, kdo by chtěl vidět více, můžem se domluvit, a můžete
se stavit si ji zkusit. Co se týče zvuku, na to, že ta basa ještě není vůbec rozehraná, zní to
naprosto skvěle, kobylkový snímač má hodně teplý medový zvuk, krkový snímač je něco mezi kontrabasem
a Jazz basem. Elektronika je bez výhrad... Jen nakroutit ten správný zvuk... No, zezačátku jsem
byl z toho nešťastný, všechno chce čas, a už tomu začínám přicházet na kloub...
Zkrátka opravdu výborná práce... Časem budou i zvukové ukázky.
Toto je tedy konec přátelé, pokud jste vydrželi číst až sem, děkuji
a doufám, že jste se nenudili.
...a za případné chyby se omlouvám...
Martin Řezáč alias DJmanasek
....