.....kocour píše:Co patří do TPV a co do R&D? V obou oděleních jsem pracoval, v TPV ještě v CSSR a v R&D (F&E) v SRN. Hlavní rozdíl byl ten, že R&D není tak blízko k výrobě a je tam klidnější atmosféra. V TPV to bylo jako u hasičů.
Poreferuj, já v tomhle mám docela zmatek, co patří do čeho a jak se čemu vlastně nadává
Trochu zjednodušeně - R&D (výzkum a vývoj) zahrnuje všechno, co se musí udělat, aby se předvedl spolehlivě fungující a za přijatelnou cenu vyrobitelný prototyp – třeba el. kytara.TPV (Technická příprava výroby) má za úkol, zajistit, aby na dílně nebo jiném výrobním úseku bylo všechno včas k dispozici, co je k výrobě potřeba. Tedy materiál, přípravky, nástroje, nářadí, návody, plány, schemata, výkonové normy pro daný personál, prostředky pro transport materiálu, apod.Ovšem právě konstruktéři a kresliči(ky) jsou potřeba jak v R&D tak i v TPV, kde spíš jde o konstrukci přípravků, forem, šablon apod.Takže pro design kytary by to chtělo asi nové vlákno a nebo to řešit v „Technických výkresech kytar“, kde se momentálně probírá všechno, mimo výkresy.
Dají se někde najít výkresy, kde by bylo jasné, jak daný tvar vznikl? Třeba u raných Fenderů jsem si téměř jistý, že jsou poskládané právě z kružnic a úseček (Leo Fender sice prý nikdy nestudoval nic technického ani se neúčastnil žádného kursu, ale nevěřím že by neměl načtený nějaký technický základ), ale na žádném obrázku jsem je neviděl.
Já bych si dokonce dovolil tvrdit, že Leo Fender nejdříve svůj první tvar korpusu udělal zkusmo z nějaké olše, kružnice a oblouky obtáhl podle nějaké menší španělky, která byla po ruce, vyzkoušel spojení s krkem, dočistil detaily podle svého geniálního vkusu a teprve potom to obkreslil na papír. A my v to ted hledáme nějaké formule.
Výkresy kytar by se totiž okótováním oblých tvarů (hlavně obrysu) výrazně zpřesnily a daleko snáze by se překreslovaly, ověřovalo se měřítko po tisku, a umožnilo by to ruční překreslování z obrazovky, takže by běžný domácí bastlič nepotřeboval utrácet absurdní částky v copycentrech vybavených velkými plotry nebo lepit výkresy ze spousty áčtyřek.
To je v podstatě problém komunikace. Čím podrobnější je výkres, tím náročnější je, mu jako příjemce informace rozumět. Okótování oblých tvarů je jedna rovná cesta do Říma, další přímá cesta je metoda souřadnic. Asi není nic nudnějšího, než přímá cesta, bez zatáček.
Ničím nedosáhnete tak krásného výkresu jako klasickým rýsovacím perem - "čelistmi". Všechny ty Rotringy a Staedtlery jsou sice fajn, ale těžko dosáhnete plynulé změny tloušťky čáry a popisky vždycky vypadají spíš jako fixou. S čelistmi mají písmena, psaná od ruky, tu správnou úroveň dynamiky, aby to nerušilo ale vypadalo to dobře, charakterictické ztenčení čáry na jejích koncích také žádné technické pero neumí, o dokonale rovných a neosobních čárách z PC ani nemluvě. Pokud má být výkres nejen k výrobě ale i ke koukání, tahle pracná staromódní metoda suverénně vede. A pokud si člověk dá při návrhu opravdu záležet, jeden či dva ručně kreslené plány už jsou jen drobnost.
Jo, bývaly časy, kdy se učil na gymplech „krasopis“ jako předmět. Já jsem sice na chemické průmce měl předmět „Strojnictví“, ale na „krasorys“ se moc nekladl důraz. A dnes vůbec, už na „kraso-kulturu“ nějak není čas. Škoda
ahj kcr
