kniha o Gypsy Jazz

[matt.mikolaj]

Zdravím, rád bych se zetptal jestli někdo z vás neví o nějaké Gypsy Jazz Knize, která vyučuje jak hrát styl Manouché či přímo teorii, údery trsátkem apodobně dík moc za odpověď.
P.S v angličtině jich je spousta to vím hledám něco v češtině.

[Jazzman]

Podle mě nic takového není. Hra pravou rukou je hodně dynamická a hraje se se zavřenou dlaní, na což se těžko zvyká. Melodie se pro zdůraznění hrají jen zhora dolů. K akordům, mimo dominantních, se nepřidávají septimy, ale sexty. Spousta se dá odkoukat a načíst na internetu i se špatnou angličtinou ( to mám vyzkoušené )

[matt.mikolaj]

Já mám dobrou angličtinu ale líp se mi to přece jenom učí z češtiny. Tak asi navštívím tohle: http://www.djangobooks.com/books-gypsy/books/ hledal sem právě něco podobného v češtině a nic, teorii se chci začít učit úplně od začátku(spíš musím). Nechci hrát jenom tenhle styl, ale je mi hodně blízký stejně jako klasika přitom teď válím samý Metalcore.

[Jazzman]

A teorii čeho? Myslíš, že Django hrál z not nebo se zabýval nějakou jazzovou harmonií a podobnými věcmi?
Na klasickou kytaru vlastně skoro žádnou teorii taky nepotřebuješ, možná znát stupnice a nějaké hudební názvosloví. Jsi přehrávač, ne skladatel, ne aranžer, ne kapelník........jen interpret. Před rokem mě úplně děsilo, jak se mnou zkoušející houslistka se dvěma akademiemi nemá tušení, co vlastně hraje, ale hrála to dokonale.

[pjung]

To je myslím celkem diskutabilní. Řekl bych, že třeba bez znalosti funkční harmonie se v jazzu neobejde ani obyčejný interpret. Krom toho se staří jazzmani sice teorií moc netrápili (stačí se podívat na nějaká výuková videa Herb Ellise nebo Joe Passe), ale měli skoro dokonalej sluch a substituce, které používali třeba neuměli vždycky odůvodnit, ale perfektně je slyšeli ještě dřív, než je zahráli. Django na tom byl počítám dost podobně. Dá se to samozřejmě naučit taky odposlechem, ale bez opory v teorii bych se v tom osobně asi ztrácel...

[Jazzman]

Já psal o klasické kytaře, tam funkční harmonie nikoho nezajímá. A pokud jde o mé zkušenosti s rómskými muzikanty ( i jazzmany ), tak mají ten přístup, že co dáš, to dáš a co se naučíš z not stejně za nic nestojí.
Při mých četných pokusech se s nimi domluvit, co budeme hrát na mě vždy v úžasu zírají a čekají, že mi začně zářit ukazovák a vznesu se k mateřské lodi.