Stanley píše:suloco, díky
jsem rád, žes pochopil můj postoj
tímhle si každej skutečnej metlák projde, já si tím taky prošel:
1. fáze - nadšení, začíná objevovat krásu metalu a kupuje první tričko Iron Maiden, či Metallica, atd... Nechává si narůst vlasy a poslouchá výhradně metal, v ničem jiném, než v triku své oblíbené kapely nechodí, hraje v první metalové kapele, ostatní muziku zavrhuje.
2. fáze - přechodná - začíná si všímat jiných hudebních směrů, buď přejde ke grindu, hardcoru nebo třeba úplně jinam, ostříhá vlasy, odkloní se od metalu a přestává být metlákem. Pokud tohle přežije, přichází:
3. fáze - metal v srdci - vypadá jako obyčejný, normální člověk s normální prací a normálním životem, od okolí ho odlišuje jen vášeň pro tvrdou muziku, případně dlouhé vlasy
které přežily z dob 1. fáze. Toleruje nebo dokonce poslouchá i jinou hudbu, ale metal je jeho srdeční záležitost, jeho radost, kterou si vždy rád vychutná, ale nikomu jí necpe.
Každý má svou radost, někdo si hraje s vláčky, někdo hraje, či poslouchá metal. A teď zpět k tématu: Nikdo z těch rádobyemáků u toho dlouho nezůstane, tahle hudba v životě nedokáže nabídnout takové možnosti, variace a různorodost jako metal. Nebo dokonce jazz, blues, bluegrass a jiné styly, které jsou založeny na dovednostech muzikantů. Image je důležitá (sám na to na koncertech dbám), ale ta se rychle okouká a muziku neposloucháme jen pro image, ne? A emo nic jiného nenabízí. Ukazuje jen neurotické či pseudoneurotické jedince, kteří se ztotožňují s pubertálními záchvaty sebelítosti, vzdoru k rodičům, škole a společnosti. To se rychle omrzí, ale mám pocit že nastupuje nová vlna, která asi nejspíš emo nahradí, nebo spíš už nahrazuje a to je SKA, neříkám, že je to špatně, to se dá aspoň vcelku normálně poslouchat
Tak to s tou mámou je fakt echt 
Akorat je na k****, kdyz nekde maji UV lampu... [Brooklyn, Faval, ...]
to radši Deftones, ti jsou fakt nadupaní, i když to je asi něco jinýho 