Cathode stripping se označuje za pohádku na strašení malých dětí po celém světě, nejen tady, protože je to něco, co se jen těžko dokazuje jinde než v laboratoři. V článku, co jsem sem dával o pár postů výše, se ale píše ještě o jednom důvodu, proč je třeba katodu dostatečně nažhavit:
Další zvyšování anodového napětí nemá smysl, působilo by pouze zvyšování rychlosti elektronů. Takto vzniklá kinetická energie by se při dopadu na anodu měnila v neužitečné teplo. Zvýšení saturačního proudu bychom mohli dosáhnout pouze zvýšením teploty katody (zvýšeným žhavícím proudem v důsledku vyššího žhavícího napětí). Toto přežhavování by však mělo za následek podstatné snížení životnosti elektronky. Avšak ani podžhavování (snížení saturačního proudu) elektronkám nesvědčí. Došlo by k rychlému vyčerpání katody příliš násilným vytrháváním elektronů z ní anodovým napětím (katoda by rychle ztratila schopnost emitovat elektrony).
Mně, jakožto elektřinou nepolíbenému, z toho vychází toto:
- U preampovek v kytarových aparátech, kde se jimi zkresluje, je žhavení potřeba jen k tomu, aby to vůbec hrálo, protože je tam saturace žádoucí i když to s sebou nese snížení životnosti. Špatně nažhavená elektronka buďto nebude hrát vůbec nebo bude dříve kreslit.
- U koncových elektronek se jede až na doraz málokdy a při špatném nažhavení na nich bude snáze docházet k saturaci a tedy většímu opotřebení. Pro domácí hraní bez brzdy tedy stačí nažhavit tak, aby to vůbec hrálo, v ostatních situacích uměrně tomu, jak moc nahlas chci hrát v poměru k maximálnímu výkonu.
Toť moje úvaha. Budu rád, když ji někdo vyvrátí - zas bych se dozvěděl něco nového.