Když si projedu alba, co vyšla loni a co mě nějak víc zaujala, tak mi tu postupně vypadnou následující:
Anathema - Falling Deeper: rozhodně povedená deska, která navazuje na předchozí vývoj kapely, rozhodně doporučuju
Animals as Leaders - Weightless: radost z téhle desky u mě umocnil ještě živý zážitek na jí o chvilku předcházejícím koncertu, pánové se zase předvedli a podle mě šli hlavně zvukově o dost dál
Believe - World Is Round: vcelku zajímavá (neo)progová kapela, zvedám palec nahoru a doporučuju, deska se povedla, byť některé starší kousky mám asi radši
Between the Buried and Me - The Parallax (...) EP: síla, jinak to říct nejde, takhle kapela je na hraně toho, co hudebně snesu, ale Parallax mě opravdu baví, už i kvůli tomu, že jsou všechny skladby zcela nepředvídatelné
Blackfield - Welcome to My DNA: další kapitola spolupráce Wilsona a Geffena, poměrně dost odlišná od prvních dvou desek, takže mě tolik nedostala, asi jsem čekal něco trochu jiného
Devin Townsend - Ghost + Deconstruction: k popsání práce tohoto hudebního mága asi neznám vhodných slov, znovu nemůžu než doporučit všem posluchačům moderní progresivní hudby
Dream Theater - A Dramatic Turns of Events: měl jsem nízká očekávání, a tak mě nakonec deska docela příjemně překvapila, potvrzuje se, že nikdo není nenahraditelný a že pánové pořád mají co říct
Evergrey - Glorious Collision: jestli mě předchozí deska mile překvapila, tak tahle zase dost zklamala, starší věci těhle švédských progmetalistů jsou rozhodně zajímavější
Jolly - The Audio Guide to Happiness Part I: asi neznámá ambient / prog /alt rocková kapela, jejíž poslech můžu doporučit, název alba je docela trefný
Karmakanic - In a Perfect World: další (neo)progrocková deska, která se oproti starším dílům této kapely posunuje víc k progovým kořenům 60. let, byť si pořád zachovává moderní přístup, jistě stojí za poslech
Lunatic Souls - Impressions: Dudovo asi nejambientnější album, které si mě hodně získalo, doporučuju nejen fanouškům jeho "domovské" kapely Riverside
Mastodon - The Hunter: tuhle kapelu snad asi není třeba představovat, desku bych popsal jediným slovem - perfektní; pokud jste neslyšeli, je to zásadní chyba
Opeth - Heritage: jedna z kontroverznějších desek minulého roku, ale ať si říká, kdo chce, co chce, mě baví...
Pain of Salvation - Road Salt 2: ... za to PoS už mě nebaví vůbec...
Pendragon - Passion: znovu (neo)prog rock, znovu docela povedený, ale na jejich desku Believe Passion asi nemá, alespoň u mě
Primus - Green Naugahyde: zajisté úspěšné oživení Claypoolova projektu, které pro proniknutí vyžádá víc poslechů, které se ale jistě vyplatí
Steven Wilson - Grace for Drowning: jistě není třeba představovat a nějak zvlášť chválit, Wilson si stále drží vysoký standard a stále baví
Tata Bojs - Ležatá osmička: tři slova - česká deska roku. tečka.
Wolverine - Communication Lost: Wolverine se pořád drží svého, nicméně už to trochu začíná zavánět zaseknutím se na jednom místě
Vyšlo toho mnohem víc a hafo toho bylo zajímavého (ASIWYFA, Brian Eno, Explosions in the Sky, Foo Fighters, Mogwai, Moving Mountains, Radiohead, RHCP, Russian Circles, This Will Destroy You, Thrice, Yann Tiersen, 3 Doors Down...), ale výše zmíněné bylo pro mě asi nevýraznější, ať už pozitivně, nebo negativně.
Co vy a hudební rok 2011?